Vytisknout tuto stránku

Rut Bízková: Máme šanci mít svůj český CERN

3. 1. 2019
Rut Bízková: Máme šanci mít svůj český CERN

S Rut Bízkovou, bývalou předsedkyní Technologické agentury ČR a v současnosti poradkyní předsedy vlády, jsme si povídali o tom, co dnes dělá, jak hodnotí situaci v českém výzkumu, jaké jsou největší výzvy Česka a také o tom, že máme jedinečnou šanci mít svůj laserový CERN.

Rut, první jednoduchá otázka. Všichni se ptají, co teď dělá Rut Bízková. Takže se za všechny ptám i já.

Pracuji pro úřad vlády, to je asi celkem známo. Připomínkuji materiály do vlády, dělám k nim stanoviska pro předsedu vlády. Tematicky se to týká především životního prostředí, zemědělství, nerostných surovin, digitalizace a výzkumu a vývoje. Kromě toho spolupracuji na „projektu“ RESTART – strategii restrukturalizace strukturálně postižených regionů – Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Především v Ústeckém a Karlovarském kraji považuji výzkum za zcela stěžejní téma, které může změnit tyto regiony. Nikoliv, že bychom tam měli vytvořit další výzkumné instituce, ale abychom zvedali úroveň prostředí tím, že budeme hledat nová řešení a v těchto krajích se usadí lidé, kteří je budou umět vymyslet a také realizovat. Oba kraje „soutěží“ s krajem Vysočina o poslední příčky mezi kraji v ČR ve všech parametrech výzkumu a vývoje, například v počtu výzkumných pracovníků na tisíc obyvatel. Je jich tam desetkrát méně, než je průměr Česka!

Také vím o tom, že jsi pravidelným a aktivním účastníkem zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Ano, to souvisí s tím, že jsem poradkyní předsedy vlády, takže z toho titulu se účastním i zasedání Rady. Původně jsem byla angažována především pro oblast životního prostředí, ale pak jsem tak nějak automaticky dostala na starost i oblast výzkumu a vývoje.

Dovolím si v tuto chvíli trochu citlivou otázku. Předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace je Andrej Babiš, což je osoba, která je bezesporu kontroverzní. Když si odmyslíme všechny věci kolem, přestože je to těžké, jak Ty vidíš Babišovu roli ve výzkumu a vývoji?

Myslím si, že by předseda vlády neměl být ve vztahu k výzkumu připomínán podle první věty, kterou řekl kdysi na začátku vlády. Role premiéra je v podpoře výzkumu stěžejní a on považuje výzkum a inovace za zásadní pro naši budoucnost. Říká to nejen Radě, ale také venku, opakovaně v cizině při nejrůznějších jednáních. Současně musím říci, že málo lidí v této zemí má sílu dělat věci, které nejsou úplně populární. A on, myslím si, tu sílu má. Ale samozřejmě je to podmíněno tím, že musí mít dobrou Radu pro výzkum, vývoj a inovace.

Když jsme se už dotkli Rady, co si myslíš o jejím dnešním složení?

Dnes má Rada 17 členů. Čili premiér a 16 dalších významných slovutných osobností. To je bez debat. Druhá věc je ale to, jakým způsobem je Rada navolená. Zda jsou členové voleni jako reprezentanti institucí nebo jako osobnosti. A také jaká je její role dle zákona, co je Radě přisuzováno a co skutečně dělá. Dle mého názoru a dikce zákona má Rada funkcionality jako pseudoministerstvo, rozhoduje způsobem nezávislých odborníků, do rozhodnutí Rady předkládaných vládě vláda/státní aparát téměř nezasahuje a rozhodnutí mají dopady do financování výzkumu a do veřejné správy. Takže je to takový hybrid, který nevím, zda je úplně šikovný. Možná by bylo dobré přiznat, že v Radě jsou zástupci jednotlivých typů institucí, pak by měla být složena trochu jinak, něco jako tripartita či quintuplex, to je Akademie věd, vysoké školy, ostatní výzkumné organizace, uživatelé výzkumu a veřejná správa, nebo by to měl být sbor nezávislých odborných poradců, kde se prosazují pouze zájmy vlasti, což je samozřejmě i pro velké osobnosti obtížné.

Když se podíváš na oblast výzkumu a vývoje z obecné perspektivy, co považuješ v současné době za největší výzvy?

Pro budoucí prosperitu Česka, a to nejen ekonomickou, ale pro kvalitní život jeho obyvatel, vidím dva zásadní nástroje, o jejichž významu jsem hluboce přesvědčena. Je to obecně výzkum a digitalizace. U digitalizace je celkem jasné, o co jde. Spíše záleží na tom, jak tento nástroj uplatnit. Výzkum je samozřejmě velmi široký pojem. Jedna věc je dělat a financovat určitým dílem blue sky research. Druhou věcí je reagovat na aktuální společenské výzvy. To neznamená, že bude nějaká oblast výzkumu, kterou nebudeme financovat vůbec. Asi budeme muset nějakým způsobem financovat všechno, ale některé věci je prostě třeba financovat více. Digitalizace je pouhý nástroj změn, ale tento nástroj mění možnosti, které jsme dosud měli, a otvírá zcela nové cesty řešení problémů lidí. Nastávající digitální společnost ve všech společenských a technologických souvislostech považuji za největší výzvu výzkumu.

A k tomu bychom se měli trochu zbavit rozdělení na základní a aplikovaný výzkum. V tom si myslím, že nám situaci komplikuje existence dvou agentur. Grantová agentura je pro základní výzkum – kam až sahá? A Technologická agentura je pro aplikovaný výzkum, což někteří chápou jako průmyslový výzkum. A do toho se říká, že Ministerstvo průmyslu má na starosti aplikovaný výzkum, protože podle kompetenčního zákona zodpovídá za průmyslový výzkum. Vždyť to není pravda! Ministerstvo průmyslu je odpovědno maximálně za průmyslový výzkum, ve kterém je třeba podporovat projekty bottom up. Pouze v oblasti energetiky a surovin má Ministerstvo průmyslu strategie, které vyžadují, resp. umožňují přístup top down. A aplikovaný výzkum by v sobě měl zahrnovat například řešení pro životní prostředí, pro zdraví, pro dopravu, kulturu, zemědělství – to vše je přece aplikovaný výzkum.

Jak se, Rut, díváš na roli humanitních a společenských věd v tomto kontextu?

Ti, co mě trochu znají, vědí, že považuji aplikovaný společenskovědní a humanitní výzkum za zásadní pro budoucnost. Zde máme velké slabiny, plyne to mj. z toho, o čem jsme mluvili před chvílí – společenské a humanitní vědy mají podporu z Grantové agentury, kde není velká tendence k aplikovatelnosti výsledků. A Technologická agentura je chápána jako podporovatel aplikovaného – tedy (prý) průmyslového výzkumu. Společnost se přitom mění a my bychom potřebovali nejen vědět, jak se mění, ale např. jak připravit novou generaci na digitální dobu. Jak bude v nové době vypadat zdravotnictví nebo sociální služby? Jak lidé vnímají změny, jak na ně reagují, jak se bránit tomu, že nás chce někdo ovlivnit, protože z velkých dat umí udělat naši charakteristiku a na co fungujeme? Nutně se potřebujeme zabývat etikou, aplikovanou filosofií - omlouvám se filosofům, pokud je tento výraz tahá za uši. Nepotřebujeme jen kyberbezpečnost, ale také bezpečnost prostoru osobní svobody, svobody a demokracie společnosti, potřebujeme podporovat kreativitu.

Slabinou Česka dle mého názoru je to, že netlačíme své lidi tam, kam bychom měli. Při tvorbě zásadních dokumentů, jako je zpráva výboru Pascala Lamy nebo zpráva Mariany Mazzucato k novým cílům výzkumu a připravovaným misím, kde je zásadně významné pochopení společnosti, tedy erudovanost ve společenských vědách, byli členové týmů ze Švédska, Finska, Dánska, Británie, Itálie, Německa a tři dámy – tuším z Polska, Slovinska a Chorvatska. Ty poslední tři jsou ale přeci země, které dávají méně na výzkum a vývoj než my. Když se vede zásadní diskuse a určují další směry, tak je určují Poláci, Slovinci, Chorvati a pak zápaďáci. Kde jsme? Kde máme lidi v Evropské komisi? My totiž doma bojujeme o to, aby stát dal dostatek peněz na všechny naše obory, všichni musí pochopit, že jsme vlastně nejlepší a nejúžasnější na celém světě. My ale budeme úžasní, až naši lidé budou zastoupeni při tvorbě strategických materiálů na úrovni EU a budou vycházet ze znalosti českého prostředí a v Evropě říkat, v čem jsme opravdu dobří. Máme přitom řadu kladů – při posledním jednání mezinárodní části RVVI to říkal jejím členům premiér Babiš – patříme k nejbezpečnějším zemím světa, máme velmi nízkou míru chudoby, velmi dobré zdravotnictví, mimořádně chytré lidi v IT oborech, mimořádnou výzkumnou infrastrukturu…

Teď jsi zmínila mezinárodní radu, která je poradním orgánem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Má nějaký význam? Pomohlo to?

Myslím, že opravdu ano. Členové se sesedli a ze zkušeností, které mají, dali dohromady některá podnětná doporučení. Dobré by bylo, aby se soustředili na globální pohled – co by mohlo být, kam by český výzkum měl být směřován. To je důležitější než jednotlivé procesní návrhy – změňte toto a toto. Na to člověk prostě musí znát český systém, protože podpora výzkumu a organizace výzkumu musí fungovat jako systém. A také nemá cenu upravovat jednotlivosti, pokud bychom neměli představu o celku.

Ještě jednu provokativní otázku. Z reakcí na portále se nám zdá, že se nacházíme v zajímavém období. Lidé jsou zahlceni administrací projektů, kterých je poměrně dost. Do toho máme na vysokých školách institucionální akreditaci, do toho budeme implementovat metodiku 2017+ a bude to znamenat vysoké nároky na ty samé lidi. V horizontu 5 až 10 let nevidím, že by se vědci mohli primárně věnovat vědě a nikoliv všem věcem kolem vědy. Vidíš to jinak?

Jsou dvě věci. Ti lidé, kteří to znají ze zahraničí, říkají, že doba tlaku na indikátory a publikování je prostě všude. A pokud jsou evropské programy, tak tam administrativa bude … 

Ale strukturální fondy jsme si hodně ztížili sami!

To je pravda, ale i v Horizontu 2020 je té administrace docela dost. Zároveň lze stanovováním stejných mechanizmů ve všech národních programech a stejným výkladem některých povinností příjemců dotace situaci velmi zjednodušit. V TA ČR jsem vždy naléhala na kolegyně a kolegy, aby se chovali ke klientům vstřícně a velmi vážili, které formality jsou nezbytné a proč a co je nadbytečné.

Ale druhá věc je to, aby se odvážní muži a ženy začali chovat jako manažeři vysokých škol a ústavů a přestali se ohlížet na své funkční období. Kdo je odvážný, v podstatě může všechno. Proč? Dnes je nejvíce peněz ve výzkumu a vývoji, co kdy bylo. Je nejvíce peněz na vysokých školách. Znova roste podíl Akademie věd. A na vysokých školách klesá počet studentů. Tak bych si udělala nějakou vnitřní reorganizaci a restrukturalizaci. Nemáme lidi, mnozí jsou přetíženi - a možná máme mezi nimi také nevhodně distribuovanou práci. Když se to ale na vysokých školách, a především se to týká vysokých škol, špatně rozdělí a řeknou – každý si dělejte všechno, pak si to všechno napište, tak se není co divit. Možná by stálo za to se podívat na některé prosperující soukromé vysoké školy nebo soukromé výzkumné organizace, co se děje tam. Třeba bychom se poučili.

Abychom neskončili moc negativně…

Ale to je všechno v dobrém!

To je jasné. Ale pojďme si to ještě shrnout. Máme nejvíce veřejných i soukromých prostředků ve výzkumu a vývoji. Je tu ještě něco, kromě těch peněz, které ale často nemusí znamenat všechno, co Ti udělalo radost?

Pořád říkám – my máme ELI. Je prostě šance, že budeme mít český CERN, to by měl být náš cíl – být mezinárodně mimořádní. Největší příležitost nám k tomu dává ELI, proto bychom toto pracoviště měli „tlačit dopředu“. Jsme malá země a nemůžeme mít deset hvězd. Ale jedno Slunce bychom měli chtít a měli bychom toho dosáhnout. Jsem přesvědčena o tom, že pokud máme zcela unikátní kombinaci laserů, kterou v současnosti nemá nikdo na světě, tak je zapotřebí to „rozjet“ jako CERN. Takže potřebujeme robotizaci, digitalizaci a ELI.

Radost mi udělalo i to, že jsem si v reportu profesorky Mazzucato k misím v Horizon Europe přečetla to, co jsme s kolegyněmi a kolegy ze Středočeského inovačního centra vymysleli pro rozvoj středních Čech a napsali v Programu rozvoje Středočeského kraje - půl roku před vyjitím zprávy prof. Mazzucato. Tak jsme asi neuvažovali úplně špatně.

Rut, děkuji mockrát za rozhovor a přeji za celý portál Vědavýzkum.cz vše dobré v roce 2019!

 

Za Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk

 


Rut Bízková

RB

Bývalá ministryně životního prostředí, předsedkyně Technologické agentury ČR a ředitelka Středočeského inovačního centra, v současné době konzultantka a poradkyně předsedy vlády. Rút Bízková byla od roku 1999 vedoucí oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu, následně poradkyní náměstka ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Od roku 2004 působila v české informační agentuře životního prostředí CENIA, od roku 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí a ředitelkou sekce ekonomiky a politiky životního prostředí. V roce 2010 se stala ministryní životního prostředí ve vládě Jana Fischera, po jmenování nové vlády působila jako první náměstkyně. Byla členkou výzkumné rady Technologické agentury ČR a od roku 2012 do března 2016 její předsedkyní.