facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Karel Havlíček: Musíme být výborní v několika klíčových oborech

7. 8. 2019
Karel Havlíček: Musíme být výborní v několika klíčových oborech

Přinášíme první část rozhovoru s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem, se kterým jsme se bavili o naplňování cílů inovační strategie, financování české vědy i provázanosti ambiciózních vládních plánů se vzdělávací soustavou.

Pane ministře, v únoru letošního roku vláda schválila a premiér Andrej Babiš slavnostně vyhlásil Inovační strategii. Jak jste téměř po půl roce spokojen s jejím průběhem?

Dodrželi jsme to, co jsme řekli. Je to řízená strategie – každý měsíc se schází garanti jednotlivých pilířů. A pokud to sledujete, tak vidíte, že skoro každý měsíc zavádíme nějaký nový program, ať už spojený s Technologickou agenturou nebo Ministerstvem průmyslu a obchodu. Nejdůležitější program se jmenuje stejně jako strategie - Country for the Future. Alokovali jsme tam osm miliard korun na dobu osmi let a je to program, kterým se budou podporovat start-upy, spin-offy, digitální huby a investice spojené s inovacemi těsně před fází komercializace. Vypsali jsme ale i nový program Trend, drží se priorit strategie a je o něj mimořádný zájem.

Celá strategie je rozdělena do devíti tematických pilířů. Jak jsme na tom v pilířích, které se dotýkají výzkumu a vývoje?

Oblast hodnocení velkých výzkumných infrastruktur a jejich financování je do určité míry v kompetenci celé RVVI. Hodnocení nových velkých infrastruktur je připraveno, a co se týká financování, tak jsme jedním z mála vládních sektorů, kde se nekrátil rozpočet a kde to, co jsme si ve střednědobém režimu řekli, je splněno. Myslím si, že budeme mít i zajímavá čísla za rok 2018 ve smyslu investic do výzkumu a vývoje. Dařilo se totiž jak firmám, tak čerpat zdroje na výzkum z rozpočtu a neměl by být výpadek u strukturálních fondů, takže to vypadá, že se z těch 1,8 % posuneme na 1,9 % výdajů vůči hrubému domácímu produktu. V oblasti start-upů a spin-offů, také v září začíná tour, kde ukážeme, jak budeme budovat inkubátory, akcelerátory a univerzitní start-upy.

A co ostatní oblasti strategie?

Další oblast je například chytrá infrastruktura. Teď jsme ukázali první plán zavádění 5G sítí, ale detailně bude představen v září. Připravujeme první chytré město, které na podzim bude známo a v příštím roce jich chceme vybudovat více. Věříme, že kolem pěti jich zvládneme. Zavedli jsme ještě strategii umělé inteligence, což je samostatný projekt, na kterém pracujeme takřka denně. A důležitý krok byl zákon o investičních pobídkách, který jsme protlačili přes obě komory parlamentu a který jasně podporuje pouze firmy investující do výzkumu a inovací. Hotová je změna u daňových odpočtů na výzkum a vývoj, jedeme tour a vysvětlujeme změny.

Lidé, kteří se v oblasti pohybují tvrdí, že peněz na výzkum a vývoj jde už dost. Nemělo by se ale zapracovat na kvalitě? Protože jinak se může stát, že nalijeme peníze do věcí, které zrovna příliš nefungují.

Jsem rovněž názoru, že jsme vytvořili mimořádný zdrojový fond od národních programů až po ty evropské. Troufám si proto tvrdit, že peněz bude nadbytek. Souhlasím i s tím, že jak v účelové, tak institucionální podpoře musíme přejít od kvantity na kvalitu. I proto jsme zavedli Metodiku 2017 +, takže tam se ten hlavní krok ke kvalitě udělal, teď se to jen musí dohrát. S tím je spojené i škálování vysokých škol a výzkumných organizací.

S jakými reakcemi se v terénu setkáváte?

Mám už tak polovinu výzkumných ústavů a univerzit objetou. Musím říct, že i když ne všichni jsou zrovna rádi za to, jak jsou zatím umístěni v indikativním žebříčku, tak všichni chápou, že škálování a určování nejlepších, průměrných a horších nás prostě nemine. Budeme si na to muset zvyknout.

Jak jsme na tom s účelovou podporovou? Jaké změny můžeme očekávat?

Co se týká účelové podpory, obecně všech programů, tak je to za prvé o tom, že my musíme začít vybírat směry programů s ohledem na budoucí ambice Česka. To je naprosto klíčová věc, kde inovační strategie sehrála velmi důležitou roli.

Hovoří se o přípravě další strategie, je to pravda?

Ano, v mé kompetenci se začala připravovat národní hospodářská strategie 2030. Ta bude určovat, kde bude v roce 2030 průmysl, energetika, trh práce, rozvoj regionů a tak dále. Základem bude samozřejmě národní inovační strategie, která zahájila dlouhodobé tažení za ekonomikou založenou na přidané hodnotě a pokročilých technologiích.

Jak by tedy podle vás mělo vypadat Česko v roce 2030?

Zjednodušeně řečeno, naší ambicí je v roce 2030 být vysoce výsledkově orientovanou ekonomikou založenou na ziskovosti a chytrých řešeních ať už v oblasti průmyslu, energetiky nebo obchodu. Chceme tu mít finální produkci, chceme být nezávislí. Celé je to o investicích do inovací, proto je inovační strategie základem a proto tu je tak masivní podpora vědy. Budujeme sebevědomý stát a ten musí být založen na znalostech.

Jak konkrétně tomu pomůže nová hospodářská strategie?

Až bude národní hospodářská strategie hotová, tak z toho vyplyne velké množství nezbytně nutných investic, které půjdou do infrastruktury, školství, inovací, sociálních aspektů atd. Do toho všeho se bude muset investovat. Budou na to samozřejmě zdroje ze státního rozpočtu, případně z evropských fondů, ale to nebude stačit. Musíme tam dostat také daleko více peněz z evropského programu Horizont, současně zapojíme finanční nástroje, privátní sektor. Proto připravujeme třeba Národní rozvojový fond, PPP projekty a vytváříme nový model fungování ČMZRB, jako investiční banky. Tohle všechno musí být koncentrované, vzájemně provázané a musí to být navázané na systém vzdělávání. To je ten největší přesah, který tato strategie má. My určíme, kam chceme dostat energetiku a ostatní oblasti a z toho pak bude vznikat potřeba pracovní síly ale i znalostní potřeba. Pokud chceme mít například určitý podíl elektromobilů nebo chceme rozvíjet jadernou či smart energetiku, tak musíme už dnes investovat do studijních oborů, které s tím souvisejí. Nemůžeme dopustit, abychom v roce 2030 zjistili, že nemáme lidi a museli si je sem vozit. A jak víme, od přípravy vysokoškolského oboru po první absolventy uběhne něco kolem deseti let. Já chci poprvé spojit všechny inovační, průmyslové a investiční strategie do jednoho celku a provázat to s určitými aspekty systému vzdělávání.

V současné době se připravuje například také strategie vysokého školství pro období 2021 až 2025. Víme, že vysoké školy jsou pilířem, co se týká pracovní síly a jsou hráčem v aplikovaném i v základním výzkumu. Co byste jako tvůrce inovační i hospodářské strategie chtěl, aby bylo reflektováno ve vysokoškolské strategii? Co byste vzkázal jejím tvůrcům?

Musí tam být faktické propojení s potřebami praxe. Navíc není možné podporovat jen oblast umělé inteligence, jádra nebo elektromobility. Je třeba podporovat i ostatní obory. Samozřejmě můj pohled je hospodářský, to znamená: jaký tady bude trh práce, kam se posune robotizace a tak dále. My bychom měli školství představit obrázek, jak to tu bude vypadat. Školství by se na to mělo připravit.

Můžete být trochu více konkrétní?

Nechci vypíchnout jeden obor, ale pokud třeba budeme mít padesát procent energie z jádra, tak budeme potřebovat odborníky, které si tu musíme začít vychovávat. Během pěti let nám např. odejde do důchodu skvělá generace jaderných inženýrů. Stejně tak se budeme muset věnovat například etice dotýkající se umělé inteligence. Taky je třeba si uvědomit, že fyzika a chemie jsou naše výstavní výzkumné obory, takže bychom na tom měli stavět. Nemůžeme být výborní v padesáti vědních oborech, ale v několika klíčových ano. Takové obory si zaslouží větší míru zviditelnění a tím pádem i investic.

V roce 2008 jsme od expertů OECD slyšeli asi něco takového, když to volně parafrázuji: „Vy tady máte vysoké ambice, dobrý základ a dobré plány, co se týče inovací. Ale terciární systém z devadesáti procent tvoří vysoké školy, které se zaměřují na výzkum. Chybí flexibilní, kratší a na praxi orientované vyšší odborné vzdělávání. V budoucnosti by vás ve vašich plánech mohlo nevhodně strukturované terciární vzdělávání brzdit“. Jak to vnímáte vy, je to pro vás slabší stránka systému? Jak to vůbec vyřešit?

Měly by se podle mého daleko více provazovat obory na samotných vysokých školách. Nechci mluvit do všeho, ale protože mám ekonomické a technické vzdělání a celý život jsem byl v malém průmyslu, dám příklad z mého dvorku. V současné době se v ekonomických oborech hodně začal rozvíjet controlling, je to velké téma. Tuzemské školy to ale učí čistě z finančního úhlu pohledu, zaměřují se na čísla, koeficienty. Já jsem ale přesvědčen, že controlling je spjatý s výrobou, obchodem, s podnikem a je také spjatý s konkrétními procesy z oblasti strojařiny, stavařiny a tak dále. Ale my to zatím propojit neumíme. Máme buď dobrou výuku výroby nebo dobrou výuku controllingu, ale provázat to nedokážeme. To je přitom právě trend dnešní doby. Navíc nám začínají kriticky chybět investiční inženýři. Zkuste najít schopného „investičáka“, nejsou. Ekonomické školy tlačí investiční či projektový management, spíše orientovaný na obchod a finanční služby ale bez vazby na faktické potřeby průmyslu nebo energetiky. Jak pak chceme vybudovat třeba jadernou elektrárnu?

 

Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.

Druhou část rozhovoru, v níž jsme mluvili o postavení vědy v agendě současné vlády, činnosti Rady pro výzkum, vývoj a inovace i nadměrné byrokracii, přineseme příští týden. 


Karel Havlíček

Vystudoval stavební fakultu ČVUT, dále PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se rovněž na fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.

Od přelomu milénia hájil zájmy podnikatelů, a to zejména v pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Jako spoluvlastník a generální ředitel skupiny SINDAT vybudoval v uplynulých dvaceti letech z této firmy respektovaného investora v oblastech malého a středního průmyslu a nových technologií.

HavlíčekMnoho let se angažuje v akademickém prostředí, v posledních letech je spjat s Vysokou školou finanční a správní, kde vybudoval fakultu ekonomických studií a kde připravil studijní program Ekonomika a management. Na téma malých a středních podniků napsal několik odborných knih a publikoval v tuzemsku i zahraničí desítky recenzovaných článků.

Zasedal v řadě poradních orgánů vlády a ministerstev, od roku 2014 je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a od roku 2018 je jejím místopředsedou.

V dubnu 2019 byl předsedou vlády navržen na pozici místopředsedy vlády pro hospodářství a současně na post ministra průmyslu a obchodu. Do obou funkcí byl jmenován prezidentem republiky 30. dubna 2019. Ke stejnému datu se vzdal všech statutárních a vlastnických pozic v podnikatelské sféře a opustil rovněž vedení Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Hovoří anglicky, německy, rusky, španělsky, částečně francouzsky a čínsky.