facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Vztah autorskoprávní a průmyslověprávní ochrany

8. 1. 2017
Vztah autorskoprávní a průmyslověprávní ochrany

Výzkum a vývoj jsou bytostně spjaty s vytvářením nehmotných statků, tedy i s duševním vlastnictvím. Do této oblasti spadají otázky autorskoprávní a průmyslověprávní povahy, které sice mají i některé shodné stránky, ale v řadě pohledů jsou založeny na odlišných principech. V obou případech jde o práva k výsledkům tvůrčí činnosti, kterých je schopen pouze člověk.

Rozdíly mezi oběma skupinami jsou historicky spatřovány v tom, že v případě autorského práva se individualita, která je základním předpokladem ochrany, promítá přímo do tohoto díla jako výsledku originální tvůrčí činnosti autora. V případě průmyslových práv se tato individualita promítá výhradně do postupu, který vede k výsledku a který sám o sobě nemá individuální povahu zejména proto, že je objektivně determinován určitými přírodními zákonitostmi. S těmito závěry lze do jisté míry polemizovat, neboť i v případě průmyslových práv je často volnost původce značná a jen obtížně by obstála ve všech případech premisa o tom, že individualita původce se projevuje výhradně v postupu, který vede k výsledku tvůrčí činnosti.

Samotná podstata myšlenky, postupu, metody či principu sice nemůže být předmětem autorskoprávní ochrany, ale může být schopná ochrany prostředky průmyslových práv, tedy zejména patentem, užitným či případně průmyslovým vzorem, pokud splní podmínky a požadavky, které jsou obsaženy ve zvláštních zákonech o předmětech průmyslového vlastnictví. Obsahem této ochrany je nemožnost užít v rámci obchodní činnosti takto vytvořené technické řešení bez souhlasu majitele příslušného dokumentu ochrany.

Pokud jde o vznik autorského práva, dochází k němu vlastním vytvořením díla bez jakýchkoli formálních kroků. Není třeba vyplňovat či sestavovat žádné přihlášky, konzultovat s patentovými odborníky a platit poplatky, což jsou nutné součásti procesu, v jehož rámci je možné získat průmyslověprávní ochranu. Předmětem autorskoprávní ochrany je výsledek tvůrčí činnosti autora vyjádřený v objektivně vnímatelné podobě (například vědecké dílo ve formě vědeckého článku, publikace či přednášky), nikoli myšlenka samotná, tedy vlastní výsledek základního či aplikovaného výzkumu, pokud jej chápeme jako nové vyřešení technického problému.

V této souvislosti nelze pominout existenci předmětů, které současně spadají pod průmyslověprávní i autorskoprávní ochranu. Tak je tomu často u ochranných známek, kde se například grafický symbol, který splňuje pojmové znaky výtvarného autorského díla, může stát zapsanou ochrannou známkou, nebo u průmyslových vzorů, kde se výtvarné trojrozměrné dílo může stát průmyslovým vzorem.

V této souvislosti řešíme jednak oprávněné vědecké zájmy směřující zpravidla k rychlé publikaci dosažených výsledků a také možnosti současného zajištění účinné průmyslověprávní ochrany.

Má se obecně za to, že autorem nebo významným spoluautorem vědeckého článku je osoba, která vlastní tvůrčí činností vyřešila vědecký nebo technický problém. Pokud ovšem vyjdeme z toho, že předmětem autorskoprávní ochrany je ideální statek spočívající v osobitě jedinečném tvůrčím vědeckém ztvárnění určité myšlenky, nikoli myšlenka sama, nemusí tomu tak ve všech případech být. Vědecký článek jistě může vlastní tvůrčí prací vytvořit i ten, kdo má k vědeckému výsledku přístup, odpovídající odbornost a schopnost vědecký článek napsat. Nemusí jím tedy být ve všech případech právě ten, kdo vlastní tvůrčí prací vyřešil technický nebo vědecký problém. To ovšem neznamená, že by autor takto vytvořeného vědeckého či odborného článku měl skutečného řešitele vědeckého či technického problému zamlčet, nebo dokonce si takové myšlenky přisvojovat, popřípadě k tomu dát i jen nepřímé podněty.

Kolektiv spoluautorů vědeckého článku, tedy jedinečného tvůrčího ztvárnění určité myšlenky, a kolektiv původců vynálezu, který vytvořil vlastní podstatu řešení, jež je předmětem patentové přihlášky či patentu, nemusí být nutně stejný. Nelze proto dovozovat z toho, že osoba, která je oprávněným spoluautorem vědeckého článku, musí nutně být i spolupůvodcem patentové přihlášky. Předměty těchto výtvorů jsou výrazně rozdílné povahy, a proto i kolektivy tvůrců se taktéž mohou lišit či dokonce být naprosto odlišné. V praxi ale zmíněné případy budou spíše výjimečné.

Druhou, z praktického hlediska dosti zásadní souvislostí mezi vědeckým článkem, případně přednáškou nebo jiným zveřejněním, a patentovou přihláškou, jsou důsledky vzájemné časové následnosti těchto kroků.

Právo autorské vzniká zásadně zároveň se vznikem svého předmětu, tedy vytvořením díla. Důsledkem této skutečnosti je, že v oblasti autorského práva nemůže již pojmově dojít ke zveřejnění vzniklého díla před vznikem autorského práva k němu. Po vytvoření díla také již nic z hlediska autorskoprávního nebrání jeho publikaci, pokud to není v rozporu s vůlí autora. O zveřejnění díla má právo rozhodnout pouze autor.

Ke vzniku jednotlivých předmětů průmyslových práv dochází vždy přede dnem žádosti o průmyslověprávní ochranu, tj. před vznikem práva přednosti a následné právní ochrany, ke které dochází udělením právní ochrany či zápisem do příslušného rejstříku. To znamená, že v těchto případech je možné zveřejnění předmětů průmyslových práv mezi dobou, kdy došlo k vytvoření vynálezu, užitného či průmyslového vzoru, a jejich přihlášením k průmyslověprávní ochraně. Doba mezi těmito skutečnostmi může být z mnoha důvodů značná. A právě takové zveřejnění, jinými slovy umožnění přístupu veřejnosti k danému předmětu přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti (kvalifikované podání přihlášky v České republice na Úřadu průmyslového vlastnictví), způsobuje destrukci novosti tohoto předmětu z pohledu průmyslových práv a tím znemožňuje nebo významně oslabuje průmyslověprávní ochranu patentem nebo zápisem užitného či průmyslového vzoru do rejstříku. Pro průmyslová práva jde velmi často o otázky mimořádně významné, zejména v oblasti práva patentového.

Zejména ve vědeckých kruzích se stává, že autor vědeckého článku, sám původce vynálezu, předčasným zveřejněním článku, přednesením poznatků na veřejnosti přístupné přednášce nebo jiným zveřejněním způsobí, že následně již není možné pevnou průmyslověprávní ochranu zajistit, neboť dřívější zveřejnění je na překážku tohoto typu právní ochrany.

Je proto mimořádně důležité, aby veškeré otázky týkající se zveřejňování nových poznatků byly kvalifikovaně koordinovány. Pokud není zájem o průmyslověprávní ochranu, nestojí zveřejnění poznatků nic v cestě. Současně to ale znamená, že již nikdy v budoucnu nebude možno získat pevnou průmyslověprávní ochranu. Jde tedy o strategické rozhodnutí. To se týká samozřejmě pouze takového zveřejnění, které poskytuje veřejnosti informace, které přibližují podstatu vlastního řešení, a to do takové podrobnosti, aby příslušný odborník byl schopen tyto informace pochopit, podle nich postupovat a interpretovat je dalším osobám. Nejedná se tedy o takový druh informací, kde se uvádějí účinky a parametry nových poznatků, aniž by podstata řešení byla zřejmá.

Jistou možností odstranění těchto nepříznivých následků je v této situaci využití právní ochrany prostřednictvím užitného vzoru. Ale i v tomto případě je právem tolerováno dřívější zveřejnění výsledků práce původce, ke kterému došlo jen v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru.

Tento stručný rozbor jasně naznačuje, že otázky související s publikací vědeckých poznatků, zejména v oblasti techniky a designu, jsou strategicky mimořádně důležité. Jde o to, že chráněná technická řešení jsou v současné době považována za významnou součást majetkového portfolia jednotlivých subjektů, kterou lze komerčně využít formou úplatného transferu, například licenční smlouvou. Případným předuveřejněním je průmyslověprávní ochrana zmařena anebo se stává vysoce rizikovou.

Proto je důležité, aby na jednotlivých vědeckých pracovištích byly nastaveny mechanizmy, které jsou schopny s odbornou erudicí a plnou odpovědností řídit související otázky tak, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na nehmotném majetku. Nepříznivým dopadům lze zabránit časově koordinovaným postupem, kdy průmyslověprávní ochrana předchází jakoukoli jinou veřejnou publikaci. Jedná se sice o jednoduchou zásadu, ale při jejím naplnění je třeba vzít v úvahu, že příprava patentové přihlášky vyžaduje určité množství kvalifikované práce, většinou i opakované konzultace mezi původci a odborníkem z oblasti průmyslových práv a tím tedy i určitý čas. Vypracování patentové přihlášky pod časovým tlakem často vede k nedostatečnému propracování samotné přihlášky, uvážení případných variant řešení a možností jejich užití, což má za následek někdy i podstatné omezení rozsahu průmyslověprávní ochrany.

Dostáváme se k významnému závěru o vztahu mezi autorskoprávní a průmyslověprávní ochranou. Vědecký či odborný článek o vědeckých a technických předmětech nechrání samu podstatu technického řešení, ale přitom může aktem publikace způsobit destrukci novosti technického řešení či průmyslového vzoru a v této souvislosti v zásadě nemožnost získat pevnou průmyslověprávní ochranu. K takové situaci dojde ve všech případech, pokud budou podstatné znaky technického řešení publikovány dříve, než dojde k přihlášení předmětného technického řešení k průmyslověprávní ochraně.

Jistou šanci pro omezenou nápravu, jak již bylo vícekrát zdůrazněno, dává pouze v některých případech na území České republiky ochrana prostřednictvím užitného vzoru. Zde je v ustanovení § 4 odst. 3 zákona o užitných vzorech zakotvena šestiměsíční ochranná lhůta, která umožňuje získat tento druh ochrany i v případě, kdy přihláška užitného vzoru bude podána do 6 měsíců od zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce. Současně je třeba ale uvážit, že předmětem průmyslověprávní ochrany prostřednictvím užitného vzoru nemohou být vynálezy, které se týkají způsobů výroby nebo pracovní činnosti, a dále též odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály.

V této souvislosti je třeba zopakovat, že v případě technických řešení, která patří do kategorie „způsob“, se jedná o činnost, jejichž podstatou je následnost dějů nebo úkonů, tedy časový průběh činnosti. Tento typ technických řešení je ale ze zákona v ČR vyloučen z právní ochrany prostřednictvím užitných vzorů. Proto v těchto případech nelze očekávat, že vlastní předuveřejnění takového řešení lze pro účely právní ochrany alespoň částečně zachránit prostřednictvím přihlášky užitného vzoru.

Obecné poučení je tedy mimořádně jednoduché, i když jeho naplnění nemusí být vždy snadné. Pokud je zájem na ochraně technických řešení jako takových, musí být odpovídající patentová přihláška, případně přihláška užitného vzoru podána u Úřadu průmyslového vlastnictví dříve, než dojde ke zveřejnění vědeckého díla, ať již formou vědeckého článku, veřejnou přednáškou či jinak, a to kdekoli na světě. To platí samozřejmě pouze pro případy, kdy jsou v rámci dřívějšího zveřejnění publikovány skutečnosti, okolnosti a technické znaky, které se mají stát podstatnými znaky předmětu průmyslověprávní ochrany.

 

Karel Čada

Text je zkráceným výňatkem z publikace CHRÁNIT / NECHRÁNIT, to je otázka.