facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

"Tut" oživil egyptologickou Prahu

14. 9. 2019
"Tut" oživil egyptologickou Prahu

V Národním muzeu v Praze měla svou premiéru výstavní show Tutanchamon. Doplňuje další dvě expozice o starém Egyptě. K vidění bude až do 2. února 2020.

Na uších sluchátka, kolem sebe měnící se výjevy z dějin a kultury starého Egypta... A též reálné artefakty ze země faraonů včetně rakve a mumie Taikašet. Před návštěvníky ojedinělé výstavní show s názvem Tutanchamon: Real Experience, která je k vidění v historické budově Národního muzea v Praze, se střídají pohyblivé „reliéfy“: skarabové, bohové, egyptské plačky – a konečně i slavná maska faraona Tutanchamona, jenž žil v Egyptě před více než 3000 lety.

Jeho hrobku objevil až v roce 1922 Howard Carter. I ten je virtuálně přítomen, když vstává ze židličky a promlouvá o epochálním archeologickém objevu.

„Akce je součástí série výstav, jež Národní muzeum (NM) společně s Univerzitou Karlovou připravilo u příležitosti 100. výročí české egyptologie. Vyvrcholením samozřejmě budou Sluneční králové,“ řekl LN Michal Lukeš, generální ředitel muzea, přičemž má na mysli velkolepou – a po léta – plánovanou výstavu.

Jak už LN v březnu psaly, tato akce by se měla uskutečnit příští rok v létě. Podmínky zápůjčky (a pojištění) českých nálezů z Abúsíru se totiž řešily i na nejvyšší politické úrovni; jednal o tom český premiér a egyptský prezident.

Audiovizuální zážitek

Aktuální výstava je jinačí. Vedle zajímavých předmětů – třeba sochy mladého Tutanchamona zapůjčené z Muzea Augusta Kestnera v Hannoveru – sází na nevídaně sugestivní projekci, na níž se podílela italská Laboratoriorosso.

„Výstava je zajímavou kombinací originálních artefaktů a moderního multimediálního programu. Návštěvník si tedy může nejen prohlédnout vzácné předměty, ale prostřednictvími multimediálního obsahu se stává součástí celého příběhu výstavy. To podle mne činí výstavu návštěvnicky atraktivní,“ míní Lukeš. Zmíněný příběh se točí kolem Théb a představ o posmrtném životě dávných Egypťanů. Je pak završen vizualizovanou cestou faraona „Tuta“ do říše mrtvých.

Jak dlouho se celý počin připravoval? „Projekt byl i na naše poměry poměrně rychlý. Základní smlouvu o spolupráci jsme podepsali letos v únoru a prakticky do půl roku je výstava otevřena,“ doplňuje Michal Stehlík, náměstek pro sbírkotvornou a výstavní činnost NM. „Samozřejmě, samotné přípravy probíhaly o trochu déle, dá se říci, že na projektu se pracovalo zhruba rok,“ vysvětluje.

Dle Stehlíka, bývalého děkana Filozofické fakulty UK, bylo složité skloubit do jednoho konceptu klasickou archeologickou expozici a nový prezentační přístup.„Navíc, mezinárodní spolupráce je skvělá věc, ale organizovat všechny aspekty takto velkého projektu mezi Prahou a Římem, to byl velký komunikační a organizační výkon obou týmů,“ přibližuje nesnáze Stehlík.

Na akci, jež prezentuje i význačnou osobnost profesora Jaroslava Černého (činného v Praze a Londýně), se podíleli čeští vědci, kteří přinášejí světové nálezy z koncese v Abúsíru u Káhiry.

„Výstava Tutanchamon: Real Experience je světovou premiérou a představuje unikátní multimediální cestu do světa doby panovníka Tutanchamona, objevování jeho hrobky a náboženských představ o posmrtném životě starých Egypťanů,“ řekl LN Miroslav Bárta, jenž vede Český egyptologický ústav FF UK.

Nedílnou součástí show je výstava cenných staroegyptských předmětů ze sbírek Náprstkova muzea v Praze, které byly objeveny právě v Thébách. „Dominantou výstavy artefaktů je Tutanchamonova sedící socha z Hannoveru, která patří ke světovým skvostům staroegyptského sochařství. Výstava v každém případě představuje mezinárodně ojedinělý počin,“ líčí profesor Bárta, nový prorektor Univerzity Karlovy.

Egyptologů je nyní ostatně Praha plná. Další expozici s názvem Mezi Prahou a Káhirou hostilo nedávno historické Karolinum, v domě U Halánků – čili v „Náprstkáči“ – je zase do konce února 2020 k vidění výstava Na březích Nilu. Audiovizuálního Tutanchamona mohou Češi navštěvovat až do 2. února 2020.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 22. 8. 2019 v Lidových novinách.