Do jaké míry se naplnily konkrétní vize a plány, které jste měl, když jste kandidoval na rektora?
Když jsem nastupoval do funkce rektora, chystala se implementace velké novely vysokoškolského zákona a já jsem věděl, že prostředí Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) na to není zdaleka připravené. Od založení univerzity v roce 1991 zde totiž byl mimořádně silný akcent na vysokou autonomii jednotlivých pracovišť a všeobecný názor na řízení univerzity i roli rektora příliš neodpovídal tomu, co přinášela novela zákona a prvky zaváděné MŠMT k posílení strategického řízení vysokých škol.
Zásadním úkolem tedy byl posun názorové hladiny, což bývá složitý a dlouhodobý proces. Vzpomínám si, jak velmi obtížné byly práce na přípravě prvních celouniverzitních projektů ESF, či jak náročné bylo budování celouniverzitního systému kvality.
V tomto světle považuji zisk institucionální akreditace a fakt, že náš vnitřní akreditační systém dobře funguje, za zásadní úspěch. ZČU se tak za ty roky proměnila mnohem více, než by se mohlo vnějšímu pozorovateli zdát. Věřím, že k tomu podstatně přispělo i to, že jsem nikdy nepodlehl nátlaku různých „zájmových skupin“ nebo rozmanitých „vnějších vlivů“ a snažil se vždy rozhodovat objektivně, s maximální snahou řešit vše v zájmu univerzity a nebát se toho, že někdo bude s tímto rozhodnutím nespokojen, což se přihodí téměř vždy.
Nastaly nějaké výrazné změny ve vašem druhém funkčním období?
Ve druhém funkčním období se udála řada pozitivních věcí, které potvrzovaly, že se pojem „univerzita“ skutečně stal středobodem našeho myšlení. Oceňuji například způsob, kterým jsme absolvovali hodnocení VaVaI mezinárodním panelem i zásadní diskuzi o další koexistenci našich výzkumných center.
Bohužel tento posun ke skutečně univerzitnímu řízení začal některé jedince znepokojovat. Obava z významnější role rektora je evidentně velmi silným prvkem myšlení na českých vysokých školách a vysokoškolský zákon dává bohužel dostatek možností, jak rektora „odkázat do patřičných mezí“.
Na ZČU se tyto tendence navíc spojily s blížícím se termínem rektorských voleb. A tak se například nepodařilo prosadit některé žádané nástroje posilující strategické řízení či roli celoživotního vzdělávání na ZČU. Dokonce i běžná kontrolní činnost managementu univerzity vedla k obviňování z „popírání akademických svobod“ či „útoků na děkany“. A to bohužel tak nešťastným způsobem, že došlo k poškozování univerzity v očích veřejnosti a znejisťování jejich studentů i zaměstnanců. Pevně věřím, že nově zvolený rektor se od těchto záležitostí jasně distancuje.
Co si myslíte, že se univerzitě za dobu vašeho působení povedlo?
Pominu-li podle mne to nejzásadnější – tedy posunutí názorové hladiny vůči tomu, jak univerzitu a její řízení vnímáme – určitě nejvýznamnějším úspěchem byl zisk institucionální akreditace. S tím souvisí i vytvoření systému kvality, který je funkčně propojený s rozsáhlou analytickou činností. Velký kus práce byl odveden v oblasti internacionalizace – otevřeli jsme Welcome Center pro zahraniční členy akademické obce, zapojili jsme se do vznikající aliance evropských univerzit EUPeace. Významně se prohloubila spolupráce s Bavorskem. Novou dynamiku dostalo naše působení v Karlovarském kraji.
Univerzita má také svá výzkumná centra. Jak fungují? Daří se jim?
Po výstavbě výzkumných center se univerzita dostala do určité vnitřní nerovnováhy. Tu se, myslím, podařilo odstranit. Velmi pozitivně vnímám, že se nyní dokáží spojovat technické i netechnické fakulty nejen k řešení řady projektů i vzdělávacích aktivit, ale i ve společné snaze nalézt rozumný model vnitřního financování – zde dříve panoval nesmiřitelný rozpor.
Mimořádně mě samozřejmě těší fakt, že naše výzkumná centra prošla úspěšně fází udržitelnosti a dnes bezproblémově fungují, stejně tak mi dělají radost špičkové výsledky našich vědeckých týmů. Významným prvkem, který pozorujeme na ZČU v posledních letech, je i silný akcent na interdisciplinární spolupráci – jak ve výzkumu, tak i ve vzdělávání.
Jak se existence univerzity promítá do života krajské metropole?
Když procházím Plzní, těší mě, když vidím, jak dobře fungují univerzitní prostory v centru – coworkingové centrum Kulturka a univerzitní kavárna Družba, kde se scházejí mladí lidé a pořádají se tu nejrůznější veřejné besedy a přednášky. Vznikla také řada nových akcí pro studující, které si získaly velkou oblibu.
Co se naopak nepovedlo a proč?
I když se můj tým od počátku snažil o zefektivnění infrastruktury univerzity – například v kvalitě a využívání budov – nepodařilo se nám zcela tuto otázku dořešit. Nutná rekonstrukce nevyhovujících budov Fakulty pedagogické nebyla bohužel z řady objektivních příčin, jako je například nárůst cen stavebních prací, zahájena. Snažíme se také dokončit prodej nepotřebných objektů.
Mrzí mě, že se nepodařilo prosadit v akademickém senátu nový model vnitřního rozpočtování. Pozitivní se ale jeví snaha týmu vedeného děkankou Fakulty ekonomické, který na půdorysu našeho návrhu vytváří model přijatelný jak pro technické, tak i netechnické fakulty. Dal jsem paní děkance v tomto plnou důvěru.
Počet studentů se ustálil
Jak si vede univerzita na poli přijímání nových studentů?
Počet studujících na ZČU se v posledních letech stabilizoval na 11 500. Vzhledem k demografii se dá nyní očekávat růstový trend. Otázkou však je, zda na něj ZČU dokáže reagovat. I kdyby došlo k navyšování financí pro vysoké školy, budeme schopni navyšovat počet studujících jen na humanitních a společenskovědních fakultách. Významný nárůst počtu studentů technických oborů se jeví jako nepravděpodobný.
Bude pak tedy nutné udělat zásadní strategické rozhodnutí, zda se chceme z původně technické vysoké školy proměnit na školu s dominantní rolí netechnických fakult. Osobně se domnívám, že i vzhledem k vynikajícím výsledkům v technických oborech a dobře fungujícím výzkumným centrům by tento posun ZČU neprospěl.
Během obou mých funkčních období jsme dělali jak na úrovni součástí, tak na celouniverzitní úrovni vše pro to, abychom přilákali talentované uchazeče ke studiu technických oborů, včetně naší intenzivní a systematické spolupráce s centrem Techmania. Bohužel i v širším mezinárodním kontextu je tendence stále opačná. Nízký zájem o technické obory je o to paradoxnější, že po jejich absolventech je mimořádná poptávka.
Úspěchy univerzity i na mezinárodní úrovni
Na jaké úspěchy a projekty na poli výzkumu a vývoje jste pyšný?
Máme pracoviště, která jsou skutečně na špičkové světové úrovni. Zabývají se například přípravou tenkovrstvých materiálů se speciálními vlastnostmi, výzkumem a vývojem velkokapacitních baterií či výzkumem v oblasti kvantových technologií. Významných úspěchů jsme dosáhli také ve výzkumu v oblasti smart textilií, který přispěl mimo jiné k vývoji mezinárodně oceněného hasičského obleku. Máme i řadu skvělých úspěchů v humanitních a společenskovědních oborech.
Těší mě, že se náš výzkum stále silněji opírá o kvalitní mezinárodní spolupráci. Například v oblasti kvantových technologií spolupracujeme s několika špičkovými světovými pracovišti. Více publikací v časopisech řady Nature či Physical Review je toho dobrým dokladem stejně jako zájem o doktorské studium a postdoktorské působení ze strany uchazečů z evropských vědeckých velmocí jako je Francie či Německo. V oblasti tenkovrstvých technologií je zde zase tradičně výborná spolupráce s pracovišti v USA a Japonsku.
Jsou nějaké takové projekty ve fázi vzniku a budeme na ně pyšní v nadcházejících letech?
Věřím tomu, že plány na velké interdisciplinární výzkumné projekty začnou získávat podporu i v mezinárodním financování. Je to velká příležitost i pro fakulty, které neměly dosud dominantní roli ve výzkumu, například pro fakulty umělecké. Jsem rád, že i naše Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara vykročila tímto směrem. Stejně tak spojení Fakulty filozofické s Fakultou aplikovaných věd v rámci vzdělávání v oblasti umělé inteligence může být zárodkem mimořádně progresivního výzkumu.
Velkým tématem nejen na ZČU, ale v celé České republice, je otázka komercializace výzkumných výsledků. I zde je celá řada slibných témat. Cenu Neuron pro tým z našeho výzkumného centra NTC, kteří se s kolegy z VŠCHT zabývají vývojem vysokokapacitní baterie, vnímám jako další příslib úspěšné komercializace. Řada slibných témat vzniká i ve spolupráci s plzeňskou Lékařskou fakultou UK. Věřím, že i velké téma současnosti – jak nakládat s energiemi – urychlí komercializaci řady výsledků vědy a výzkumu, např. projektu chytrých oken Fakulty aplikovaných věd či projektů Fakulty elektrotechnické či Fakulty strojní.
Důležitá je také komunikace výsledků výzkumu a vývoje. Co pro to ZČU konkrétně dělá?
Chceme informace podávat kvalitně a atraktivně. Je jasné, že stejný cíl musí mít jak lidé, kteří mají na univerzitě na starosti komunikaci, tak sami vědci a vědkyně. Myslím, že zejména mladší lidé působící ve vědeckých týmech si toto velmi dobře uvědomují a jsou ochotni hledat cesty, jak svá témata zpřístupnit veřejnosti.
V Plzni se například nedávno konala PechaKucha Night, která je postavena na principu svižných prezentací o dvaceti slidech, kde je pro každý slide vyčleněno pouze 20 sekund. A tentokrát byla řeč právě o vědeckých tématech, samozřejmě za naší účasti.
Na popularizaci vědeckých témat spolupracujeme také například s Plzeňským krajem a jeho Regionální rozvojovou agenturou či science centrem Techmania. I to nám otevírá cesty, jak naše témata dostat více do povědomí veřejnosti.
Pohled do budoucna
Co byste doporučil svému nástupci pohledem emeritního rektora?
Novému rektorovi budu rád nápomocen, abychom pokračovali v tom, co se zdařilo, a dokončili či napravili to, co se zatím nepovedlo. Moc fandím každé změně k lepšímu a cítím, že nový rektor by měl využít jasně deklarovanou důvěru a pokusit se prosadit věci, které nás dále posunou vpřed. Rektorská role je natolik komplexní, že bych nepovažoval za vhodné svému nástupci doporučovat něco konkrétního, ale snad jako základní pravidlo bych mu řekl, aby potěžkal každé rozhodnutí ve všech souvislostech, poradil se se svým týmem, poradci či spolupracovníky a pak rozhodl tak, aby za svým rozhodnutím mohl sám stát. Ale především, aby rozhodl.
Jsou nějaké věci, které si myslíte, že by se měly změnit ve vědní politice?
Asi se shodneme, že je třeba minimalizovat byrokratické překážky a administrativní omezení. Například velice problematické je řešit tzv. souběh zaměstnání, který významně prodražuje zaměstnávání zahraničních expertů. Také povinnost žadatele o grant mít na tomto grantu úvazek je nesmyslnou překážkou, pokud chce významný odborník grantem podpořit např. tým svých doktorandů.
Co se týče reformy doktorského studia, bylo by určitě žádoucí minimalizovat některá omezení, například to, že doktorský program může uskutečňovat pouze fakulta, a umožnit, aby významní vědci mohli školit doktorandy a posilovat doktorská studia o kvalitní uchazeče ze zahraničí.
Velkým tématem je také usnadnění možnosti komercializace výsledků výzkumu. Nedávno jsem o tom s paní ministryní Langšádlovou mluvil a potěšilo mě, jaký důraz na toto téma klade.
Doporučuji rovněž udělat vše pro rozvoj a konkurenceschopnost ČR v oblasti výzkumných infrastruktur například tím, že budou doplněny nově hodnocené infrastruktury do skupiny oprávněných žadatelů výzvy OP JAK.
Závěrem bych velice apeloval na to, abychom správně vnímali tzv. Asociaci výzkumných univerzit jako společenství našich excelentních vysokých škol, které hrají v českém vysokém školství významnou roli. Název této asociace bohužel někdy vyvolává dojem, že se vysoké školy dělí na výzkumné a nevýzkumné. To samozřejmě tak není a nebylo by to ani možné. Existence kvalitního výzkumu na ZČU je toho určitě dobrým důkazem.
Autor: Vědavýzkum.cz (MK)
Miroslav Holeček vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal na Západočeské univerzitě v oboru mechanika a ve stejném oboru se zde také habilitoval. Začínal jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu Škoda Plzeň, v roce 1996 přešel na Západočeskou univerzitu v Plzni. Od roku 2007 stál v čele vysokoškolského ústavu Nové technologie – výzkumné centrum, kde usiloval především o rozvoj spolupráce s průmyslem, koordinoval zakázky pro komerční subjekty a vedl řadu vědeckých projektů. Od března 2015 je rektorem Západočeské univerzity v Plzni.
