Nezávislé informace o vědě a výzkumu

V továrně predátorů

20. 9. 2018
V továrně predátorů

O predátorech se toho napsalo hodně. Ne, nejde o šelmy ani bezpilotní letouny téhož jména. Řeč je o takzvaně predátorských časopisech čili žurnálech, které se tváří vědecky, ale za poplatek otisknou cokoliv pavědeckého.

V LN jsme psali o vydaných „studiích“, které se věnovaly midichlorianům (neboli částečkám Síly v krvi rytířů Jedi). Jistý badatel Wadim Strielkowski si pak vymyslel i fiktivní autorku, s níž psal o upírech. A naopak mnozí poctiví vědci schválně zasílají do těchto odpadkových žurnálů „návnady“, aby zjistili, zda texty někdo čte a recenzuje... A vyjdou tam pak klidně i věty jako: „Tato studie je úplný blábol.“

Nyní na to šel malý investigativní tým novinářů jinak. Němka Svea Eckertová s kolegy analyzovala 175 tisíc článků v predátorských časopisech a navíc se účastnili i několika „konferencí“, které – opět za poplatek v řádu pár set dolarů – hochštaplerské vydavatelské domy pro zájemce pořádají. Jak upozornil server Vice.com, novináři odkryli, že třeba firma se vznosným názvem World Academy of Science, Engineering and Technology (WASET) nabízí harmonogram stovek, ba tisíců konferencí snad v každém představitelném oboru s termíny až do roku 2031, v němž jsou promíchány reálné vědecké mítinky s těmi pseudovědeckými. Na jednu falešnou „konferenci“, kde bylo jen pár lidí, dorazil loni i Chris Sumner, jenž se pak s Eckertovou a dalšími kolegy na aktivity WASET zaměřil.

S pomocí softwaru z MIT, jenž sám náhodně generuje „vědecké články“, jednu falešnou studii i vyrobili – a s minimem zásahů samozřejmě vyšla. Ani to by nebylo novum. Novinkou je však to, že minitým zjistil, kdo a jak z činnosti WASET – spíše by se tu ovšem hodila přesmyčka WASTE (odpad) – profituje. Z 83 webových domén této predátorské sítě časopisů a eventů vypadlo jméno Cemala Ardila, jeho dcery Ebruy a syna Bory z Turecka. Jen za loňský rok na důvěřivosti, respektive vyčuranosti akademiků, jimž se publikace hodí do životopisů a leckde zajišťují kariérní postup (nejvíce autorů bylo z Indie), prý vydělali 4,1 milionu dolarů. A to je, prosím pěkně, bezmála 93 milionu korun! Přitom WASET funguje už od roku 2007.

Není sám, největší sítí predátorských časopisů je asi OMICS. Blog Motherboard upozorňuje, že v publikacích obou jmenovaných vydavatelů našli žurnalisté i 162 textů s afiliací autorů ke Stanfordu (!), 153 bylo z Yale a 94 z Harvardu.

Dosud opomíjeným problémem predátorů je jejich využívání korporacemi. Například firma First Immune, jež vyrábí léčivo GcMAF proti rakovině, si desítkami vlastních „vědeckých“ článků potvrzovala, jak je tato nevyzkoušená terapie účinná (léku věřila i Miriam Pielhauová, která bojovala s rakovinou prsu a psala o tom knížku; roku 2016 zemřela).
A to už není porušení vědecké etiky, to je nelidská prasárna.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 20. 8. 2018 v Lidových novinách