facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Roman Badík: Horizont Evropa jako šance pro další rozvoj výzkumných organizací

4. 4. 2019
Roman Badík: Horizont Evropa jako šance pro další rozvoj výzkumných organizací

Dne 20. března 2019 bylo dosaženo důležité dohody o podobě rámcového programu Horizont Evropa (HEU). Vyjednavači za Evropský parlament se shodli se zástupci rumunského předsednictví Rady EU na většině důležitých legislativních aspektů budoucího rámcového programu.

Tato dohoda byla potvrzena dne 27. března velvyslanci členských zemí EU. Kompromisní text by měl být potvrzen na plenárním zasedání Evropského parlamentu v polovině dubna, posledním před nadcházejícími volbami. Finální rozpočet programu (někde mezi 94 mld. EUR navrženými Evropskou komisí a 120 mld. požadovanými Evropským parlamentem) bude však určen až víceletým finančním rámcem na období 2021-2027 na podzim tohoto roku. Jak si však vede Česká republika v současném programu Horizont 2020 a může se její úspěšnost zlepšit v programu Horizont Evropa?

U nových členských zemí pokračuje trend nízké účasti zemí EU-13 v programu Horizont 2020. Až 59,4 % rozpočtu programu putuje do 5 zemí, země EU-13 se účastní 8,5 % projektů a získaly pouze 4,4 % udělené finanční podpory. Platí, že většina států EU-13 do programu Horizont 2020 spíše přispívá, než z něj získává.

Nejvýznamnější rozdíl mezi skutečnou a teoretickou podporou z H2020 má Velká Británie, v plusových hodnotách se ze zemí EU-13 vyskytuje pouze Slovinsko, Kypr, Malta a Estonsko. ČR obdržela v dosavadním průběhu H2020 výrazně méně, než by odpovídalo jejímu příspěvku do rozpočtu EU.

Významným měřítkem kvality výzkumu v jednotlivých zemích jsou granty Evropské výzkumné rady (ERC), které spadají do prvního pilíře H2020 Excelentní věda. V tomto programu, na který je alokováno 13 mld. EUR, Česká republika zaostává. Od roku 2007 bylo uděleno téměr 9 tisíc ERC grantů, ČR však získala 36 grantů, Polsko 32 a Slovensko 2. V zemích EU-13 se řeší pouhá 2 % všech grantů ERC.

Celý region EU-13 je také silně poznamenán odlivem držitelů grantů ERC do zemí EU-15. Česká republika má 24 grantů řešených českými vědeckými pracovníky na zahraničních institucích, zejména v EU-15. V Rakousku je tento poměr 263 ERC grantů řešených v Rakousku a 78 ERC grantů řešených rakouskými vědeckými pracovníky v zahraničí. Masarykova univerzita se snaží tento poměr zvrátit svým schématem MUNI Award in Science and Humanities, který nedávno přilákal držitele ERC Advanced Grant z Velké Británie.

Navzdory snahám na národní i evropské úrovni se zatím nedaří snižovat rozdíly v kvalitě výzkumu mezi jednotlivými zeměmi EU. K žádoucí změně nedochází ani díky podprogramu, designovanému zejména pro země EU-13, Šíření excelence a podpora účasti (ERA Chair, Teaming, Twinning).

Zlepšení na obzoru?

Metodika M17+

Zapojení do rámcových programů není v současnosti dostatečně oceňováno v národním systému hodnocení výzkumných organizací. Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací, platná do roku 2016, byla postavena výhradně na hodnocení výsledků vědecké činnosti. Jedinou provazbou na zdroj financování byl Pilíř II., v jehož rámci bylo možné získat bonifikaci 2000 bodů pro instituci, která získala ERC grant. Změny v hodnocení má přinést nová Metodika hodnocení výzkumných organizací.

Toto hodnocení bude realizováno v pěti modulech. A právě v rámci modulu 4 „Viabilita“ bude posuzován i podíl zahraničních zdrojů na financování výzkumu v dané výzkumné organizaci, stejně jako strategie pro jejich získávání. Hodnocení ve všech pěti modulech by se mělo uskutečnit poprvé v roce 2020.

Synergie se strukturálními fondy

Již v programovacím období 2007-2013 byl v ČR největší rozpor mezi vysokým objemem prostředků ze strukturálních fondů určených na podporu výzkumu a nízkým objemem prostředků získaných z FP7. Tento trend pokračuje i v programovacím období 2014-2020. Ačkoliv nejsou k dispozici jednoznačná data o korelaci mezi čerpáním SF a nevyužíváním rámcových programů, platí, že čerpání strukturálních fondů EU přinejmenším odvrací pozornost od evropských kompetitivních nástrojů financování výzkumu.

Strukturální fondy však představují i příležitost pro zapojování do rámcových programů, a to ve využívání principu tzv. pečetě excelence (Seal of Excellence). Příkladem je výzva OP VVV s názvem „Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků – MSCA– IF“, v rámci které je možné podpořit kvalitní projekty, které byly pozitivně hodnocené v Horizontu 2020, schématu Marie Skłodowska-Curie Actions, ale nezbyly na ně finanční prostředky. Takovým projektům je však přidělena zmíněná pečeť, která opravňuje ucházet se o financování z jiných zdrojů.

Masarykova univerzita například získala ve dvou ukončených výzvách finanční podporu více než 50 mil. Kč na realizaci 18 výzkumných pobytů MSCA. A právě možnost získat dodatečné financování ze SF zvyšuje zájem o zapojování do evropských výzev.

Podobným způsobem jsou z prostředků TAČR financovány projekty s pečetí excelence v rámci dalšího programu Horizont 2020, SME Instrument. Ten podporuje malé a střední podniky, které vyvíjí inovativní produkty. Tímto způsobem bylo podpořeno již devět českých firem.

Z dosavadních informací o podobě Horizontu Evropa vyplývá pokračování trendu synergií rámcového programu s dalšími finančními nástroji, kromě strukturálních fondů také s programem Erasmus a dalšími. Důležité tak bude zachovat tento princip i v operačním programu podporujícího výzkum v ČR v období 2021-2027.

Strategie výzkumné organizace

Výzkumné organizace se však nemohou spoléhat pouze na výše uvedené externí vlivy a musí samy investovat do vlastní podpory zapojování do rámcových programů. Přestože většina výzkumných organizací zdůrazňuje zapojování do mezinárodních programů ve svých dlouhodobých záměrech, často zůstává pouze u těchto slov. Motivací v tomto případě zatím nemůže být objem získaných prostředků na výzkum z mezinárodních zdrojů (ten se pohybuje v řádu jednotek procent celkového rozpočtu na výzkum), ale zejména mezinárodní prestiž.

Z těchto důvodů vznikají na některých českých univerzitách speciální podpůrné programy s finanční bonifikací pro jednotlivce a týmy zapojující se do mezinárodních programů, zejména H2020 s důrazem na granty ERC. Podpora zapojování do mezinárodních výzkumných programů však nespočívá pouze ve finanční podpoře zapojování, ale také v kvalitní administrativní podpoře výzkumných pracovníků během přípravy projektových žádostí. Sean McCarthy rozlišuje čtyři stupně podpory poskytované vědeckým pracovníkům. Ze zkušeností autora se však na českých výzkumných organizacích vyskytuje podpora na úrovni 1 – 2, výjimečně 3 a pouze lokálně na některých konkrétních pracovištích na úrovni 4.

Ke zvýšení kvality poskytované podpory ze strany administrativních pracovníků na výzkumných organizacích by mohla přispět větší profesionalizace výzkumné podpory. Zejména v zemích EU-15 se standardně na výzkumných organizacích vyskytují pozice profesionálních výzkumných manažerů či administrátorů, kteří se sdružují v národních sítích (např. v Nizozemsku, Dánsku, Finsku či Německu) a také v evropské profesní organizaci s názvem Evropská asociace výzkumných manažerů a administrátorů (European Association of Research Managers and Administrators, EARMA). EARMA organizuje sérii tréninků a workshopů a zejména organizuje každým rokem konferenci, které se účastní více než 800 delegátů. Z vlastní zkušenosti autora se této konference vždy účastnilo za ČR kolem pěti osob, té poslední, která se konala minulý týden v italské Bologni, jich bylo „již“ 14.

Zodpovědnost pro všechny aktéry vědní politiky

Každý z aktérů vědní politiky v ČR si musí uvědomit svou vlastní zodpovědnost. Na jedné straně je to stát, který po dohodě s Evropskou komisí nastavuje konkrétní podobu strukturálních fondů a nastavuje systém hodnocení výzkumných organizací. Na straně druhé to jsou výzkumné organizace, jejich vedení a zaměstnanci jak akademičtí, tak neakademičtí.

Primárně musí být nastaven systém hodnocení výzkumných organizací, který bude zohledňovat zapojení do rámcových programů EU, a systém využití strukturálních fondů pro financování neúspěšných, ale pořád na národní poměry vysoce kvalitních projektů podaných do výzev rámcových programů. Ačkoliv mohly výzkumné organizace i bez národní podpory samy interně bonifikovat zapojení do FP7/H2020, teprve jasné finanční konsekvence na jejich rozpočty zvýší jejich motivaci pro zapojování. Zvýšená motivace povede výzkumné organizace k dalšímu rozvoji vnitřních podpůrných nástrojů pro výzkumné pracovníky a profesionalizaci grantové podpory, která bude ze strany vědeckých pracovníků čím dál více vyžadována.

Dosud známé nastavení nového rámcového programu Horizont Evropa, který by měl zefektivnit propojení se strukturálními fondy, postupná implementace Metodiky 17+ zohledňující zapojení do rámcových programů a rozvoj profese výzkumných manažerů by ve svém dlouhodobém důsledku měly vést ke zvýšené účasti ČR a zemí EU-13 v rámcových programech.

Článek je aktualizovaným výňatkem z příspěvku autora na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu a vývoje 2018.

Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který naleznete v příloze článku zde.

 

Autor: Roman Badík


romanbadikRoman Badík je vedoucím Odboru výzkumu rektorátu Masarykovy univerzity. Vystudoval Katedru politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. V minulosti působil jako projektový manažer v poradenské společnosti zabývající se strukturálními fondy EU nebo vedoucí projektový manažer ve Středoevropském technologickém institutu.