Konference s názvem Science and Technology in Democratic Society: How to Make Research and Innovation responsible vznikla pod taktovkou skupiny pro zodpovědný výzkum a inovace v rámce Strategie AV21. Hlavními řečníky byli Alan Irwin z Copenhagen Bussiness School, který se ve své práci zaměřuje právě na politiky inovací, a Maja Horst z University of Copenhagen, která je významnou badatelkou v oblastní vědní komunikace.
Alan Irwin otevřel svou přednášku Innovating Futures otázkou, jak by se mělo o inovacích uvažovat ve vztahu k budoucnosti. Formují-li inovace možné podoby budoucnosti, kdo a jak určí, která se z oněch možných budoucností nakonec uskuteční. Tato otázka otevírá důležitý prostor pro hlas veřejnosti a díky tomu i pro určitou demokratizaci ve vědním rozhodování.
Profesor Irwin se při použití příkladu vynálezu grafenu důrazně vyslovoval proti standardnímu lineárnímu modelu inovací, která rozumí ekonomické soutěži jako hlavnímu motoru výzkumu a vývoje a smysl takových inovací vidí v rozvoji nových produktů. Sám navrhuje a prosazuje spíše síťový přístup, protože podle něj je mezi konkrétním vynálezem v laboratoři a určitou podobou aplikace dlouhá cesta, která nutně musí zahrnovat nejen inženýry nebo vědce, ale i ekonomy, odborníky na marketing či sociální vědce. Tento síťový přístup také umožní úplně odlišné druhy vývoje inovací a pružněji reaguje na z podstaty nepředpověditelný vývoj technologií a inovací.
Plodná byla i následující panelová diskuze, které se zúčastnili Rut Bízková, ředitelka Středočeského inovačního centra, Petr Kadera z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, a Marcel Kraus z Technologické agentury ČR. Jako klíčové téma se zde objevila nutnost interdisciplinární spolupráce mezi společenskovědním výzkumem a rozvojem technologií, která by pomohla inovace a inovativní přístupy implementovat mnohem komplexněji. Jako další zajímavé téma se zde otevřela potřeba „výchovy k inovacím“, tedy potřeba začlenit kreativitu a přístupy vedoucí k inovacím i do jednotlivých odvětví vzdělávání.
Druhá přednášející, Maja Horst, se ve svém vystoupení soustředila na vědní komunikaci. Ve svém poutavém příspěvku analyzovala několik základních modelů distribuce vědeckého vědění a jednoznačně zpochybnila model popularizace vědy jako pouhého zjednodušeného vyprávění vědeckých faktů. Místo toho na příkladu konkrétní vědecko-technologické výstavy, ukázala více inkluzivní způsob, jak komunikovat vědecké vědění s veřejností, v němž veřejnost a věda vstupují do určité podoby dialogu. Horst především zdůraznila nutnost být odvážnější – vyjít do světa a snažit se komunikovat s veřejností přímo.
Podobně přínosný byl i navazující diskuzní panel, v němž zasedla Soňa Jarošová z České styčné kanceláře pro výzkum, vývoj a inovace Technologického centra AV ČR, Hana Křepelková Rezková z Nadačního fondu Neuron a Jakub Ráliš z Univerzity Palackého v Olomouci, který se také podílí na Academia Film Olomouc. Všichni diskutující jednoznačně poukázali na nutnost prezentovat vědu jako příběh, který přináší výsledky vědeckého bádání v určitém kontextu. Znalosti samotné nestačí – proto různé inovativní formy prezentace mohou být tolik přínosné a mohou se stát důležitým atributem při úspěšném řešení grantů.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
