Závěrečný diskusní panel mezinárodní konference úvodního dne Týdne inovací 2018 nesl název Innovative Czech Republic. Vystoupily zde významné osobnosti z oblasti technologických inovací z České republiky i ze světa – Andy David, ředitel odboru Inovací, technologií a podnikání izraelského ministerstva zahraničních věcí, Donnie SC Lygonis, expert na inovace ze švédského institutu KTH, Jan Řežáb, zakladatel a předseda představenstva Socialbakers, Oliver Dlouhý, zakladatel českého startupu Kiwi.com, Petr Šmíd, šéf B2C marketingu Google pro střední a východní Evropu a Oren Simanian, zakladatel a ředitel Otwoi Innovation Group.
Hnací síla inovací? Ochota podstoupit riziko.
Diskutující hovořili o tom, co považují za největší hnací sílu inovací. Shodli se, že nutnou podmínkou je ochota podstoupit riziko. Za příklad často uváděli Izrael, kde jsou lidé na neúspěch lépe připraveni. Dílčí neúspěch zde není vnímán jako selhání, ale jako cesta k úspěchu. Klíčová je ale i spolupráce vlády, akademické půdy a byznysu. Zatímco podniky spíše hledají odpovědi, akademická půda touží po vědění jako takovém. Největším hnacím motorem firem je podle diskutujících obchod a s ním spojený strach z konkurence. Podstatné také je, aby podniky uměly vytvářet poptávku tím, že budou správně identifikovat potřeby lidí.
Řízení firmy. Silný lídr nebo holokracie?
Diskutující se poměrně jasně shodli, že je nezbytné dát zaměstnancům dostatečný prostor a podpořit jejich představivost. Už o něco menší shoda však panovala na tom, jakým způsobem by měla vypadat hierarchie firmy. Největším zastáncem decentralizace byl Donnie SC Lygonis, podle kterého skončila doba napoleonského řízení a lidem je třeba dát volnost a důvěru. Lídři jako Steve Jobs či Elon Musk jsou obklopeni schopnými lidmi, proto je důležité jim dát práci, kterou chtějí dělat. Naopak Jan Řežáb holokracii odmítl jako nefunkční z důvodu potřeby konzistentních výsledků. Za ty jsou odpovědní lídři a jejich střední management.
Inovační huby - továrny na peníze nebo na talenty?
Hosté závěrečného panelu také debatovali o roli inovačních hubů. Zaznělo mimo jiné, že by inovační centra měla sloužit absolventům, kteří se zde mohou například učit týmové spolupráci a vedení. Kromě izraelských hubů, které často nemají žádný kapitál a bývají sponzorovány velkými korporacemi, přišla řeč i na akcelerátor ve Stockholmu, který je charakteristický postupným zvyšováním tlaku na své členy. Na počátku jim poskytuje výborné podmínky, po čase ale musejí do svého projektu zapojit také vlastní kapitál, postupně začínají platit nájem a poplatky za další služby. Absolventi se tak učí financování a vytváření fungujícího ekosystému. Petr Šmíd toto téma uzavřel s tím, že pro úspěch je důležité, zda jsou propojovány dovednosti technické a podnikatelské, zda se dobře zvolený produkt protíná s technickou schopností pokračovat. Dovednosti v České republice jsou obecně na dobré úrovní, ale záleží, jak se uplatňují v oblastech umělé inteligence, mobilních aplikací atd.
Inovace a krach aneb jsme připraveni na neúspěch?
Důležitým diskusním tématem byl přístup k neúspěchu. Podle Andyho Davida se na sebe v České republice díváme příliš kriticky. I v Izraeli dříve podniky vlastnil stát a řada z nich jen vytvářela dluhy. Země se tak v 80. letech ocitla na pokraji bankrotu. Změna politiky ale přinesla obrat, Izrael se začal více otevírat a začaly se popisovat příčiny neúspěchu, které slouží jako poučení. Jan Řežáb se domnívá, že lidé ignorují fakta, před kterými firma stojí. Poučí se spíše z toho, jak firma došla ke krachu, než jak se jí podařilo uspět. Donnie SC Lygonis na závěr doporučil, aby se inovátoři a podnikatelé nevzdávali a opakovaně se pokoušeli dosáhnout cíle, dokud se to nepodaří. Po cestě bude hodně pokusů, které nepřinesou výsledek. Nelze je však brát jako selhání, ale jako cestu k úspěchu. Největší výhodou pak je nebrat si věci příliš osobně a mít důvěru lidí kolem sebe.
Autor: Vědavýzkum.cz (PH)
