Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Náklady a mzdy na českých veřejných vysokých školách

7. 4. 2018
Náklady a mzdy na českých veřejných vysokých školách

Lidovými novinami zveřejněný údaj o výši loňské mzdy bývalé děkanky Fakulty stavební ČVUT v Praze opět rozvířil debatu o mzdách v českém vysokém školství. Vlastimil Růžička na to reaguje aktualizací své analýzy výročních zpráv o hospodaření veřejných vysokých škol z února 2017, kde se zaměřil právě na mzdy akademických pracovníků.

Debata o mzdách v českém školství včetně škol vysokých probíhala intenzivně ve veřejném prostoru zejména v období před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na podzim 2017. Poté utichla, možná také z důvodu zvýšení rozpočtu veřejných vysokých škol (dále také „VVŠ“) na rok 2018 o 3 mld. Kč i zvýšení mezd učitelů škol nižších stupňů. Nyní se debata o mzdách vrátila, i když v odlišné rovině. Způsobil to Lidovými novinami zveřejněný údaj o výši loňské mzdy bývalé děkanky stavební fakulty ČVUT Praha.

Rozhodl jsem se proto zveřejnit na portálu Vědavýzkum.cz svou analýzu výdajů a mezd na veřejných vysokých školách v ČR připravenou v září loňského roku. Očekávám, že na tomto portálu bude mít větší publicitu, než tomu bylo na stránkách Technologického centra AV ČR – zde.

Veškeré zde uvedené údaje vycházejí především z výročních zpráv o hospodaření (dále také „VZH“) českých VVŠ, a z dalších veřejně dostupných statistických údajů, zejména z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy („MŠMT“), Českého statistického úřadu („ČSU“), Eurostatu a OECD statistik. VZH jsou zveřejněny zhruba v polovině roku následujícího po uzavřeném období. Proto tato analýza končí rokem 2016.

Veřejné vysoké školy mají podle zákona 111/1998 Sb. povinnost zveřejnit každoročně výsledky svého hospodaření s veřejnými i soukromými prostředky ve výroční zprávě o hospodaření. MŠMT předepsalo strukturu VZH. V tabulce 8b nazvané „Pracovníci a mzdové prostředky“ jsou uvedeny průměrné mzdy akademických a neakademických pracovníků, a to ze dvou zdrojů rozpočtu vysoké školy, a to „kapitola 333 – MŠMT“ a „ostatní zdroje rozpočtu“. Do výpočtu průměrné mzdy jsem zahrnul oba uvedené zdroje rozpočtu.

Co analýza ukázala?

Celkové náklady veřejných vysokých škol z domácích a zahraničních veřejných zdrojů na vzdělávací činnost a na výzkum a vývoj mezi roky 2011 a 2013 mírně rostly, aby pak v letech 2014 a 2015 stagnovaly, a to jak v nominálních tak i v přepočtených cenách. Mezi roky 2015 a 2016 došlo k dramatickému poklesu nákladů, a to o 19 % v přepočtených cenách. Pokles byl způsoben nečerpáním prostředků ze strukturálních fondů při přechodu na nové programovací období. V období 2011 až 2016 monotónně klesal počet studentů veřejných vysokých škol. Náklady v přepočtených cenách na vzdělávací činnost na jednoho studenta VVŠ po mírném poklesu v letech 2011-2013 (o 4 %) výrazně vzrostly v období 2013-2015 (o 15 %). Mezi roky 2015 a 2016 došlo k poklesu nákladů na jednoho studenta o 10 % z důvodu zmíněného výše.

Mzdy tří nejvyšších kategorií akademických pracovníků VVŠ, profesorů, docentů a odborných asistentů, v období 2011-2016 i přes pokles celkových nákladů VVŠ v závěru tohoto období monotónně rostly. Průměrná mzda akademického pracovníka v roce 2016 byla 45 484 Kč, byla tedy srovnatelná s průměrnou mzdou výzkumného pracovníka ústavů AV ČR v roce 2016, která činila 48 846 Kč. Průměrná mzda profesorů v tomto roce byla 73 351 Kč, docentů 56 226 Kč, odborných asistentů 38 071 Kč. Mzdy akademických pracovníků VVŠ byly v letech 2015-16 o zhruba 50 % vyšší než v regionálním školství.

Náklady ze zdrojů ČR na regionální i vysoké školy v % HDP od roku 2011 mírně klesaly, s výjimkou let 2012, 2013 a 2016, kdy proti roku předchozímu vzrostly. Pokud pro vysoké školy započteme i náklady z evropských zdrojů, především ze strukturálních fondů, pak k výraznému vzrůstu došlo mezi roky 2011 a 2013, a to z 0,9 % na 1,1 % HDP; od roku 2014 tyto náklady klesaly, a to až na 0,8 % v roce 2016.

Veřejné a soukromé náklady na regionální i vysoké školy byly v roce 2014 v mezinárodním srovnání pod průměrem zemí OECD. Pokles ve skupině ne-terciárních institucí je daleko výraznější, o 25 % hodnoty EU-22 (tedy členské země OECD a zároveň EU), zatímco u terciárních institucí to bylo o 10 %.

Celou analýzu naleznete v příloze nebo pod odkazem výše.

 

Autor: Vlastimil Růžička