facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Amanda Zeffman: Hlavní překážkou mezi akademiky a soukromým sektorem je rozdílná kultura

23. 5. 2019
Amanda Zeffman: Hlavní překážkou mezi akademiky a soukromým sektorem je rozdílná kultura

V rámci 7. Národní konference transferu, kterou pořádala v Praze Univerzita Karlova, navštívila Českou republiku i Amanda Zeffman, ředitelka sekce konzultačních služeb ve společnosti Cambridge Enterprise. V rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz hovořila o přenositelnosti britských zkušeností s transferem znalostí do českého prostředí a problémech, se kterými se ve své praxi setkává.

Amanda Zeffman Foto Vladimír Šigut

Jaké jsou hlavní výhody poskytování akademických konzultačních služeb prostřednictvím dceřiné společnosti jako je Cambridge Enterprise?

Je jich celá řada. Hlavní důvod, proč jsme založili společnost s ručením omezeným, je abychom minimalizovali právní a finanční rizika univerzity. Univerzita má dobročinný charakter a cíle, tudíž nechceme provozovat aktivity, které by tomuto charakteru mohly odporovat a které by pro univerzitu představovaly jakékoliv riziko. To je tedy jeden z hlavních přínosů – minimalizace rizik.

Zároveň je to také možnost, jak podpořit akademiky a zbavit je administrativní, právní i finanční zátěže tak, aby se mohli věnovat pouze konzultační činnosti. Snažíme se jim to maximálně zjednodušit. Po pracovněprávní stránce jsou chráněni univerzitní politikou, a navíc mohou používat univerzitní značku.

Výhodou tohoto modelu je také to, že máme tým zkušených lidí, kteří se vyznají v právu, podnikání a kteří znají způsob, jak se pracuje v soukromé sféře a pomáhají tak vědcům nabízet jejich služby.

Jak vědce k takové spolupráci motivujete? Přináší jim tato práce nějaké dodatečné výhody v jejich akademické kariéře?

Samozřejmě to pro ně má především finanční přínosy. Pokud ke své konzultační činnosti nepotřebují univerzitní zařízení, odměna za vykonanou práci jim náleží v plné výši. V případě, že k ní využívají univerzitní zařízení, mohou si ponechat příslušnou část odměny po zaplacení provozních nákladů. Takový dodatečný příjem ke standardnímu platu je pro ně samozřejmě velmi motivační.

Vědci se ale mohou také svobodně rozhodnout, že část příjmu věnují univerzitě nazpátek, a pak se takto získané prostředky využívají na příslušných pracovištích – například k podpoře jejich výzkumných týmů. Získané peníze se tudíž promítají i do kvality pracovního prostředí akademiků, kteří se do poskytování konzultačních služeb zapojují.

Má to ale výhody i pro osobní rozvoj akademiků. V praxi si mohou zlepšit nejrůznější měkké, přenositelné dovednosti, jako jsou schopnost navazovat nové profesní kontakty, efektivní nakládání s financemi a další praktické schopnosti využitelné i pro práci mimo akademickou sféru.

Komu nejčastěji Cambridge Enterprise poskytuje své služby? O jaké typy klientů se jedná?

Upřímně řečeno, děláme od každého něco. Z hlediska typu klientů máme kolem 40 % malých a středních podniků, 40 % velkých nadnárodních společností a zbývající pětina jsou různé nevládní organizace nebo instituce veřejné správy.

Pokud se bavíme o oborech, tak University of Cambridge má velmi široký záběr. Jedná se často o různé technologické společnosti, podniky, které se pohybují ve strojírenství či zemědělství, ale také mnoho vládních institucí – například v oblasti vzdělávací politiky.

Nedá se říci, že máme jednu konkrétní klíčovou specializaci. Pokud bych ovšem měla vybrat jednu oblast, ve které máme významné klienty, tak by to bylo nejspíš stavebnictví.

Myslíte si, že zkušenosti s transferem znalostí a konkrétně se službami, které poskytuje vaše společnost, jsou přenositelné i do dalších zemí? Jsou nějaké, kterými by se mohly inspirovat především středoevropské a východoevropské země?

Určitě ano, a upřímně, trávím tím poměrně hodně svého času. A to nemusíme mluvit jen o v Evropě. Samozřejmě nikdo není neomylný včetně nás, ale už se tím nějakou chvíli zabýváme a troufám si tvrdit, že skutečně víme, jak povzbuzovat vědce a akademiky.

Dostali jsme se do takového stavu, kdy si akademici navzájem mezi sebou řeknou o výhodách našich služeb, takže za námi sami chodí noví vědci se svými nápady. Ale to samozřejmě trvá nějaký čas. Co se týče přenositelnosti našich zkušeností, tak se především snažíme ukazovat úspěšné příklady a pomáháme řešit problémy. Například jsme si ověřili, že navázat spolupráci s velkými nadnárodními společnostmi je poměrně obtížné a trvá to dlouho, protože se musíte vypořádat s řadou jejich interních předpisů. Vytvořili jsme si proto mnoho už předpřipravených smluv, tak aby byly obě smluvní strany ve výsledku spokojené. Po této stránce určitě umíme poradit.

Další oblastí je například organizace vztahů mezi akademiky a externími partnery – za příklad může posloužit jeden náš vědec, který před časem vypracoval znalecký posudek a jeho klient mu odmítnul zaplatit. Onen akademik přišel s tím, že nedostal, co mu bylo slíbeno. Následně se ale ukázalo, že ve smlouvě byla uvedena podmínka, že aby dostal zaplaceno, musí vydat stanovisko, které bude v souladu se zájmy klienta. Ukázalo se, že musíme vždy pečlivě dbát na to, aby si akademici byli dobře vědomi toho, co podepisují a jaká to může mít rizika.

Existuje také řada národních i nadnárodních organizací, v čele s evropskou asociací ASTP, pro které pořádáme kurzy konzultačních činností. Je to výborná platforma pro setkávání lidí z celé Evropy, kteří si tak mohou vyměnit vzájemné zkušenosti s tím, co v transferu funguje a co nikoliv. Takže těch způsobů, jak přenášet naše zkušenosti je poměrně hodně.

Jaké jsou podle vás největší překážky vzájemné spolupráce mezi akademickým sektorem a aplikační sférou?

Jedním z klíčových problémů je podle mě rozdíl v kultuře prostředí. Mám tím na mysli například odlišná očekávání v časové náročnosti projektu. Hlavním cílem univerzity je totiž především učit a provádět výzkum a nic, ani poskytování externích služeb, by to nemělo omezit. Podíváte-li se na to z druhé stránky, komerční partner zpravidla potřebuje nějakou službu a potřebuje jí hned, protože jinak mu vznikají dodatečné náklady.

Dalším příkladem mohou být odlišná očekávání, co se týče výsledků, k nimž partnerství povede. Je nutné si hned na začátku ujasnit, zda obě strany rozumí stejně tomu, jaký cíl a účel projekt sleduje. Externí partner by měl vědět, jaký druh výsledku mu bude dodán a vědec by si měl být jistý, že je schopen tento výsledek dodat. Vždy se ptáme akademiků, zda mají znalosti, zkušenosti a kapacitu naplnit závazek, který bude plynout z jejich kontraktu, tak aby byli přitom schopni plnit své primární povinnosti – učit studenty.

Upřímně si myslím, že většina problematických momentů nevzniká ani tak mezi konkrétními akademiky a externími partnery samotnými ale právě kvůli odlišnosti kultury prostředí. Tomu se dá předejít pečlivým dojednáním konkrétního smluvního vztahu. V posledních 12 letech jsem byla u několika tisíc kontraktů a skutečně podstatné problémy bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. To si myslím, že je poměrně pozitivní zpráva.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JS)

Foto: Vladimír Šigut


Amanda Zeffman

Amanda Zeffman získala doktorát za výzkum HIV na University of Cambridge a dále působila víc než devět let ve farmaceutickém výzkumu. Nyní působí jako ředitelka sekce konzultačních služeb v Cambridge Enterprise, dceřiné společnosti univerzity, která se věnuje facilitaci konzultací mezi akademiky z Cambridge a externími organizacemi. Podílela se také na programu International Outreach Programme, jenž organizuje Cambridge Enterprise, a který nabízí školení a poradenství akademickým a státním organizacím v oblasti inovací, strategií a transferu znalostí.