Každá pátá ryba testovaná v anglických řekách už má „transgenderové“ anebo oboupohlavní rysy, což způsobují chemikálie vypouštěné do odpadních vod. S tímto zjištěním přišel před měsícem Charles Tyler, ekotoxikolog z Exeterské univerzity.

„Samci sladkovodních ryb často vykazují femininní znaky, mají samičí chování a dokonce někdy produkují jikry. Je to zapříčiněno splašky, v nichž jsou zbytky antikoncepčních pilulek, čistidel či kosmetiky,“ uvedla univerzita. Výsledky výzkumu představil Tyler na ichtyologické konferenci; přednáška se jmenovala Feminizace přírody: nepřirozené dějiny. Z výzkumu plotic na padesáti lokalitách zjistil, že samci mají zhoršenou kvalitu spermií, jsou méně agresivní a soutěživí, což se v součtu neblaze podílí na jejich reprodukčních schopnostech. Na vině je prý přes 200 rozpoznaných chemikálií, které mají estrogenní účinky a neblaze ovlivňují hormonální činnost obratlovců.

Už v roce 2002 vyšla v uznávaném časopise Biology of Reproduction jiná studie Tylera a Joblingové, jež ukázala, že na anglické řece Aire zamořené alkyfenoly mělo 93 procent samců plotice obecné i samičí pohlavní žlázy! Tito „feminizovaní samci“ měli sníženou plodnost a oplozené jikry i líhnivost. Témuž tématu se věnují i čeští vědci: v roce 2005 vydal Milan Peňáz s kolegy z Akademie věd článek v Journal of Applied Ichtyology, který se týkal parmy obecné na řece Jihlavě. Četnost výskytu intersexuálů na dvou odběrných místech činila 14,8 respektive 17,4 procenta.

Maličké koncentrace, ale...

Na vině jsou endokrinní disruptory, látky narušující hormonální rovnováhu. Jde o široké spektrum látek: z nedokonalého spalování fosilních paliv, z průmyslové výroby či z polí (různé pesticidy, postřiky). Zvláštní kapitolou jsou látky obsažené v komunálních odpadních vodách, které mohou mít právě vliv na endokrinní systém vodních živočichů včetně ryb.

„Jsou to některá léčiva, povrchově aktivní látky, které jsou součástí saponátů, pracích a kosmetických prostředků, aditiva do plastů (ftaláty nebo bisfenol A), biocidní přípravky (triklosan), a perfluorované látky sloužící k impregnaci textilií. Do komunálních odpadních vod se dostává i voda, která obsahuje rozpuštěné chemické látky ze splachu ze střech, chodníků a cest. Jsou to různé zpomalovače hoření a látky, přidávané do nátěrů a stavebních hmot,“ řekl Lidovým novinám docent Branislav Vrana z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity. Čistírny odpadních vod sice dokážou značný díl těchto látek odbourat, nicméně část látek nebo produktů nejsou současné technologie s to zcela odstranit. Jedna skupina disruptorů je rozpustná ve vodě (například léčiva, látky z kosmetiky, pesticidy) a poměrně rychle se rozkládá, ale zároveň se jejich koncentrace neustále doplňují tak, že živočichům způsobují chronické potíže. Příkladem jsou zbytky hormonální antikoncepce (steroidní hormony) vylučované do odpadních vod v ženské moči.

„V povrchových vodách se vyskytují často v nízkých koncentracích, řádově v nanogramech na litr (miliardtiny gramu na litr). Jejich účinek na vodní živočichy se však může projevit již při koncentracích řádově v desítkách biliontin gramu na litr. Pro ilustraci: je to koncentrace, která by vznikla rozpuštěním jedné kávové lžičky čistého steroidního hormonu používaného v antikoncepci, v celém objemu vodní nádrže Lipno,“ nastiňuje Vrana.
Druhá skupina je ve vodě vlastně nerozpustná; látky jako zhášeče hoření nebo polychlorované bifenyly se ukládají v sedimentech řek. Jsou navíc často špatně rozložitelné a dobře se rozpouštějí v tkáních vodních živočichů. Mají tedy tendenci se v nich hromadit. Bioakumulace v živé potravě pak ohrožuje zejména dravé ryby, neboť spolu s potravou spořádají i velké množství nahromaděných znečišťujících látek.

Zasaženy Jihlava či Svratka

Látky narušující hormonální rovnováhu, jež vznikají i při výrobě nábytku či elektroniky, ovlivňují životy řady organismů, a ne moc pěkně. „U řady látek bylo prokázáno negativní působení na normální fyziologické fungování endokrinního systému savců, ptáků, ryb, plazů, obojživelníků i bezobratlých. Endokrinní disrupce je u volně žijících živočichů spojena s mnoha škodlivými účinky, jako je reprodukční a vývojová toxicita, embryotoxicita a další,“ řekla Lidovým novinám Klára Hilscherová z RECETOX.

Následky endokrinní disrupce u volně žijících živočichů zahrnují i sníženou plodnost a líhnivost, změny poměru pohlaví, feminizaci samců, maskulinizaci samic, snížené přežívání mláďat, poruchy imunitního systému, změny chování, proměny pohlavních orgánů, abnormální funkci a morfologii štítné žlázy. „Ale i účinky na vyšších úrovních biologické organizace včetně vymizení populací,“ vysvětluje Hilscherová.

Měření probíhají i v Česku, často právě ve vodách a v rybách poblíž komunálních čistíren odpadních vod. Projevy disrupce byly prokázány v rybích populacích na toku řek Labe, Vltavy, zmíněné Jihlavy, ve Svratce či v Tiché Orlici. Výzkumy se týkaly mimo jiné jelce tlouště a pstruha obecného.

„Na lokalitách s vyšším zatížením disruptory byl pozorován zvýšený výskyt intersexu, abnormalit u pohlavních žláz, současný výskyt samčích i samičích pohlavních buněk, zmenšení pohlavních žláz u samců, či snížená hladina samčích hormonů. Nejčastěji bylo pozorováno zvýšení hladin proteinu vaječného žloutku vitelogeninu u samců, kteří ho normálně neprodukují, což indikuje působení estrogenních látek,“ dodává docentka Hilscherová. Zvýšené expozice vedou k degeneraci samčích pohlavních orgánů, malfunkcím a – v extrémním případě – až ke změně pohlaví.

Varování Zemplínské šíravy

Vědci připomínají drastický příklad z východního Slovenska. Na toku řeky Laborec a v nádrži Zemplínská šírava jsou dosud ryby extrémně kontaminovány odpady z bývalého podniku Chemko Strážske, který v období 1959 až 1984 v blízkosti této řeky vyráběl polychlorované bifenyly (PCB), užívané v mazadlech nebo lacích.

„Celkově bylo vyrobeno přes 21 500 tun výrobků na bázi PCB. Odpad končil v řece a PCB byly rozšiřovány do všech složek prostředí. I přesto, že komerční výroba byla od osmdesátých let zrušena, jsou tam tyto nezničitelné chemikálie stále přítomny. Ryby akumulují PCB ze dnového sedimentu, v němž se PCB nahromadily během desetiletí. Koncentrace v tkáni ryb je tak více než stokrát vyšší než jinde na Slovensku a v Evropě. Zemplín je považován za jednu z oblastí nejvíce zatížených kontaminací PCB v celé Evropě a možná i na světě,“ doplňují.

Raci, pstruzi... a lidé?

Ve spolupráci s Ostravskou univerzitou upozornili i na roli endokrinních disruptorů ve zvýšeném výskytu oboupohlavních raků v severomoravské lokalitě, která v minulosti sloužila jako odkalovací nádrž. „V nádrži byla pozorována populace ohroženého druhu raka bahenního s neobvykle zvýšenou frekvencí intersexu (až 18 procent jedinců). Výsledky studií poukázaly na souvislost výskytu intersexu s přítomností významného množství endokrinních disruptorů,“ vypráví Hilscherová. Brněnští spolu s badateli z Jihočeské univerzity prokázali i zatížení disruptory už na horních tocích řek pod prvními městy s čistírnami odpadních vod. Na lokalitě pod obcí Prachatice byly ukazatele zvýšeny u samců pstruhů.

K aktuálním tématům pak patří sledování dalších dopadů disruptorů na životní prostředí – a lidské zdraví a navrhování řešení, včetně přípravy podkladů pro OSN.

Škodlivé látky a jejich směsi – z potravy, ovzduší, vod, ale i domácího prachu – se dostávají i do lidských organismů. „U chlapců amužů je diskutována možná souvislost expozice endokrinním disruptorům s klesající kvalitou spermatu, zvýšeným výskytem malformací pohlavních orgánů i rakoviny varlat a prostaty. U dívek a žen pak s časnou pubertou, záněty děložní sliznice a nádory prsu a vaječníků,“ varují vědci v čele s Janou Klánovou, ředitelkou centra RECETOX v Brně.

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 26. 8. 2017 v Lidových novinách.