Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Názorník: Brain drain - 1. díl

1. 2. 2018
Názorník: Brain drain - 1. díl

Namísto jedné otázky pokládal tentokrát Martin Víta z portálu ResearchJobs.cz vybraným osobnostem z oblasti výzkumu a vývoje rovnou trojici otázek. Tématem byla problematika brain drain – brain gain, tedy "odlivu inteligence" v kontextu České republiky. Můžeme v českém vysokém školství a výzkumu hovořit o brain drainu? A jak takovou situaci přetvořit v brain gain?

Dnes přinášíme odpovědi první čtveřice osobností, další budou na portále Vědavýzkum.cz brzy následovat:

Rut Bízková

Ředitelka Středočeského inovačního centra, bývalá předsedkyně Technologické agentury ČR

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Jak se to vezme. Pokud budeme počítat – velmi zhruba – že na vysokých školách u nás je okolo 310 tisíc studentů a našich studentů v cizině 10-12 tisíc, pak jsou v cizině necelá 4 %. Pokud budeme předpokládat, že do ciziny jdou ti, kteří jsou hodně ambiciózní, pak je to poměrně dost lidí. Nelze automaticky říci, že jsou to ti “nejchytřejší”, nejlepší, ale určitě jsou to lidí s ambicemi. A ve všech oborech platí, že při určité intelektuální úrovni a úrovni vzdělání je více než co jiného důležitá vůle něco dokázat… Podobně je to ve výzkumu – ti, kteří si věří, jdou do náročného prostředí. Mám ovšem za to, že dnes už nelze říci, že naše prostředí není dostatečně kvalitní, že bychom ve výzkumu neměli výborné příležitosti. Naopak, máme výborné vybavení a postupně také velmi dobré výzkumné týmy. Když jdu po chodbách některých pražských vysokých škol, překvapuje mě jazyk, kterým se tam mluví – občas rusky, občas francouzsky, ovšem hodně anglicky, někdy mi to přijde, že víc anglicky než česky. Také znak internacionalizace… Tedy brain drain tak úplně neplatí, což ovšem neznamená, že bychom neměli naše univerzity odbyrokratizovat a zbavit inbreedingu, to je brzda. A trochu zdynamizovat, otevřít světu a konkurenci. Svět se velmi rychle mění, potřebujeme dynamiku také na školách, zabývat se novými výzvami a reagovat na ně. Nežít tím, co bylo nové před 30 lety.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Občas odejdou do ciziny, občas dělat něco úplně jiného než co vystudovali, ze statistiky by však plynulo, že spíše odcházejí do vývojových center průmyslových podniků v ČR – tato centra výrazně rostou a platy jsou v nich o třetinu až polovinu vyšší než ve veřejném sektoru. A také – a nezanedbatelně – výzkum a vývoj se tam nedělá, aby se od státu sehnaly peníze, ale aby k něčemu byl. To je hodně silná motivace a výzva pro AV ČR a univerzity.

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Nemyslím si, že je třeba nějak bránit tomu, aby nejlepší odcházeli do ciziny. Spíše bychom měli místní prostředí internacionalizovat, otevřít a tak zatraktivnit, aby ti, kteří odejdou, se po nabytých zkušenostech rádi vrátili a byli úspěšní u nás. To souvisí s předchozí odpovědí. Když je někdo výborný ve třiceti, musí dostat příležitost pro vlastní tým ve třiceti, ne si pokorně počkat… hranice jsou otevřené, tak si holt ti dobří nepočkají… Odpovědnost je na obou stranách, na univerzitách a Akademii věd, tedy na akademickém prostředí, i státu – obě strany by o sobě měly vědět, že je ta druhá neošálí, protože jsou schopny si navzájem velmi dobře “zkoumat ledví”. Následně pak nejen deklarovat společný zájem, ale také jej vykonávat – a ten první společný zájem by měly být ideje, až potom peníze. To chce samozřejmě silné osobnosti na obou stranách.

Libor Grubhoffer

Ředitel Biologického centra AV ČR, bývalý rektor Jihočeské univerzity

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Rozhodně to nevidím tak dramaticky, abych odchody našich absolventů univerzitního studia nazýval „brain drain“. Čast z nich přirozeně odchází za dalším studiem do zahraničí či na zkušenou s tím, že většina z nich se po určité době vrátí. Samozřejmě, že v otevřené a svobodné společnosti, kterou bohudík máme, může celková „ztrata“ univerzitně vzdělaných odborníků činit třeba jednu třetinu v jednotlivých generačních vlnách. Ale i to jsou ztráty v uvozovkách, vyspělý svět a jeho občasnká společnost musí zůstat svobodná, aby byla kreativní, aby dávala naději přístím generacím, berme proto tyto „ztráty“ jako daň vyspělému světu, jako úžasnou příležitost, že můžeme být součástí svobodného společenství vyspělých zemí. V současné době se nám mohou jevit tyto jevy tíživější v důsledku propadu demografické křivky populace devatenáctiletých, v tomto ohledu jsme momentálně u dna a čekají nás lepší časy již v příštích několika letech (největší meziroční nárůst lze očekávat v roce 2023).

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

V případě mladých lidí, talentovaných odborníků v jednotlivých vědních oblastech či disciplínách, platí moje výše uvedené stanovisko snad ještě výrazněji; věda je totiž světová komodita, která nesnáší hranice, a tak nelátřme nad tím, že se z rovna z našeho okolí, z našich líhní talentů, vrací domů z postdoktorských stáží méně lidí než bychom si přáli. Radujme se z toho, že naši bývalí studenti a odchovanci si vedou výborně na zvučných adresách vědeckých institucí po celém světě. To je ten vklad naší země, naší kutury, naší národní vzdělanosti té světové rodině univerzit a akademických institucí. Každý z těchto úspěšných našinců je skvělým reprezentantem naší země, často mnohem výraznějším než jsou hvězdy sportovního světa ve službách zahraničních klubů. Jenom si to málo uvědomujeme!

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Nejúčinnější obranou je získávání talentů vědy a výzkumu z jiných zemí světa včetně těch nejvyspělejších. Znamená to pro naši zemi, aby byla schopná konkurovat právě těm vyspělým zemím, které zpravidla určují směry vědy na samém vrcholu pyramidy, nebo se jim alespoň přibližovat. V takovém případě dosažené konkurenceschopnosti se rovnováha toku lidskych zdrojů (lidsky řečeno mladých talentů) posune směrem k naší vlasti. Přiznejme si, že bezmála 30 let po nabytí svobody se nam to z různých důvodů spíše nedaří. Situace je jistě mnohem lepší, ale talenty se nám, bohužel, nehrnou. Proč je tomu tak? Inu zjednodušným pohledem na naši ekonomickou situaci snadno zjistíme, že průmerné platy jsou u nás asi 10x větší než před Listopadem 89, ale ceny vzrostly v průměru též nejméně 10x. A tak výdělky u nás a z nich plynoucí socialní podmínky nemohou být přijatelné pro mladé kolegy a kolegyně z vyspělých zemí (většina z nich si potřebuje vydělat též na zdravotní a sociální pojištění ve své rodné vlasti). Jistě jsou zde další lidské zdroje vysoké kvality ze zemí třetího světa, i to je častečným řesením, leč… Je zřejmé, že bychom s tím chtěli něco udělat, chtěli s tím pohnout, ale jak? Jak v dnešním globalizovaném světě s nutnými regulacemi v mezinárodních vztazích. Navzdory všemu je zřejmé, že otevřená demokratická společnost a sdílení lidských zdrojů a jimi vytvářených hodnot je podmínkou nutnou k dlouhodobé udržitelnosti našeho směřování. Deklarace otevřenosti ovšem nestačí. Za závažnou okolnost mimořádné důležitosti považuji politické prostředí, ve kterém se naše společnost nachází. Vítězný tandem Zeman-Babiš, jež zásadním způsobem posílil po letošních prezidentských volbách je pro naši zemi velkým varováním; urpěla tím naše věrohodnost u zemí západní civilizace, a tak považují počínání naší politické scény za vážné nebezpečí pro setvávávání či návraty mladých talentů ze světa domů. Mladí voliči jsou právem velmi nespokojeni s výsledkem prezidentských voleb, a tak obavy z „brain drain“ jsou vskutku namístě.

Michal Hocek

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

V přírodovědeckých oborech se v současné době určitě o brain drain nedá hovořit (na rozdíl třeba od 90. let, kdy odešla skoro celá jedna generace mladých vědců). Samozřejmě řada studentů odchází studovat do zahraničí a skoro všichni absolventi PhD odjíždějí na zahraniční postdoktorské stáže, ale velká část z nich se pak vrací. Kromě toho už dnes i poměrně hodně cizinců studuje PhD nebo absolvuje postdoktorské stáže v ČR, a někteří z nich tu zůstávají i dlouhodobě. V mé výzkumné skupině jsou doktorandi a postdoci z celkem 11 zemí, takže z mého pohledu je to určitě brain gain.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Pokud se jedná o odchod absolventů PhD studia z akademické sféry do výzkumu v průmyslu, tak je to naopak velmi žádoucí. Odchod absolventů PhD zcela mimo obor ale samozřejmě je už méně žádoucí, protože většinou nevyužijí svoji vědeckou výchovu. Na nově otvírané akademické pozice se obvykle hlásí mnoho dobrých až výborných kandidátů, takže rozhodně není brain drain v tuto chvíli palčivým problémem (alespoň tedy v chemii a biologii, kde situaci mohu hodnotit).

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Špičkoví čeští mladí vědci se ze zahraničních studií a pobytů budou vracet tehdy, když uvidí, že v ČR mají dobré podmínky pro uplatnění (ať už v akademické sféře nebo v průmyslovém výzkumu). Dobré podmínky přilákají i zahraniční vědce. V posledních několika letech se podmínky pro vědu a výzkum na dobrých tuzemských pracovištích výrazně zlepšily a jsou často srovnatelné nebo někde i lepší než na průměrných pracovištích v Západní Evropě. Je ale otázkou zda tento pozitivní trend půjde udržet po ukončení poměrně masivních finančních injekcí z Operačních programů EU. V akademické sféře (na universitách a ústavech AV) je třeba, aby se pravidelně otevíraly tzv. tenure track pozice, aby ambiciózní mladí vědci mohli začít pracovat na vlastním tématu a zakládat vlastní skupiny. Jedině to přiláká ty skutečně nejlepší.

Jiří Klimeš

Katedra chemické fyziky a optiky, Matematicko-fyzikální fakulta UK

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Co se týče nedostatku zájemců o doktorát, zmíněném v rozhovoru s rektorem Millerem, tak ano, je jich málo, a navíc hodně doktorandů studium nedokončí. Nacházíme se v období růstu ekonomiky a firmy a zahraniční univerzity jsou ochotné schopné lidi zaplatit. Pokud za práci na doktorátu nabídneme jen nízké stipendium a výhody statusu studenta, tak se pak nedivme, že i ty schopnější a motivované to může časem přestat bavit. Samozřejmě, je třeba lákat i lidi mimo ČR a nabídnout podmínky, které budou konkurenční vzhledem k univerzitám na západ od nás. Problém je odchod schopných lidí na úrovni vedoucích skupin, jako jsou například řešitelé a řešitelky ERC grantů a lidé s obdobnými zkušenostmi.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Brain drain do zahraničí na úrovni studentů a postdoků není problém a moc nechápu, jak ho někdo za problém může považovat. Pokud bude odcházející student schopný, tak to bude pro jeho alma mater propagace zdarma. Navíc to, že se někam dostal na doktorát nebo na postdoka obvykle znamená, že byl lepší než několik až několik desítek dalších zájemců. Z takového úspěchu snad můžeme mít jen radost. Ano, pro vedoucí je to krátkodobá ztráta, pro nějaké měření musejí najít a zaučit někoho jiného. Ale nové prostředí a výzkumné téma pomohou tomu, aby ten člověk vědecky nezakrněl. Navíc velká část těchto lidí se časem vrátí, takže o nějaké zmařené investici bych nemluvil. Co se týče mladých motivovaných lidí, tak věřím, že by pomohla jasně definovaná kariérní pravidla (záměrně neříkám pravidla kariérního postupu). Totiž „Co potom?“ je otázka, kterou doktorandi velmi neradi slyší a více informací ohledně kariérních možností jim může pomoci v rozhodování se o tom, co dál.

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Pokud jde o to získat mladé lidi s vlastním výzkumným tématem, ať už ze zahraničí nebo z ČR, tak řešení je jednoduché. Stačí čas od času vypsat místo pro mladého vedoucího skupiny, tedy junior professor nebo tenure-track pozici. To je něco, co se tu omílá dokola už přes deset let, ale sitace se mění pomalu, pokud vůbec. Takové pozice lze zavést i bez státu. Další možností jsou návratové granty, jako byl třeba program Návrat. U nich je třeba myslet na to, že založení skupiny zahrnuje najmutí doktorandů, a tak nemá moc smysl dělat tyto granty kratší než pětileté. Pokud nemáme moc peněz, tak raději udělme menší počet grantů ve vyšší hodnotě. Také je třeba vypisovat takovéto granty opakovaně, aby o nich lidé věděli a mohli je brát v úvahu. Zmíněný Návrat byl vyhlášen v použitelné podobě jednou. Komentář Dr. Bělobrádka, že tento program nebyl moc úspěšný potom zněl jako kdyby si majitel zavřené restaurace stěžoval, že mu do ní nechodí lidé. Třeba já jsem v roce 2014 stál před vchodem a doufal, že někdo otevře a takových nás bylo víc.

 

Publikováno na portále ResearchJobs.cz.


Minulý Názorník kladl vybraným osobnostem otázku, zda je v ČR moc doktorandů. Předchozí se zabýval pobytem v zahraničí jako povinnou součástí doktorského studia.