facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Max-Planck, pojem pro špičkovou vědu

28. 12. 2018
Max-Planck, pojem pro špičkovou vědu

Plným jménem se jmenoval Max Karl Ernst Ludwig Planck. Německý vědec, jenž byl autorem řady fyzikálních teorií a pojmů, dostal Nobelovu cenu za fyziku před sto lety – roku 1918. A už je tomu sedmdesát let, co Planckovo jméno nese jedna z nejlepších vědeckých společností na světě. Důkazem toho budiž osmnáct dalších nobelistů, na něž je Max-Planck-Gesellschaft hrdá.

„Důležití jsou lidé, ne výzkumné programy,“ řekla LN Susanne Kiewitzová z prezidia elitní společnosti, jež má v současnosti 84 výzkumných ústavů v řadě vědeckých oborů. Rozesety jsou po celém Německu, přičemž několik poboček už je také v cizině: neurovědami se zabývá ústav na Floridě, dějinám umění se věnují badatelé ve Florencii i Římě a mohučský „Max-Planck“ pro chemii má svoje zastoupení i v Brazílii.

Nejsilnější várku pěti ústavů nalezneme v Berlíně, Frankfurtu, Göttingenu a Mnichově. Nejblíže českým hranicím jsou tři instituty v Drážďanech (včetně toho pro molekulární buněčnou biologii a genetiku, kde působí i pár Čechů), v Erlangenu (výzkum světla, fotonika) a v bavorském Garchingu, kde jsou i sofistikovaná zařízení pro plazmovou fyziku, kvantovou optiku a astrofyziku.

Důraz na důvěru k vědcům

„Poznání musí předcházet aplikacím,“ zní motto společnosti, jež se věnuje špičkovému základnímu výzkumu – na rozdíl třeba od Fraunhoferových ústavů, které naopak „jdou“ po vynálezech...
Max-Planck si může vybírat; celosvětově shání výjimečné vědce. „Naše organizace je založena na důvěře. A to je možné jen proto, že své vedoucí, stěžejní vědce vybíráme pomocí přísných kritérií. Hledáme ty nejlepší vědce na celém světě; to je hlavní úkol,“ řekl LN před pár lety prezident společnosti Martin Stratmann.

Důkazem, že to asociace myslí vážně, je třeba mezinárodnost ředitelů ústavů. Ta dnes dle Kiewitzové činí neuvěřitelných 37 procent, protože 114 ze 308 „rotujících“ šéfů už pochází z ciziny.
Logickým partnerem je na české straně Akademie věd se svojí padesátkou ústavů. Aktivní ve spolupráci je Ústav molekulární genetiky AV (Jiří Forejt, Radislav Sedláček) či Fyzikální ústav AV (manažer Ivo Svejkovský) – ve spintronice nebo laserech. Partnery v Bavorsku našli též Češi v tom nejzákladnějším výzkumu (termojaderná fúze, urychlování částic). Bádají v Ústavu fyziky plazmatu, v Ústavu jaderné fyziky AV anebo na ČVUT (Robert Filgas).

Na výzkumu superhmotné černé díry spolupracují zase čeští astronomové s kolegy z Bonnu. Na nových superslitinách na bázi železa a hliníku pak pracuje Martin Friák s vědci z Düsseldorfu.

Tradičně silná spolupráce je v matematice. Jak sdělil LN Jiří Rákosník z Matematického ústavu AV, společné publikace s Němci mělo hned několik vědců z oboru strojového učení, analýzy dat či výpočtů na superpočítačích. Mimochodem: na českém supercomputeru IT4Innovations při Vysoké škole báňské v Ostravě běží i složité výpočty v mikroskopii z Drážďan (Pavel Tomančák).

Ten je také, coby člen vědecké rady, iniciátorem řady vazeb na brněnské středisko CEITEC-MU, v němž s Max-Planckovými instituty čile spolupracují především odborníci na rostlinný výzkum – v čele s biologem Karlem Říhou. Z dalších nových center mají vazby třeba i v plzeňském centru NTC pro nové technologie (solární články, slitiny, nanosystémy).

Nejsou to jen přírodní vědy

„Od roku 2011 máme 39 společných publikací s Max-Planckem v impaktovaných časopisech včetně těch v časopisech Nature, Cell či PNAS,“ řekl LN Adam Petrusek, proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Nejvíce studií se týkalo ornitologie.

Právníci téže školy jsou v kontaktu s kolegy z Hamburku a další filiálky v Lucemburku (mezinárodní právo). Religionisté z Masarykovy univerzity (Radek Kundt) spolupracují s německými experty na historii lidstva v Jeně; podobně jako akademici z archeologických ústavů v Praze a Brně.

Vazbami se pyšní též v Národohospodářském ústavu AV, kde koordinují sdílenou databázi mikrodat o zdraví a s Janou Cahlíkovou (z ústavu v Mnichově) vydali studii o nakažlivosti etnické zášti.

 

Autor: Martin Rychlik

Text vyšel 12. 12. 2018 v Lidových novinách.