Pokusím se tedy připomenout pár faktů, které pravděpodobně vedly k současnému neutěšenému stavu.
Samotná myšlenka využít daňových úlev na podporu výzkumu a vývoje sleduje světový trend, systém ale nebyl od samého počátku správně nastaven. Klíč vidím v tom, že zatímco v jiných zemích je posouzení technické stránky projektů (tedy zejména novost a technická nejistota) svěřeno inovačním či technologickým agenturám, které k tomu využívají svoje zkušené odborníky, byla u nás tato obtížná úloha svěřena pracovníkům finanční správy, tedy v zásadě laikům.
Druhým prvkem, který přispěl k současnému nedobrému stavu, bylo poněkud volné pojetí pojmů „výzkum“ a „experimentální vývoj“ (EV) ze strany firem a jim radících subjektů. Na to naráží i jeden z mezititulků zmíněného článku „Co je „vývoj“. To se neví“. Ale ví, jenže si to mnozí nechtějí přiznat. Pokud je mi známo, používají všechny rozvinuté země Frascatti manuál (FM), z něhož zásadní kapitolu 2 přeložila Technologická agentura ČR z vlastní píle do češtiny. Dokument je dostupný na webu TA ČR. Doporučuji číst pozorně zejména str. 52 a další.
Podstatné je, že EV je tou částí vývoje nového produktu (výrobek, služba), který přináší nové poznatky či zkušenosti. Lze dohledat, že i když relevantní dokument Evropské komise (EK), zvaný „Rámec společenství“, ve své definici EV (a s ním i platná verze zákona o podpoře VaV, zákon 130/2002 Sb. v platném znění) tento atribut nezahrnuje, EK tento zásadní rozdíl uznává a s definicí dle Frascatti manuálu souhlasí. Je neštěstí, že přehnaná pečlivost finanční správy, vyvolaná nevalnou kvalitou některých podnikových projektů a v některých případech snahou uplatnit daňovou úlevu stůj co stůj, vedla ke vzniku vzájemné nedůvěry, která se v současné podobě přetavila do podoby nesmyslně přísných kontrol a dokládání nákladů, jejichž rozsah je daleko za hranicí obvyklých postupů.
Připomínám, že český systém je velmi benevolentní již tím, že uznává novost poznatků i pro firmu samotnou, nikoli tedy novost absolutní. Na nedávném setkání s pracovníky rakouské FFG, organizovaném Úřadem vlády, zaznělo, že Rakousko takovou benevolenci nepřipouští, neboť brzdí rozvoj firem a jejich zapojení do globální ekonomiky. Mimochodem, přístup Rakouska (a dalších zemí, např. Nizozemska) by mohl sloužit pro Česko jako vzor. Tyto země si uvědomují, že ani dotace, ale ani zvýhodněné úvěry nejsou pro firmy právě optimálním nástrojem k podpoře VaV a snaží se daňové úlevy maximálně podporovat.
Rakouský systém nabízí firmám požádat o úlevu na daních zpětně, což eliminuje riziko, spojené s neuznáním požadované úlevy a případné penalizace. Firma zašle svůj návrh projektu VaV, definovaný ve velmi omezeném rozsahu (2 stránky A4) inovační agentuře FFG (Österreichische Forschungsförderungsgesellschaft), kde odborně způsobilý zaměstnanec agentury posoudí oprávněnost žádosti, především novost. Samozřejmě se rozumí novost ve smyslu FM. Finanční správa si následně může vyžádat od firmy podklady v neomezeném rozsahu, ale v drtivé většině případů spoléhá na stanovisko FFG. Výsledek – ve zmíněných zemích je objem prostředků, kterými je VaV ve firmách podporován, řádově vyšší než v naší přebyrokratizované zemi.
Jsem přesvědčen, že dokud se v systému neudělá pořádek, neutěšený stav se nezlepší. Mám na mysli zejména toto:
- stát akceptuje daňové úlevy jako nejlepší nástroj na podporu rozvoje firem a všechny složky státní správy (včetně správy finanční) se budou podle toho chovat,
- firmy se naučí psát svoje projekty podle jasného návodu,
- projekty budou posuzovat odborně zdatní experti,
- poradenské firmy budou radit svým klientům zodpovědně,
- finanční správa bude dělat práci, která jí přísluší.
Pokud ale budou obě (možná by bylo lépe říci všechny) strany sveřepě zastávat svoje názory a nezačnou konstruktivně jednat, věci se nezlepší. Pak jsou tolik potřebné daňové úlevy na VaV, které jsou jako jediné schopny eliminovat očekávaný výpadek veřejných prostředků na podporu VaV, na cestě do zapomnění.
Autor: Miroslav Janeček
