Když pomineme chybné premisy, že podle toho, kdo časopis vydává, lze usoudit na kvalitu recenzního řízení a že z bibliometrických charakteristik časopisu lze jednoduše posoudit kvalitu všech v něm publikovaných studií a že publikování vědeckých článků je v zásadě totéž jako produkce sýra nebo ocelových profilů, které podle našeho názoru stojí za těmito názory, můžeme se soustředit na hlavní problémy Münichova článku.
Co je vědecký samizdat? Způsob publikování textů, kterým by jinak nebylo umožněno vyjít, např. z toho důvodu, že tomu nějaká opresivní autorita brání? Nebo publikování zcela amatérským, podomním způsobem, bez institucionální a profesionální podpory? Ničím takovým časopis Československá psychologie není.
Daniel Münich dále misinterpretuje svoje vlastní data, resp. data think-tanku IDEA, se kterými ve svém blogu pracuje, a jejichž analýzy, jak se zdá, tvoří gros jeho vlastní publikační produkce. Při výpočtu procent je totiž potřeba také vzít v úvahu, z jakého základu jsou počítána. Kromě toho je při interpretaci nutné vzít v úvahu další okolnosti – tzn. hlavně jaký je rozpočet daného ústavu a kolik v něm pracuje výzkumných pracovníků. Tyto údaje jsou veřejně dostupné z výročních zpráv.
Stručný příklad: doc. Poláčková Šolcová, (kterou autor zmiňuje a která není a nikdy nebyla hlavní editorkou časopisu Československá psychologie, jak pan Münich chybně uvádí, ač na svém blogu již chybu editoval, na Vědavýzkum.cz chyba zůstává), publikovala podle veřejně dostupné akademické databáze ASEP v letech 2016–2020 celkem 25 studií v recenzovaných časopisech (s IF, jak jinak). Z toho 7 (tj. zhruba ta zmiňovaná čtvrtina, autor chybně uvádí prací pouze 5) bylo publikováno v Československé psychologii, přičemž dominantně se jednalo o příspěvky teoretické ve speciálních číslech časopisu a validizace dotazníků na české prostředí.
Co uvedený příklad ilustruje? Publikační produkce Psychologického ústavu AV ČR je taková, že podíl publikací v Československé psychologii vyjádřený v procentech či částech celku sice může působit jako vysoký, ale už samotný absolutní počet publikací za Psychologický ústav je výrazně vyšší, než bývá obvyklé. Podle komentáře Odborného panelu 5 Social Science v hodnocení podle Metodiky 17+ ze září 2022, jehož autory jsou Daniel Münich (!) a David Šmahel, a týká se FORD 5.1 Psychologie, „má nejvyšší produktivitu v Q1+Q2 časopisech Psychologický ústav AV, kde se v těchto kvalitních časopisech publikuje asi 3krát častěji (na jednoho autora), než je oborový průměr“ (str. 24).
Je tedy zřejmé, že publikování v Československé psychologii, (která je mimochodem jediný vědecký časopis s IF zaměřený na psychologii, který publikuje i v češtině a má více než 50letou tradicí formovaná přísná pravidla recenzního řízení), není laciným únikem k „vědeckému samizdatu“, ale spíše snahou o otevřenou a dostupnou (časopis je open access) službu odborné veřejnosti v ČR a komunikaci a formování odborného jazyka naší disciplíny. Psychologie je totiž nejen věda, ale i pomáhající profese se stovkami odborníků v praxi a časopis publikovaný v češtině je pro řadu z nich zajímavý, obohacující a nutný pro další sebevzdělávání.
Dovětek – toto je zatím rychlá a bezprostřední reakce na článek, který jsme našli bez upozornění od autora těsně před Vánocemi na webu – článek se jmenovitě dotýká práce některých z nás, což považujeme za přinejmenším problematickou praxi, obzvláště pokud čísla z IDEA neodpovídají ani oficiální databázi ASEP, ani výročním zprávám ústavu. Připravujeme podrobnější reakci podloženou přesnými čísly, ve které bychom chtěli diskutovat, proč by podle našeho názoru společenské a humanitní vědy měly publikovat studie v národním jazyce v národních časopisech, jaká jsou specifika psychologie (tomu rozumíme, na rozdíl od ekonomie), a možná i o tom, jak se pozná kvalitní vědecký článek.
Autor:
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph. D., ředitel Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i.
doc. PhDr. Iva Poláčková Šolcová, Ph. D., vedoucí pražské části Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i.
