facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Názorník: Měl by být semestr v zahraničí povinnou součástí Ph.D. studia?

27. 9. 2017
Názorník: Měl by být semestr v zahraničí povinnou součástí Ph.D. studia?

Idea Názorníku Researchjobs.cz je prostá – vybrané osobnosti odpovídají na konkrétní otázku, která se týká dění na akademické půdě a dění ve výzkumu, vývoji a inovacích – zejména (avšak nejen) v ČR. Druhá otázka Názorníku se opět týká doktorandů, tentokrát získávání zahraničních zkušeností:

Myslíte si, že standardní součástí Ph.D. studia v ČR na všech oborech by měl být semestr na zahraničním akademickém/výzkumném pracovišti (s možností prominutí v odůvodněných případech – např. péče o děti)?

Ing. Rut Bízková

Ředitelka Středočeského inovačního centra, bývalá předsedkyně Technologické agentury ČR

N1 bizkovaKaždá zahraniční zkušenost je dobrá, ale není důvod, aby byla podmínkou. Podle evropského inovačního indexu (viz European Innovation Scoreboard 2017) jsou mezinárodní publikace českých autorů (spoluautorství publikací, které je většinou výsledkem pobývání českých vědců v cizině) parametrem s největší pozitivní odchylkou od evropského průměru (cca 220 % evropského průměru). Žádný další dílčí index není tak velký. Takže už teď je dáno a není nezbytné, aby existovala povinnost, zejména když by z ní měla být “úleva”, např. péče o děti.

Mgr. Lukáš Dvořáček

Molekulární biolog, doktorand na Přírodovědecké fakultě UK, místopředseda ČAD, předseda Fóra Věda Žije!

N2 DvoracekBenefity mezinárodní spolupráce ve vědě jsou obecně známé, mezinárodní kontakty a zahraniční pracovní zkušenosti jsou v mnoha vědních oborech nezbytnou podmínkou rozvoje vědecké kariéry. Možnost „vycestovat“ by proto měla být samozřejmou součástí doktorského vzdělávání.

Podpora a povinnost zahraniční mobility jsou však dvě různé věci. ČAD proto varuje, že za současných podmínek doktorského vzdělávání by zavedení povinnosti dlouhodobé stáže mohlo ještě prohloubit současný problém prodlužování studia nad řádnou dobu a přispět k jeho nedokončování, neboť bude jen těžko slučitelná s životní situací většiny z nich (automaticky přitom předjímáme, že taková povinnost by se týkala jen prezenčních doktorandů, u nichž se, mylně předpokládá, že doktorské vzdělávání je jejich hlavní, resp. jediná pracovní povinnost).

Proč? Protože většina prezenčních doktorandů musí kvůli nízkým stipendiím a nedostatku pracovních úvazků na školících institucích přímo souvisejících s dizertací, chodit do placeného (!) zaměstnání nesouvisejícího s dizertací (šetření Doktorandi 2014). Takže za a) ukažte nám zaměstnavatele, který dá zaměstnanci tří- a víceměsíční volno a pak jej zase jakoby nic vezme zpátky, a za b) toto volno by mělo být nejlépe placené, protože za co bude doktorand v době stáže platit nájem v ČR, tedy pokud nemá kvůli povinnosti zahraniční stáže přijít nejen o zaměstnání, nýbrž i o střechu nad hlavou? Jinými slovy, zahraniční mobilita doktorandů je neoddiskutovatelně skvělá věc, a všemi deseti jsme pro, aby doktorandi byli podporováni ve výjezdech, ale musí pro ně být reálné skloubit zahraniční pobyt s jejich životní situací. Pokud je pobyt v zahraničí uložen jako povinnost, je nezbytné, aby daná instituce nastavila podmínky tak, aby nedošlo k citelnému výpadku finančních příjmů doktoranda během pobytu a zásadnímu ohrožení jeho existenční situace po návratu ze stáže. Nyní na něj žádný ponávratový úvazek na školící instituci nečeká a nadšený přístup zaměstnavatelů zejména v soukromém sektoru ke studijním povinnostem doktorandů také nelze předpokládat. Dále povinný výjezd může zásadně komplikovat získání doktorského titulu rodičům malých dětí, zejména matkám. Zde je asi na místě poznamenat, že podíl žen ve vědě kontinuálně klesá, přestože kontinuálně narůstá jejich podíl mezi studujícími, včetně doktorských programů (Tenglerová 2017, Postavení žen v české vědě 2015). „Přirozený vývoj“? To trochu nesedí, že…

Dalšími předpoklady funkčnosti větších nároků na zahraniční mobilitu doktorandů, je, 1) aby taková stáž skutečně přispěla k posunu v psaní dizertační práce a také 2) podpora v rámci samotného procesu vyhledávání stáže a 3) jejího administrativního zajištění. Pokud bude stáž jen podmínkou k odškrtnutí a školící instituce (či školitelé) nebudou doktorandkám a doktorandům pomáhat s vyhledáváním vhodného „pracoviště“ pro její absolvování, může takové hledání sebrat doktorandovi mnoho času a nakonec jej stejně nemusí pobyt výrazně postrčit k sepsání kvalitní dizertace a tedy k získání doktorského titulu v řádné době. Zajištění takových podmínek podporujících doktorandskou zahraniční mobilitu však není v českém prostředí jednoduché. Internacionalizace obecně je jednou ze slabin českého akademického prostředí (Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR, Technopolis group 2011), proto bývá i podpora ze strany školitelů či institucí (co do „vědeckých“ kontaktů) nedostatečná a pobyt v zahraničí pak některé doktorand(k)y od dokončení studia spíše oddaluje. Administrativní pomoc ze strany servisních oddělení také není vždy samozřejmostí. Bohužel na mnoha akademických pracovištích člověk snadno nabývá dojmu, že výzkumníci jsou zde pro servisní oddělení a ne naopak, v případě studujících to platí dvojnásob. A co je v ČR ze zákona doktorand? Student.

Jako ČAD proto apelujeme na to, aby instituce zajistily takové podmínky, aby během zahraničního pobytu nenastal citelný výpadek finančních příjmů a celkově ohrožení existenční situace doktorandů. Instituce by také měly zajistit, že zahraniční pobyty budou mít spojitost s postupem v přípravě disertační práce či plněním studijního plánu. V opačném případě bude uložení povinnosti zahraničního pobytu jen další překážkou v již nelehké cestě českých doktorandek a doktorandů k doktorskému titulu, prohlubováním jejich prekarizace a přenášením řešení nedostatečné internacionaizace českého akademického prostředí na bedra doktorandek a doktorandů. Za ČAD si dovolujeme vyslovit domněnku, že když bude fungovat skutečná podpora zahraničních výjezdů doktorandů, bude i více zájemkyň a zájemců o takové výjezdy (to abychom předem reagovali na častý argument, že čeští doktorandi jsou knedlíci a knedlice (:-)), kterým se nechce nikam za humna).

Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

Ředitel Biologického centra AV ČR, bývalý rektor Jihočeské univerzity

N3 grubhofferJednoznačně jsem příznivcem delších zahraničních stáží doktorandů všech oborů. Celý semestr by byl jistě žádoucí, ale zejména z finančních důvodů není v plném rozsahu přes všechny studijní obory reálný. Objemy prostředků v programu Erasmus to určitě nepokryjí. Na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích jsme zavedli už před lety v souvislosti s přechodem na čtyřleté obory povinně alespoň tříměsíční pobyty pro naše doktorandy a je povinností školitele, aby dokázal takovou stáž pro svého doktoranda či doktorandku zajistit. Fakultě se daří tuto podmínku plnit a máme s ní jenom dobré zkušenosti. Je ovšem zřejmé, že obor od oboru, a to dokonce i v přírodních vědách, je získání takové příležitosti k pobytu v zahraničí různě komplikované. Zcela jistě by měly existovat důvody k prominutí delší doktorandské stáže v zahraničí, např. z důvodu zmíněné péče o dítě, ale v takovém případě se snažíme alespoň o kratší pobyt či několik kratších pobytů. Zahraniční zkušenosti by rozhodně měly být pro doktorandy všech studijních oborů podmínkou nutnou.

 

Mgr. Michael Komm, Ph.D.

Místopředseda spolku Fórum Věda žije!

N4 kommmNejsem příznivec stanovování nových paušálních povinností spojených s Ph.D. studiem, které nutně budou narážet na různorodost průběhu doktorátu v jednotlivých vědních disciplínách. Příklad formální podmínky na zahraniční stáž u Juniorských grantů GA ČR myslím jasně ukázal, že vědecká kariéra se nedá popsat jednotnou šablonou. Na druhou stranu kontakt s výzkumem na špičkových zahraničních pracovištích je pro mladé vědce a vědkyně velmi důležitý – kromě získávání specifických znalostí zde mohou okoukat způsob fungování vědeckých pracovišť, které mohou následně uplatnit v ČR v pozdějších fázích své vědecké kariéry. Ovšem motivace pro zahraniční stáže musí vycházet od samotných doktorandů a role pracovišť vidím v tom, že jim je pomůže realizovat.

 

Prof. RNDr. Tomáš Opatrný, CSc.

Katedra optiky, Přírodovědecká fakulta UP, člen předsednictva RVŠ, bývalý člen RVVI

TomasPitner 150x150Ano, myslím, že by to bylo spíš užitečné. I když se jistě strhne debata, co je ještě akceptovatelné zahraniční pracoviště, a bude se poukazovat na jednotlivé případy (podobně jako u Erasmu), kdy někdo vyjel, ale byl to spíš ztracený čas. Z celkového pohledu bych to považoval za přínos. Na naší fakultě musí každý doktorand strávit tři měsíce venku; když se to zavádělo, tak jich dost prskalo, ale postupně si zvykli. Považuji to za užitečné opatření.

 

Doc. RNDr. Tomáš Pitner, Ph.D.

Fakulta informatiky MU

Plošným zaváděním automatické povinnosti vyjet na stáž určité délky uděláme pouze ze studentů rukojmí schopnosti či neschopnosti školitelů a škol zajistit kvalitní výjezdy. Rozumnější si mi zdá trvat při akreditacích doktorských programů na rozsáhlé zahraniční spolupráci dávající možnosti vyjet i doktorandům a postupně brát stáž jako přirozenou součást.

 

Doc. RNDr. Martin Štěpnička, Ph.D.

Zástupce ředitele Ústavu pro fuzzy modelování a aplikce Ostravské univerzity

NS tepnickaMěl by být častou či obvyklou součástí. Nikoliv povinnou. Chápu důvody, ale na druhou stranu by nebylo dobré, abychom sklouzli k nějakým „potratovým komisím“ z let dávno minulých, které uznávají oprávněnosti důvodů nevycestovat. Když je doktorand dobrý, je dobrý, tečka. Když spolupracuje se zahraničními kolegy, je jedno, zda byl semestr v zahraničí, spolupracuje na dálku, spolupracuje s těmi kolegy, kteří jezdí za ním, anebo spolupráci realizuje formou četnějších a kratších výjezdů. Čím více podmínek vymyslíme, tím nesmyslnější síť vytvoříme a tím více schopných doktorandů v ní uvízne. Hledejme kvalitu a tu hodnoťme. A nezaměňujme typické indikátory za skutečné měřící nástroje kvality. Semestr v zahraničí může být také jen party trip, na rozdíl od poctivé práce na domácím pracovišti. A nezapoměňme na oborovost, kdo studuje bohemistiku nebo českou historii, asi těžko pojede na stáž do Japonska.

 

Mgr. Michaela Trtíková Vojtková

Socioložka a demografka, spolek Věda žije!, Sociologický ústav AV ČR

N7 MichaelaTrtikovaVojtkova e1504274793497Myslím si, že by to měla být běžná a obvyklá praxe, nikoliv ale povinná součást studia. Ne všechny obory mohou nabídnout půlroční stáž, některé mají kratší a případně opakované výjezdy, třeba na nějaký experiment do laboratoří, nebo můžete jet na badatelský týden zkoumat vzácné historické prameny, které nepotřebujete zkoumat půl roku. Ideální je do zahraničí vyjet na dlouhodobý pobyt k někomu, kdo Vás bude vést, ale vše je otázka času a peněz. Za stávající situace v Česku doporučuji rovnou Ph.D. dělat v zahraničí. Další otázkou u výjezdu jsou finance. Při mizerném stipendiu si na cestu sami nenašetříte a bez určitého počátečního kapitálu, to asi také nepůjde.

 

Doc. PhDr. Martin Vaculík, Ph.D.

Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, proděkan pro výzkum a doktorské studium

Dlouhodobý pobyt na kvalitním zahraničním pracovišti považuji za výbornou příležitost k získání zkušeností z mezinárodního prostředí nebo navázání kontaktů pro další spolupráci. Považuji jej za jednu z důležitých věcí ve výchově špičkových vědců. Proto si myslím, že by měl být standardní součástí doktorského studia. Doktorské studium považuji za jednu z nejvhodnějších příležitostí pro absolvování pobytu, protože jde zpravidla o období, ve kterém doktorand nebo doktorandka obvykle ještě nemají povinnosti spojené s péčí o rodinu.

 

MVDr. Milena Vicenová

Technologická agentura ČR

MilenaVicenovaNaprosto jednoznačně ano. Ze zkušeností přátel, kolegů i dcery, která doktorandské studium nedávno absolvovala, vím, jak důležitý a přínosný je program Erasmus. Každá zahraniční zkušenost je pro mladé lidi velmi potřebná – odborně i lidsky. Semestr na zahraničním výzkumném pracovišti jim pomůže získat tolik potřebný nadhled a mezinárodní porovnání. V odůvodněných případech – nemoc, mateřství, léče o malé děti – by mělo být možné pobyt odložit, zcela výjimečně prominout.

 

Mgr. Martin Víta

Zakladatel webu researchjobs.cz, doktorand na Fakultě informatiky MU

Můj osobní dojem je, že semestrální povinná stáž být povinná  měla (samozřejmě s možností prominutí v odůvodněných případech) – nastaví se tím jakýsi standard, který je v jistém smyslu vyšší než standard současný: prostě doktorand má typicky zahraniční zkušenost a hotovo. Před zavedením takovéhoto plošného opatření by samozřejmě bylo nutné udělat analýzu dopadů („kolik potenciálních doktorandů by na studium nenastoupilo kvůli takovéto podmínce“, …) a případně celou věc zkorigovat. Mimochodem, všiml jsem si, že odpůrci této podmínky často argumentují příklady těch, kterým by to zkomplikovalo život, avšak zapomínají na důsledky toho, že nemalá část českých doktorandů takto nikam nevyjíždí. Argumentovat problematičností zahraničních stáží u konkrétních oborů mi nepřipadá až tak úplně relevantní: studuje-li člověk nějaký obor, který je bytostně propojený s místními reáliemi, může dotyčný během stáže „pozorovat“ to, jak probíhá výuka a výzkum u těch příbuzných oborů v zahraničí, které jsou také neoddělitelně propojeny s místními podmínkami. Doktorské studium podle mého není jen o psaní dalších a dalších stránek dizertace, ale rozšiřování dalších obzorů, kritickém srovnávání toho, jak funguje výzkumná sféra jinde, získávání dalších kontaktů, spoluautorů, … – to je podle mě tím hlavním benefitem celé stáže (který se ale samozřejmě špatně měří).

Mgr. Aleš Vlk, Dr.

Zakladatel portálu Vědavýzkum.cz

N8 alesvlk e1489075187835Osobně se domnívám, že semestr na zahraničním pracovišti problémy doktorandů a doktorského studia v České republice nevyřeší. Nejsem si jist ani tím, že ve vyspělých vysokoškolských systémech tuto povinnost mají. Také záleží obor od oboru. Na straně druhé jakýkoliv pobyt v zahraničí je bezesporu přínosem – ať už pro studijní, pracovní či jen životní dráhu jednotlivce. Lze to jenom doporučit. U povinných pobytů si myslím, že bychom se dostali do podobné situace jako u povinných stáží v rámci bakalářských a magisterských studijních programů. Najednou se začne diskutovat: čí to bude odpovědnost, kdo to bude financovat, co když není možné studenty umístit atd.

 

PhDr. Petr Witz, Ph.D.

Postdok, Fakulta sociálních věd UK

N9 PetrWitzNe nezbytně. Osobně si myslím, že zkušenost ze zahraničí je pro doktorandy důležitá. Ještě klíčovější je ovšem jejich zapojení do tematicky blízkého výzkumu na mezinárodní úrovni a do souvisejících sítí. Pro dosažení tohoto efektu existují i jiné alternativy než delší pobyt na jednom zahraničním pracovišti. Existuje například možnost zapojit se do mezinárodního výzkumného projektu typu akce COST či jiné iniciativy v rámci Horizon 2020 apod. Spolupráce na takovém projektu může znamenat velký přínos pro osobní rozvoj mladého výzkumníka/výzkumnice a jeho/její publikační výstupy. V rámci projektu může doktorand/ka absolvovat sérii kratších výzkumných stáží na vícero místech, čímž získává větší přehled a obohacuje domácí pracoviště o řadu nových poznatků a podnětů bez toho, aby ho na delší dobu opustil/a. Nehledě na to, že právě získáním přehledu si následně může zvolit zahraniční pracoviště, na kterém případná delší stáž dává opravdu smysl. V případě zavedení povinnosti půlroční stáže v cizině dle mého hrozí rozvinutí fenoménu pro forma stáží (stáž pro stáž).

 

Publikováno na portále ResearchJobs.cz.

Minulý Názorník na téma finanční situace doktorandů čtěte zde.