facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Tomáš Etrych: Z hlediska vědy je Evropská unie klíčová

24. 10. 2019
Tomáš Etrych: Z hlediska vědy je Evropská unie klíčová

Přinášíme vám další ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze. Tomáš Etrych se zajímá o využití polymerních materiálů v medicíně. V roce 2002 získal Cenu Sanofi za farmacii. S jakými zahraničními partnery spolupracuje? A proč je mezinárodní spolupráce důležitá?

08 Tomáš EtrychTomáš Etrych je vedoucím oddělení Biolékařských polymerů na Ústavu makromolekulární chemie v Praze. Již během svého studia se zajímal především o využití polymerních materiálů v medicíně, například pro vylepšení dopravy léčiv nebo jako náhrad orgánů a jejich poškozených částí. Snaží se připravit takové polymerní materiály, které lze využít v lidském organizmu, především se věnuje protinádorové a protizánětlivé terapii. V současnosti zkoumá také diagnostické funkce polymerních materiálů, které by mohli chirurgové využít pro rozpoznání nádorové tkáně od té normální, zdravé. Smyslem jeho práce je učinit léčbu cílenou, aby nedocházelo k poškození zdravých částí lidského organizmu. V rámci výzkumu postupuje od základního studia polymerních materiálů k přípravě nových materiálů, které poté dál studuje z hlediska funkčnosti. Jeho vědecký výzkum probíhá na rozhraní chemie, biologie a medicíny.

 

Spolupracujete se zahraničními partnery?

Ano, spolupracujeme s několika laboratořemi po celém světě. Nejde jen o spolupráci vědců „seniorů“, ale i o stáže studentů, které jsou velmi důležité pro rozvoj mladé vědecké generace. Spolupracujeme jak v základním, tak i v navazujícím výzkumu. Například japonští kolegové provedli v rámci tzv. soucitného využití testování našich protinádorových „polymerních léčiv“ na lidských pacientech. Prokázala se přitom poměrně značná efektivita, dokonce i u několika pacientů v terminálním stádiu. Neznamená to, že máme vyhráno, ale ukazuje se, že náš směr není úplně lichý a že bychom v budoucnu v rámci českého nebo evropského prostoru mohli vstoupit do klinických zkoušek.

Proč je spolupráce se zahraničím důležitá?

Řekl bych, že je přímo nutná. Samozřejmě vyhledáváme i české partnery, ať už z jiných ústavů, Akademie věd nebo univerzit, ale pokud na českém poli nemůžeme vhodného partnera najít, díváme se do zahraničí. Máme partnery ve Francii i v Německu, ve Velké Británii, Spojených státech a v Japonsku. V dnešní době začíná být velmi zajímavá i Čína.

V případě Číny vám do práce nevstupuje tamní politická situace?

Prozatím ne. Velká část těch velmi dobrých vědců totiž studovala nebo byla někde v zahraničí, většinou v USA nebo v Evropě, a jsou ovlivnění i kulturami zemí, ve kterých strávili několik let po dokončení vysoké školy. S takovými lidmi spolupracuji.

Dá se tedy říct, že je věda do jisté míry apolitická?

Věda by měla být apolitická. Ale vědci se přirozeně zajímají o to, co se děje ve společnosti. Někdy si myslím, že by vědci měli být více činní ve veřejném prostoru, vyjadřovat se k tomu, co se děje. De facto ukazovat politikům, že ne všechno, co dělají, je správně. Vědci by možná měli více komentovat některé přístupy – třeba náš pohled na Evropskou unii. Upozornit na to, že Evropa je pro nás klíčová, a to jak z pohledu ekonomického, tak i bezpečnostního. Zatím se spíš říká, že nám Evropská unie něco nakazuje. A politici často populisticky straší, že se na nás valí lavina migrantů, která neexistuje. A z hlediska vědy je Evropská unie klíčová, i co se týče grantů a evropských projektů. Získat evropský projekt, to je velmi prestižní záležitost každého českého vědce. Není to lehké, protože v rámci evropského prostoru máte velkou konkurenci. V získávání projektů uvnitř evropského prostoru možná máme ještě mezery. Mladší generace vědců už to může mít snazší, protože vyrůstá s vědomím, že je třeba se umět „prodat“ na mezinárodním poli.

Co vám přinesla Cena Francouzského velvyslanectví?

Součástí Ceny Francouzského velvyslanectví byla i dvouměsíční stáž ve Francii. Tenkrát jsme s mým školitelem přemýšleli, kam pojedu. Můj školitel znal profesora Michela Verta z Montpellier, tak se ho zeptal, jestli bych nemohl přijet na kratší stáž. Profesor Vert napsal na francouzské ministerstvo školství, které mi na základě získané ceny a jeho přímluvy přiznalo roční postdoktorandské stipendium. Později jsem se dozvěděl, že takových stipendií se ročně uděluje jen několik. Zmíněná cena mi tedy dopomohla k exkluzivní stáži na vynikajícím pracovišti. Vedla i k velmi zajímavým publikacím. Od té doby má naše oddělení vynikající spolupráci s Francií, většina mých studentů jezdí na stáže právě tam. Taky jsem ve Francii získal mnoho spolupracovníků. S jedním z tehdejších kolegů, který stále pracuje v Montpellier, jsme teď podávali evropský projekt.

Změnilo se něco zásadního za dobu, co působíte ve vědě?

Věda je čím dál více mezioborová. Obory, které byly dříve oddělené, se čím dál více propojují s jinými. V rámci České republiky došlo také k výraznému zlepšení přístrojového vybavení, i náš ústav je co do vybavení na světové úrovni. V poslední době českou vědu začali vyhledávat vědci a studenti z jiných zemí. Kromě studentů z Polska nebo Slovenska máme například řadu studentů z Brazílie, kterým se v Čechách líbí. Je tu bezpečno a věda se tu dá dělat na světové úrovni. Myslím, že si nemáme na co stěžovat.

 

Autorka: Esther Idris Beshirová

Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut

 FV logoIFP logo RGB block


Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.