V aktuálním hodnocení evropské inovační výkonnosti, European Innovation Scoreboard (EIS) 2022, se Česká republika umístila v popředí skupiny zemí, označovaných jako mírní inovátoři. Mezi 27 sledovanými zeměmi dokonce dosáhla nejvyššího meziročního nárůstu inovační výkonnosti a přiblížila se kategorii silných inovátorů, jakými jsou Rakousko, Francie či Irsko.
Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že probíhající unijní diskuse o nutnosti přehodnocení regionálních rámců výzkumné a inovační politiky k efektivnějšímu alokování prostředků v zaostávajících zemích se Česka netýkají.
Pokud ale vezmeme v potaz širší souvislosti, ukazuje se, že Česko se přibližuje klíčovému momentu samotného principu solidarity Evropské unie: situaci, kdy země, která je řadu let předmětem kohezní politiky proto, aby co nejdříve dosáhla ekonomických a společenských standardů EU, přestává naplňovat indikátory, které ji k čerpání této podpory opravňují.
Přestože se případ českého výzkumného a inovačního ekosystému může jevit jako úspěšný doklad fungování kohezních a regionálních fondů, při jejich hodnocení je třeba vzít do úvahy další faktory: především země označované jako nastupující inovátoři, kterým se dlouhodobě nedaří vypořádat s deficitem své výkonnosti, nikoli jen té inovační. Obecněji jde o země, které z velké části naplňují atribut „widening“.
Koho Evropa chytá v žitě?
Diskuse o podobě evropské regionální politiky probíhá v kontextu snahy Evropské unie dohnat technologický náskok svých globálních konkurentů, zvláště USA. Podle Výroční zprávy EU o stavu regionů a měst z dubna loňského roku je dosažení tohoto cíle podmíněno schopností zacelování nerovností mezi vnitřními unijními regiony, které nepředstavují jen finanční „zátěž“, ale také nevyužitý inovační rezervoár v těle Evropy.
Jako důležitý nástroj jsou v této souvislosti skloňovány výzkumné mise v rámci Horizontu Evropa, které ovšem budou z tohoto programu podpořeny jen v první fázi. Předpokládá se, že v dalších etapách budou financovány z jiných zdrojů, například kohezních a regionálních fondů. Úspěšnost evropských výzkumných misí je tak úzce provázána s rozvojem zaostávajících oblastí a jejich závislosti nejen na těchto fondech, ale i na ochotě národních či regionálních politiků identifikovat, podpořit a těžit výzkumné a inovační talenty v krajích, jako je třeba česká Vysočina.
Hlas z Andalusie
Jedním z možných podtónů nadcházejícího španělského předsednictví v Radě EU by mohlo být úsilí evropské poslankyně a někdejší andaluské ministryně pro vědu, výzkum a univerzity Liny Gálvez Muñoz, o němž informoval nedávný článek na ScienceBusiness. Upozorňuje na nedostatky evropské regionální výzkumné a inovační politiky, především v kumulaci prostředků z programu Horizont Evropa v gravitačním poli zavedených výzkumných center. Což podle jejího názoru neodpovídá skutečnému geografickému rozložení talentů. Všímá si také pomalého tempa a slabých výsledků Akcí Widening, které mají mimo jiné usnadnit angažování zaostávajících zemí v programu Horizont Evropa.
Rovnoměrnější využití evropských dispozic by podle Gálvez měly zajistit nové fondy, které by přímo reflektovaly na specifické regionální výzvy, potřeby a produkční kapacity. Součástí jejího návrhu je rovněž užší koordinace programu Horizont Evropa a kohezních fondů, například v propojení participativního (top-down) a regionálního aspektu. „Samotná kohezní politika už nestačí,“ dodává evropská poslankyně.
Widening jako základní kohezní nástroj programu Horizont Evropa
K pěti tematickým oblastem strukturálních a investičních fondů (ESIF), které společně spravují a financují Evropská komise a členské státy a představují „řídicí páku“ regionální politiky EU, patří rovněž oblast výzkumu a inovací. K vyvažování historicky nebo ekonomicky podmíněných nerovností a disparit slouží zejména Fond soudržnosti Evropské unie.
Ten vznikl jako vyjádření principu evropské solidarity a od roku 2004 se mimo jiné týká i České republiky. Z tohoto kohezního fondu „jsou financovány projekty z oblasti dopravy a ochrany životního prostředí v těch zemích, v nichž je hrubý národní důchod (HND) na obyvatele nižší než 90 % průměru EU,“ přičemž předpokládaný objem prostředků v letech 2021–2027 dosahuje 46,7 mld. eur, tj. zhruba o polovinu méně než v předchozím rozpočtovém období, ovšem s navýšením u jiných nástrojů politiky soudržnosti.
Při bližším pohledu je Fond soudržnosti investičním nástrojem na překlenování nerovností mezi členskými státy v oblasti životního prostředí (zejména ve vztahu ke klimatickým změnám) a velkých dopravních tahů (projekt TEN-T). Od strukturálních fondů se odlišuje tím, že nekompenzuje zaostávání na úrovni jednotlivých regionů nebo společenských jevů, např. nezaměstnanosti.
Ke kohezním nástrojům svého druhu lze přiřadit Národní plán obnovy, ten je ovšem zaměřen spíše na realizaci reforem a investic určených k zotavení společnosti po pandemii covid-19, než na běžné čerpání ze strukturálních fondů.
K překlenutí rozdílů mezi původními členskými zeměmi (EU14) a zeměmi, které jako Česká republika vstoupily do EU po roce 2004 (EU13), mohou v jistém smyslu sloužit také Akce Widening, zaměřené úžeji na rozvoj výzkumu a inovací v rámci programu Horizont Evropa. Přestože klíčovým kritériem výběru projektů je excelence, některé výzvy cílí na širší geografické pokrytí.
Vzhledem k tomu, že Akce Widening jsou specificky určené pro země, které nedosahují aktuálním požadavkům iniciativy Evropského výzkumného prostoru, vytváří jakýsi harmonizační stimul evropských ambic po vědomostní excelenci a globální technologické dominanci. Kromě České republiky a dalších 14 členských států mohou koordinovat projekty Widening i subjekty z přidružených zemí a devíti nejvzdálenějších regionů EU, jako je Francouzská Guyana.
Anna Vosečková z Technologického centra Praha upozorňuje na to, že mezi Akcemi Widening a Kohezním fondem neexistuje žádný přímý vztah. Nicméně v situaci, kdy stát přesáhne ekonomické ukazatele definující status „dohánějící“ země, a ztratí tedy možnost čerpat z kohezních fondů, a pokud zároveň navýší své výzkumné a inovační skóre, pak jeho výzkumníci budou analogicky diskvalifikováni i z výzev Akcí Widening.
Jistý překryv výzkumné a regionální politiky EU lze podle Vosečkové sledovat u strukturálních fondů, jako je operační program Jan Ámos Komenský (OP JAK), ze kterého „poskytuje MŠMT komplementární financování projektům Teaming for Excellence, tj. jednomu z nástrojů Widening, které uspěly ve výzvě a získaly grant Horizontu Evropa. Dále jsou z OP JAK financovány projekty Akce Marie Skłodowska-Curie, které dosáhly prahové bodové hodnoty, nicméně kvůli vyčerpanému rozpočtu výzvy nebyly z Horizontu Evropa financovány.“
České spoléhání na kohezní politiku
Vztahu kohezní politiky a výzkumných programů byla věnována pozornost i na pražské listopadové konferenci Science Business s názvem Udržení talentů a podtitulem Jak může Evropa řešit problémy spojené s odlivem mozků a budováním kapacit v zemích EU-13? Vyhlídky českého výzkumného sektoru spojil ředitel odboru výzkumu a vývoje MŠMT Lukáš Levák s očekávaným odlivem více než 7 mld. eur z kohezních fondů. Tento výpadek, jak předpokládá, může nastat ke konci současného rozpočtového období.
Přestože většina kohezních prostředků bývá alokována v oblastech životního prostředí a dopravní infrastruktury, v případě Česka podle Leváka hrozí, že jejich zastavení silně zasáhne také školství a výzkumné prostředí. Přijdou totiž o investice ve výši 3 mld. eur z operačního programu Jan Ámos Komenský.
Cestu, jak tento výpadek sanovat, Levák spatřuje nejen na straně státního rozpočtu, ale také v systémových změnách – od zastavení odlivu mozků, navýšení výzkumných kapacit až po vyšší zapojení v evropských rámcových programech a ERC grantech. Často skloňovanou nízkou úspěšnost českých žadatelů mimochodem vysvětluje také „spoléháním na prostředky z fondů politiky soudržnosti“.
I přes dílčí úspěchy jistou strnulost či neprůbojnost „dohánějících“ zemí dosud zásadně nezměnily ani Akce Widening. Což potvrzuje údaj, na který naráží Lina Gálvez Muñoz – že v rámci programu Horizont 2020 dosáhly tyto země na pouhých 6 % z celkového objemu financí.
Pokud v této kategorii, slovy Anny Vosečkové, „patřilo Česko k Top 5 nejúspěšnějším zemím, a to ve všech třech základních nástrojích Widening.“ – a bude-li v tomto směru excelovat i v novém programovém období a stane se navíc silným inovátorem, je jen otázkou času, kdy bude z Akcí Widening vyloučeno.
Závěrem: Evropa jako domácí úkol
S přihlédnutím k závěrům Evropského výboru regionů a návrhům poslankyně Gálvez, které zaznívají v kontextu současné geopolitické fragmentarizace a rivality, vizi odolné Evropy jako světového inovačního lídra nelze uskutečnit bez zhutnění či zhodnocení její vnitřní rozmanitosti – tedy spíše souběhem principu solidarity a snahy o excelenci. Do té doby bude zapotřebí kohezní nástroje, jimiž jsou v jistém smyslu i Akce Widening, lépe zacílit, geograficky rozprostřít a prohloubit.
Ať už bude podoba nové regionální politiky EU jakákoli, aby Česká republika v nové etapě své evropské emancipace obstála, bude zřejmě muset opustit řadu zažitých cest financování, jako je spoléhání na finanční polštář kohezních fondů. A hledat nové způsoby saturování či zpětného zhodnocování svých výzkumných a inovačních aktivit současně s úsilím o smysluplnou decentralizaci svého portfolia.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroje: EIS, Evropská komise, Evropský výbor regionů, Národní portál pro evropský výzkum, OP JAK, Science Business (1, 2, 3), Technologické centrum Praha (1, 2)
Dotační podprogram „Rozšiřování účasti (Widening) a posilování Evropského výzkumného prostoru (ERA)“, zkráceně WIDERA, je integrován ve struktuře rámcového programu Horizont Evropa za účelem posílení jeho tří pilířů: (1) Vynikající věda (granty Evropské rady pro výzkum, Akce Marie Skłodowska-Curie a program Výzkumné infrastruktury), (2) Globální výzvy a konkurenceschopnost evropského průmyslu (rozdělený do 6 tematických klastrů a zahrnující také činnost Společného výzkumného střediska) a (3) koncept Inovativní Evropa (implementovaný Evropskou radou pro inovace a Evropským inovačním a technologickým institutem a realizací evropských inovačních ekosystémů). Oproti programu Horizont 2020 je jednou z novinek Akcí Widening v období 2021–2027 uznatelnost nákladů na výzkum a inovace a doplnění nových dotačních nástrojů a dalších služeb. V období 2023–2024 bude takto alokováno zhruba 900 mil. eur. K akcím typu Widening můžeme přiřadit například Teaming for Excellence (budování či modernizace výzkumných center excelence), Twinning (posilování networkingu výzkumných institucí), ERA Chairs (podpora individuální vědecké mobility a efektu „brain gain“), Excellence Hubs (vytváření synergií inovačních ekosystémů) aj.
Podrobněji výzvy Widening pro roky 2023–2024 mapuje prezentace Anny Vosečkové publikovaná na webu Technologického centra Praha.
