V předchozím článku jsme se zabývali mimo jiné vědeckým zdůvodněním toho, proč je dobré při prezentaci výsledků výzkumu kombinovat fakta a humor. Jak ale dělat vědu s humorem v praxi? S několika účastníky a organizátory soutěží v netradiční popularizaci vědy jsme hovořili o tom, čím zaujmout posluchače nebo co znamená účast v soutěži pro budoucí život.
Živý a pestrý program táhne návštěvníky, aby se přišli podívat na FameLab. Tato vědecká soutěž má kořeny v Anglii. Soutěžící ve třech minutách vysvětlují své vědecké téma, a to bez použití audiovizuální techniky. Povoleny jsou pouze pomůcky, které si soutěžící dokáže na jeviště sám přinést a také po vystoupení odnést.
Terezie Páníková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v letošním ročníku českého kola FameLab oslnila publikum svým vystoupením „Jak osladit život lidem s cukrovkou“. I když Páníková nakonec nevyhrála a získala „jen“ cenu publika, soutěž jí dodala sebevědomí. Pochopila, že přestože je její téma složité, může se lidem líbit. „Myslím, že porotu zaujmete kombinací zábavy a určitou mírou odbornosti a srozumitelnosti. Jedno bez druhého není ono,“ uzavírá Páníková.
Publikum si odnáší emoce
Soutež Falling Walls Lab je zase interdisciplinární soutěž pro vědce a inovátory. Úkolem soutěžícího je, pokud možno poutavým způsobem, představit odborné porotě a publiku svůj originální nápad nebo projekt.
Michaela Vojníková z CEITEC VUT vyhrála národní kolo, díky čemuž se dostala do celosvětového finále. Vojníková říká, že si po soutěži prošla v první řadě osobnostní změnou. V začátcích doktorského studia si nechávala názory jen pro sebe, ale nyní už se nebojí svoje nápady sdílet. „A také se mi nastartovala kariéra, o které se mi nesnilo. Jako jediná z České republiky jsem se dostala na soutěž EU TalentON do Nizozemska, kterou pořádá Evropská komise. Nedávno jsem byla na kurzu o rakovině prsu uspořádaném Institutem Curie v Paříži, na který vybrali jen několik málo lidí na základě životopisu. Bez Falling Walls bych se k takovým příležitostem těžko dostala.“
Vítězka Falling Walls Lab z roku 2021 dále vysvětluje, že národní a celosvětové finále se liší počtem lidí. Probíhají na něm i jiné soutěže jako například Falling Walls Circle, což přidává na stresu. „Překvapilo mě, že porota celosvětového finále nedává otázky. Trochu mě to mrzí. Finále trvá několik dní. Dostali jsme se na zajímavá berlínská místa, do kterých bychom jinak jen tak nenakoukli.“
Vojníková říká, že porotu zaujmete hlavně chytlavým příběhem. A to nejlépe takovým, který v lidech vzbudí emoce. „Grafy si nikdo nezapamatuje, porota je často naprosto mimo váš obor. Publikum si odnáší emoce,“ vysvětluje Vojníková a dodává, že je zároveň potřeba mluvit co nejjednodušší řečí. „Pro publikum Falling Walls Lab je také nezapomenutelné, pokud si přinesete prototyp svého výzkumu.“
Letošní ročník Falling Walls Lab vyhrála Stanislava Bezdíček Králová, která díky evropskému grantu Marie Sklodowska-Curie Actions aktuálně bádá na prestižní Vídeňské univerzitě. Uspěla v soutěži s příspěvkem o řešení antibiotické rezistence za pomoci mikrobiálních mikrokomunit z Antarktidy. Více se o tom dočtete v rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz zde.
Nadšení pro vědu
Science slam je platforma pro popularizaci vědy v různých formách. Může to být pomocí živého vystoupení, videí nebo podcastů. Hlavní součástí je vědecko-popularizační soutěž, na které vědci zábavnou formou prezentují své výzkumy. Hana Vrtalová z Masarykovy univerzity je hlavou týmu Science Slamu a stará se o to, aby vše fungovalo jak má. Často se mluví o tom, že žánrem Science Slamu je stand up. „Science slam tak není úplně orámovaný. Tedy rozhodně ne ve významu komediálních stand-upů. Naším záměrem je, aby se vědci vžili do role herců,“ objasňuje Vrtalová.
Co mají výherci společného? To, že se podle Vrtalové jim podařilo zpřístupnit svůj výzkum, potažmo i svůj obor pro diváky. Ti se tak nejen pobavili, ale hlavně se něco zajímavého dozvěděli. „Nejsem si však jistá, jestli v tomto ohledu existují nějaká jasná kritéria. V minulosti vyhrály jak humorné slamy, tak i takové, které diváky nadchly nebo v nich vyvolaly velké aha momenty.“
I přes to, že Science slam je soutěžní formát, organizátoři soutěživost nepodporují. Věří, že opravdovým vítězem je nadšení pro vědu. A to potvrzuje i Jakub Mazanec, doktorand na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Možná jsem trochu Science Slamový kacíř, ale jak zaujmout porotu jsem moc neřešil. Šel jsem si to tam užít, byl jsem zvědavý, jak mě publikum přijme. Porotu jsem bral spíš jako další diváky než nějakou inkviziční komisi, co mě má hodnotit.“
Mazanec má rád žánr slam poetry. Vždy toužil si ho někde vyzkoušet, a proto šel do Science Slamu. „Byla to dobrá příležitost pro spojení témat mého výzkumu s tímto žánrem. Dá se říct, že jsem vlastně spojil příjemné s užitečným,“ objasňuje Mazanec s tím, že si splnil svůj malý sen.
Bublina, ve které si rozumí jen vědci
Trochu jiný formát je v soutěži Dance your Ph. D. neboli Roztanči svůj doktorát. Vědci stojí před úkolem vyjádřit téma jejich práce pomocí tance, vše natočit a poslat. Soutěž založil John Bohnanon, vědec a redaktor časopisu Science. Bohnanon dostal tento nápad nejprve na silvestrovském večírku, kde chtěl nějak roztančit vědce. Posléze začal pořádat soutěž v této podobě v rakouském Institutu molekulární biotechnologie, aby se doktorandi před obhajobou alespoň na chvíli zbavili stresu.
V roce 2021 zabodovala taneční choreografie na téma Molekulové klastry, kterou vymyslel Jakub Kubečka a jeho dva kolegové. Kubečku, který je postdoktorand na dánské Aarhus University, napadlo, že bude o výsledcích svojí práce rapovat. „I přesto, že jsme téma výrazně zjednodušili, myslím, že se tam pro laika objevuje hromada těžkých slovíček. A tak doufám, že si lidi z videa odnesli alespoň to, že v atmosféře jsou molekuly, které se srazí a vytvoří molekulové klastry neboli shluky, které pak mohou růst dál v aerosoly nebo mraky. Uvědomil jsem si, že pouze lidi z mé bubliny rozumí mému vědeckému jazyku,“ vysvětluje Kubečka, který má za sebou i zkušenosti z dalších vědeckých soutěží jako Science Slam a FameLab.
Dance Your Ph. D. má oproti ostatním tu výhodu, že nestojíte před publikem a nemáte tak pouze jeden pokus. „V Science Slam nás hodnotili diváci. V Dance Your Ph. D. jsou to soutěžící z minulých let. Obě metody mají své pro a proti. Science Slam jsem si užil více i přes to, že jsem jej nevyhrál. Natočili se mnou medailonek, mluvili jsme s vítězi minulých ročníků a přístup organizátorů k nám byl celkově více osobní. V Dance Your Ph. D. jenom předložíte vaše soutěžní video, čekáte na výsledek a tím to končí.“
Na otázku, co mu přinesla účast v soutěži, Kubečka zdůrazňuje, že prezentace a popularizace vědeckých výsledků je důležitá. Konference a vědecké články jsou pro vědce každodenním chlebem, Kubečkovi ale Dance Your Ph. D. umožnila využít lásku k divadlu a herectví. „Navíc jsem dostal skvělou příležitost pracovat se svými kolegy v úplně jiném formátu. Velmi nás to sblížilo. Toho si na účasti v soutěži cením nejvíce. Jejich znalosti, hudba a natáčení kombinované s mými divadelními a režisérskými schopnostmi vedly k vítěznému veledílu.“
Vědci si užili následnou slávu v podobě reportáží a diskuzí v různých článcích a podcastech. Bylo to pro ně něco kompletně nového a obohacujícího. „I když pozornost médií zpočátku těšila, později jsem si uvědomil, že bych asi nedokázal být třeba jako Katy Perry,“ s úsměvem uzavírá Kubečka.
Věda bez humoru by byla moc suchá
Jaká je ale tedy podle soutěžících a organizátorů popularizačních soutěží role humoru ve vědě? Michaela Vojníková poukazuje na to, že humor pomáhá vědu představit široké veřejnosti. Když se zamyslí nad tím, jaký druh přednášek raději navštěvovala, vybavuje si přednášky profesorů, se kterými se mohli zasmát. „Když popularizuji vědu na sociálních sítích, lidé více reagují na moje vtipné příspěvky. Humor a věda jdou podle mě ruku v ruce.“
Jakub Kubečka doplňuje, že umění a věda jsou při popularizaci dobří partneři. „Každopádně by mělo být vše v jakési rovnováze. Množství humoru, které do svých show zahrnuji je asi občas hraniční. Já osobně ale považuji úsměv na tvářích v publiku za stejně důležitý jako znalosti, kterými se divák obohatí během mého vystoupení.“
Podle Jakuba Mazance je humor olejem života a věda bez humoru by byla jen suchou disciplínou. „Když dokážeme náš výzkum představovat srozumitelně a s humorem širší společnosti, pomůže to oběma stranám. A taky se z nás třeba nestanou podivínští kabinetní učenci zavření ve svých slonovinových věžích,“ vysvětluje Mazanec s tím, že humor a určité zjednodušení jsou dohromady skvělým nástrojem pro popularizaci vědy.
Hana Vrtalová je přesvědčená, že i věda má spoustu prostoru pro humor a odlehčení. Humor a zábavná přirovnání jsou praktickými nástroji k přiblížení mnoha vědeckých fenoménů. Diváci si díky nim toho i hodně zapamatují. Nepochybně však nejsou jedinou cestou, jak vědu zpřístupnit. „O některých tématech, jako je třeba rakovina, je těžší vtipkovat. Aby lidi téma zaujalo, je třeba v nich vyvolat nějaké emoce, i kdyby byly negativní jako smutek, nebo vztek či strach,“ dodává k tomu Terezie Páníková.
Autor: VědaVýzkum.cz (EB)
Zdroj: UK Forum (1, 2, 3), DAAD, VUT, Radio Wave, Science, Science Slam, Fame Lab, Falling Walls Lab
