Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Kšeftování s vědou

3. 4. 2018
Kšeftování s vědou

Událostí týdne ve vědě byl skon fyzika Stephena Hawkinga, nicméně jeho sláva, přínos a osobnost by neměly zastřít jinou věc: kolem vědy se nepohybují jenom břitké mozky, nýbrž i hochštapleři a kšeftmani. A tak hned vedle Hawkingova nekrologu „visí“ na zpravodajské stránce časopisu Nature připomínka, že už je to víc než rok, co byl vypnut sice kontroverzní, ale veskrze užitečný takzvaný Beallův seznam predátorských časopisů.

Ano, to jsou ty stovky pochybných věstníků, často z Albánie nebo Indie, které se sice tváří jako vědecké tituly, ale za poplatek otisknou cokoliv: studii o midichlorianech (tělíska v krvi Jediů ze světa Star Wars), článek s větou přímo tvrdící, že celá „studie“ je blábol a časopis podvádí, anebo text o upírech, který „napsala“ neexistující autorka Emily Welkinsová z Cambridge – všechno se to stalo a v posledních dvou případech i s českou stopou.

Predátoři totiž jen předstírají recenzní řízení a kontrolu. Je jim to jedno; prostě „kešují“ peníze a vydělávají na úsilí vychytralých (či naivních) akademiků mít co nejvíc publikací, jedno kde. Je to problém, který podrývá důvěru veřejnosti k vědě. Novináři magazínu Nature nyní píší, že té poctivější části akademické komunity Beallův index neboli blacklist podloudných titulů chybí. Vznikají tak náhrady. Jeden web, jenž pod Beallovým názvem a s týmž know-how provozuje anonymní editor/ka, dosud k původnímu soupisu přidal 85 pseudočasopisů a 27 pseudovydavatelů,řečeno stylem poslance SPD Mildy Roznera.

Jiný pomocník se jmenuje Stop Predatory Journals (na adrese predatoryjournals.com) a provozuje jej skupina opět anonymních vědců, kteří chtějí vytvořit komunitní nástroj, kde se bude index škvárů sám doplňovat i verifikovat. A pak je tu ještě projekt firmy Cabell’s International, která černou listinu 8000 časopisů (!) udržuje a za poplatek do ní dává nahlédnout... Podle manažerky Kathleen Berrymanové už mělo zájem 200 institucí.

Další způsob, jak si cucnout z rozpočtů na vědu, vynalezla firma Pan European Networks (PEN), na jejíž praktiky upozornily LN na podzim 2016. Co PEN dělá? Vydává nablýskané magazíny na křídovém papíře a provozuje weby, jež se tváří, jako by měly dosti společného s dotačními unijními programy – zvláště s Horizontem 2020. Vykukové pak volají řešitelům grantů, přičemž jim nabízejí „povinnou publicitu“ čili inzerci za statisíce korun. „Nabízíme dvoustránkový text za sedm tisíc liber. A slyšíte ruch v pozadí? Máme poradu, takže bych souhlas potřebovala hned,“ říkala telefonistka, když volala Michaelu Bojdysovi z Univerzity Karlovy. Ten ji poslal do háje a napsal o tom i blog. Chemika teď cituje jiný superčasopis, Science, přičemž badatele před stále vydělávajícím PEN varuje: „Vědci, dávejte si pozor!“

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 19. března 2018 v Lidových novinách.

Partneři webu a spolupracující instituce