Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Lukáš Ferkl: Chceme dělat solidní nezávislý výzkum a být vyhledávanou institucí pro soukromý sektor

7. 11. 2018
Lukáš Ferkl: Chceme dělat solidní nezávislý výzkum a být vyhledávanou institucí pro soukromý sektor

Zabývá se výzkumem v oblasti pokročilé regulace, modelování a automatizace. Od roku 2013 také řídí Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB) na ČVUT v Praze, které je odezvou na jednu z nejvýznamnějších priorit Evropské unie - energetické úspory v budovách. Být součástí tradiční renomované univerzity vnímá Lukáš Ferkl jako výhodu.

LF

Lukáši, můžeš v krátkosti představit vaše Centrum – UCEEB?

My se zaměřujeme na budovy, které jsou energeticky efektivní, šetrné k okolnímu prostřední, zdravé a pohodlné pro své obyvatele. To je náš vědecký cíl – chceme být výhledově minimálně na evropské špičce. Prošli jsme si takovým „start-up“ obdobím a nyní se snažíme stabilizovat a vybudovat si renomé.

Co bys řekl, kdybys měl cíle centra formulovat v jedné větě?

Naším cílem je fungovat jako nezávislé vědecké centrum v oblasti stavebnictví a příbuzných oborů.

Jste tedy zaměřeni především na stavebnictví. A co ostatní obory?

No, nedá se říci, že to je především stavebnictví. Stavebnictví nepotřebuje takové inovace jako ostatní obory, respektive je to finančně nákladné, takže si to mohou dovolit nadnárodní korporace, se kterými my soupeřit nemůžeme. My děláme spíše takové fajnovější věci. Máme mezi sebou stavaře, energetiky, elektrotechniky, lidi z biomedicíny a k tomu jsme si založili skupinku sociologů a psychologů, kteří do naší práce vnášejí humanitní rozměr.

A spolupráce v rámci ČVUT?

Spolupracujeme v podstatě se všemi ostatními fakultami, se kterými realizujeme projekty. U nás totiž panuje klidná a přátelská atmosféra, tak se s námi fakulty a součásti ČVUT nebojí spolupracovat.

Lukáši, vy nejste fakulta, jste v postavení vysokoškolského ústavu. Jak to máte se zapojením studentů?

Jsme v tomto směru spíše servisní organizace pro fakulty. Nemáme žádný akreditovaný studijní program, ani na to neaspirujeme a nechceme se stát fakultou. Se studenty, kteří pracují na vědeckých projektech a potřebují k tomu naše laboratoře, nebo se naopak chtějí do našich projektů zapojit, se vždy buď prostřednictvím jejich školitelů, nebo přímo s nimi domluvíme. Určitě se ale snažíme, aby studenti pracovali na něčem, co má souvislost s projekty, které řešíme.

Jste poměrně dost prakticky zaměřené Centrum. Jak se vám spolupracuje s aplikační sférou?

Vhodné způsoby spolupráce stále hledáme – to je součástí našeho risk managementu v souvislosti s ekonomickou krizí, která může přijít, a také se způsobem financování vysokých škol, respektive výzkumu a vývoje z veřejných prostředků po roce 2020. Necílíme pouze na velké projekty, spíše se snažíme mít široké portfolio projektů – například v loňském roce jsme jich měli zhruba 210, z toho 170 byl čistě smluvní výzkum. Jedná se spíše o menší projekty, ale máme stálé firmy, se kterými máme dlouhodobou spolupráci. Ale hodně to záleží na osobních vazbách.

A obsahovým zaměřením?

Vidíme určité trendy. Firmy se například velmi zajímají o obnovitelné zdroje energie, také se poměrně často řeší akustika, ale nelze říci, že by nějaká oblast převažovala. Cíleně se snažíme o to, abychom neměli nějakou velmi dominantní oblast.

Kromě smluvního výzkumu máte nějaký výzkum ve spolupráci?

V podstatě máme pouze tyto dva druhy spolupráce – smluvní výzkum a výzkum ve spolupráci. Máme samozřejmě nějakou část vlastních nápadů, které určitým způsobem rozvíjíme, ale to je tak do dvaceti procent naší kapacity. Ve zbytku pracujeme s firmami na vývoji produktů nebo na jiných výzkumných aktivitách. Buď si to firma zaplatí sama celé, anebo společně hledáme nějaký dotační titul.

Směřujete k ochraně duševního vlastnictvím prostřednictvím patentů nebo užitných vzorů?

Směřujeme k tomu, ale zatím je to v akčním plánu. Prvotní pro nás bylo postavit a stabilizovat budovu, pak sehnat lidi a pohlídat si je, stabilizovat ekonomickou situaci. To byl základ, který máme za sebou. Nyní se začínáme věnovat cestě k excelenci v konkrétních věcech. Patenty třeba letos začínáme rozjíždět ve velkém a uvidíme, co to přinese. Já jsem k tomu osobně trochu skeptický. Člověk si musí rozmyslet čemu věnovat energii – zda patentovat anebo prodat chráněné know-how.

Sídlíte v Buštěhradě, což vám umožnilo získat financování v rámci Evropských strukturálních fondů v období 2007-13. Jaké vidíš výhody a nevýhody vašeho umístění mimo Prahu?

Já se přiznám, že už vnímám pouze výhody. Ta nevýhoda byla spíše na začátku – začínali jsme na brownfieldu, nikde nikdo, strašná silnice, která se snad nikdy neopravovala, daleko od Prahy. Ale ono se ukazuje, že to tak daleko není. Je to pár minut za letištěm. Je to dvacet minut autobusem z nádraží Veleslavín. Na druhou stranu je tam klid na práci, jsme trochu v závětří. I pro naše aktivity, kdy potřebujeme občas postavit nějakou experimentální budovu nebo něco zapálit, udělat požární zkoušku, je výhodou, že jsme tak trochu mimo civilizaci. Nikdy jsme například neměli problém se stavebním úřadem, hasiči. Vlastně se ukazuje, že pro naši náplň je to umístění dobré. Je to také výborné pro tým, protože to je takový stmelující faktor.

Kolik máte přibližně lidí?

Máme dnes 150 přepočtených úvazků a 210 pracovníků. A dalších přibližně 100 lidí na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, to jsou většinou studenti.

Kdyby ses měl velikostí porovnat s ostatními pracovišti a fakultami ČVUT?

Nejsem si tím jistý, ale jsme rozpočtově někdy mezi fakultou informačních technologií a dopravní fakultou. Jestli to takto půjde dál a podaří se nám uzavřít jisté zakázky do konce roku, tak bychom mohli být šestá nebo sedmá největší součást ČVUT.

Když jsme u ČVUT. To, že jste v současné době součástí této veřejné školy, a ještě k tomu v turbulentních časech, má své výhody i nevýhody. Jak to vidíš?

Myslím si, že výhody i nevýhody se týkají stejných věcí. To, že jsme součástí ČVUT, znamená, že jsme součástí tradiční velké univerzity, která má stále své renomé, kolem sebe pověst nezávislosti a vědy. Na straně druhé, co se stane na ČVUT jako celku, dopadne i na nás. To, že jsme součástí univerzity, znamená, že jsme součástí studentského a akademického života. Naštěstí nemáme problém, že bychom se s nějakou jinou součástí nebo fakultou neměli rádi. Nemáme žádné tendence se oddělovat, vždy se nějak domluvíme. I v rámci univerzity si dokážeme najít své místo a svoji nezávislost. Hlavní nevýhoda je asi organizační. ČVUT je hodně velká univerzita, v podstatě korporát. Jako malá součást jsme hodně flexibilní, ale v některých případech to bohužel nejde.

A co legislativa, která se dotýká veřejných vysokých škol? Kdybych byl soukromý výzkumák, tak bych měl možná méně starostí, ale nebyl bych zase pod hlavičkou vysoké školy.

No právě. Není asi možné říci, že je lepší to nebo to. Každá forma má své výhody a nevýhody.

Když se podíváme na to, co se děje ve vědě obecně. Asi vám není jedno, kam se vědní politika ubírá – hodnocení, financování a další věci. Jak to vnímáš osobně – zajímáš se o to nebo ne? Vím o týmech, které to řeší téměř každý den.

Přiznám se, že my to neřešíme. Snažíme se nasadit nějaký robustní režim, který nám pomůže přežít vlastně cokoliv. Myslíme si, že cesta za excelencí, i když to slovo nemám rád, vždycky nějak dopadne. Máme nějaká ekonomická opatření, která nám umožňují přežít turbulence, máme velmi kvalitní administrativní zázemí. V současné době je situace ve státní správě nepřehledná, složitá a nejistá, že jsme si řekli, že to nemá cenu řešit. Bereme to jako vnější okolnosti, které se stále mění. Před námi je cíl dělat solidní nezávislý výzkum, být vyhledávanou institucí pro soukromý sektor. Když budeme dobří, tak věřím tomu, že to bude fungovat.

Mluvíš o soukromém sektoru, co veřejný sektor?

Spíše tedy aplikační sféra. My děláme také hodně s městy, obcemi, neziskovým sektorem, snažíme se spolupracovat i s charitativními spolky. Dominantně je to soukromý sektor, ale i s veřejným sektorem máme dobré vztahy. Někdy to jde dobře, někdy to jde hůře. Co se týká měst a obcí - těch je tolik, že se vždy najde deset až patnáct starostů, kteří mají o svoji obec zájem, jsou dostatečně aktivní a nacházejí se v takové finanční situaci, že s námi mohou spolupracovat.

Máte domácí i zahraniční projekty. Jak je pro vás důležitá mezinárodní spolupráce?

Mezinárodní projekty mají tu nevýhodu, že jsou ekonomicky velmi náročné. Ani se celé nezaplatí, přestože jsou stoprocentně financované. My se na to díváme především jako na prestižní záležitost. Původně jsme si mysleli, že by to mohl být výrazný zdroj našich příjmů, ale k tomu jsme nyní skeptičtí. Nejvyšší smysl vidíme v tom se něco naučit. Hodně institucí se dívá za spoluprací především na východ, já si myslím,

že by se měl člověk dívat spíše na západ, kooperovat s lepšími lidmi a něco se naučit.

A poslední otázka. Jaký je váš současný nejzajímavější projekt?

To je určitě S.A.W.E.R. Úzce spolupracujeme na přípravě českého pavilonu na světovou výstavu EXPO 2020 v Dubaji. Součástí expozice bude zařízení, které bude vyrábět vodu ze vzduchu. Zařízení bude sice umístěné v Dubaji, ale je dimenzováno především pro pouštní podmínky, kde není voda, ani žádná infrastruktura. Pro získávání vody využívá zvláštního termodynamického cyklu. Zařízení je založeno na obnovitelných zdrojích energie. Zařízení uplatní naše hybridní solární panely, které produkují elektřinu i teplo. S.A.W.E.R. je příklad projektu, kde postup není složitý, ale přesto je velmi zajímavý. V současné době řešíme, zda to má cenu licenčně ochránit, protože je to velmi jednoduše okopírovatelné, ale je to něco, co je pro nás dnes finančně, obchodně a vědecky nejvýznamnější. Vývoj S.A.W.E.R. jsme museli významně urychlit, protože v zemích kolem Perského zálivu začal být o toto zařízení velký zájem. Teď si asi trochu protiřečím, když jsem říkal, že spolupráce směrem na východ nemá cenu. Když přijde někdo, kdo má zájem a nabízí dobré podmínky, tak určitě má cenu s nimi spolupracovat. Mnoho zemí kolem Perského zálivu jsou hodně technologicky na výši – například Spojené arabské emiráty. Víme, že jednání s nimi je seriózní a máme nějaké záruky, že jsou tam finance. A hlavně vidíme zájem o věc jako takovou.
Lukáši, děkuji mockrát za rozhovor a ať se daří.



Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.


Lukáš Ferkl

V roce 2004 absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, a v roce 2007 získal tamtéž doktorát v oboru řídicí technika a robotika. Od roku 2008 byl zaměstnán na katedře řídicí techniky FEL ČVUT jako vědecko-výzkumný pracovník, od roku 2012 působí v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT, od ledna 2013 je jeho ředitelem. Zabývá se výzkumem v oblasti pokročilé regulace, modelování a automatizace. Kromě výzkumné a manažerské činnosti také vede postgraduální studenty a je aktivní v národních i mezinárodních projektech.

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB)

Vzniklo v roce 2012 jako samostatný vysokoškolský ústav ČVUT v Praze za podpory Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu ČR. Budova v Buštěhradě byla slavnostně otevřena 15. 5. 2014. Sdružuje špičkové akademiky ze čtyř fakult – stavební, strojní, elektrotechnické a biomedicínského inženýrství, kteří se společně zabývají udržitelnými budovami.

UCEEB ČVUT