Marek Kwiek, profesor a ředitel Centra pro studia veřejné politiky na Univerzitě Adama Mickiewicze, se dlouhodobě zabývá polskými a evropskými vzdělávacími politikami. Jeho analýza se soustřeďila na nejlépe placené evropské akademiky – tedy na ty, kteří jsou déle než deset let zaměstnanci vysokých škol na plný úvazek, pracují na vlastním výzkumu a zároveň vyučují. Hledal souvislost mezi výší příjmu, pracovní činností (definovanou prostřednictvím počtu pracovních hodin věnovaných výzkumu, výuce, administrativě atp.), zaměřením (výzkumné či výukové, na základní výzkum nebo aplikovaný), mezinárodní spoluprací a dalšími akademickými aktivitami (role editora v odborných časopisech, odborného posuzovatele, popř. administrativními funkcemi).

Výsledky nepotvrdily předpoklad, že hodiny strávené výzkumem souvisí s výší příjmu. Zároveň také neplatí, že by akademici, kteří věnují více svého času výuce, museli mít nutně menší plat. Podobně studie také neprokázala, že by mezi evropskými akademiky souviseí výše platu se zaměřením výzkumu nebo pohlavím výzkumníků.

Hlavní souvislost, kterou studie ukazuje, je mezi výší platu a výzkumnou produktivitou. V tom se výsledky liší od podobných výzkumů, které proběhly ve Spojených státech amerických, kde se prokázala souvislost mezi výší platu, množstvím odvedené práce a zaměřením. V Evropě se prokázala pouze souvislost mezi výší platu a produktivitou. Navíc ona produktivita vyšší výdělek přináší pouze tehdy, pokud je spojena s nevýzkumnými akademickými aktivitami, jako je vedení výzkumných týmů, ústavů či jiných institucí.

Nejpřitažlivější zemí pro akademiky je v Evropě Švýcarsko, naopak nejméně přitažlivé je podle studie Polsko. Mezi jednotlivými evropskými zeměmi se také výrazně liší rozdělení, kolik je mezi nejlépe placenými akademiky vědců s nejlepšími vědeckými výsledky. Rozptyl se pohybuje od 80 % (ve Velké Británie) až k 40 % (v Německu či Portugalsku).

Celou studii je možné si přečíst zde.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)