Diskuse o využívání nejvhodnějších mechanismů pro rozdělování institucionálních prostředků skutečně provází českou vědu již takřka celou dekádu. Novou metodiku vědci přitom netrpělivě očekávají. Podle všeho ale na sebe zásadní změny v hodnocení výzkumných organizací nemají nechat dlouho čekat. Místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran a zároveň místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace potvrzuje, že implementace tzv. Metodiky 2017+ je již v procesu.

Jak byste shrnul několikaletou diskuzi o hodnocení vědy v České republice – co je pro ni příznačné?

O této, eufemisticky nazváno „diskusi“ trvající již déle než 10 let by se dalo mluvit dlouho. Zvolím-li nejdříve lapidární vyjádření, říkám: rezistence, nesmiřitelnost a neochota respektovat nutnost změny. Zásadní argumenty přinesly teprve projekty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – tzv. Audit a IPN Metodika, které ukázaly negativní dopady „kafemlejnku“ do oblasti vědy a výzkumu v České republice.

Oba projekty zaštítila, bohužel nedávno zesnulá, první dáma českého hodnocení Jitka Moravcová. Nelze také zapomínat na hlasy a stanoviska excelentních vědců působících v různých institucích a vědních oborech, kteří podrobili „kafemlejnek“ věcné kritice a současně volali po systémové změně. Rád bych rovněž připomenul, že soustředěnému tlaku nakonec vyšla vstříc i politická reprezentace.

Jaké jsou vize a principy Metodiky 2017+, která by měla dosavadní systém hodnocení nahradit? Čím se od něj odlišuje a jaké problematické otázky řeší?

Metodika 2017+ chce stabilizovat systém vědy a výzkumu, podporovat kvalitu, nikoli kvantitu, kvalifikovaně posuzovat aplikovaný výzkum a zohledňovat specifika jednotlivých oborů i konkrétní mise výzkumných organizací. Jde tedy mimo jiné o posilování možnosti strategického řízení výzkumných organizací, ale také zvýšení odpovědnosti jejich managementu za výsledky.

Řeknu-li to jednoduše, Metodika 2017+ by měla směřovat ke skutečné kvalitě výzkumného prostředí při zachování jeho nezbytné stability. 

Co může reforma hodnocení vědy a výzkumu přinést obecně?

Jedním z negativních dopadů „kafemlejnku“ byla nadprodukce výsledků průměrné nebo podprůměrné kvality. Nebylo tomu tak ale shodně ve všech oborech. Motivace vědců byla často posunuta od excelentní vědecké práce k produkci bodů přepočítávaných na peníze pro příslušná pracoviště, a to až na úroveň jednotlivých osob.

Hodnocení má pouze poskytovat motivační nástroje působící v rámci systému vědy a výzkumu, avšak smyslem vědecké práce přece musí zůstat samotný poznávací proces spojený s prohlubováním lidského vědění – zkrátka, dobrá a kvalitní věda a samozřejmě její přínos pro společnost. V této souvislosti rád používám obrat, že bez ohledu na vědní obory by měla věda směřovat k nastolování nových paradigmat.

Jak na reformě hodnocení spolupracovala Akademie věd ČR? Inspirovala se Metodika 2017+ také jejím interním hodnocením, které využilo formu informovaného peer-review?

Metodika 2017+ vychází ze zkušeností tří platforem: závěrů projektu IPN Metodika, z hodnocení VaVaI podle Metodiky 2013–2016 (tzv. „inovovaný kafemlejnek“) a konečně také ze zkušeností s hodnocením pracovišť Akademie věd ČR.

Mezinárodně vysoce uznávaným systémem hodnocení vědy je britský Research Excellence Framework, k němuž bychom se jistě rádi do budoucna alespoň přibližovali. Ve vedení Akademie věd ČR se dlouhá léta vede diskuse nejen o tom, jak hodnotit pracoviště Akademie, ale také jak obecně nastavit systém hodnocení vědy a výzkumu v České republice.

Naštěstí se vždy její aktéři opírali o odborné zázemí na jednotlivých pracovištích, a to napříč všemi vědními oblastmi zastoupenými v Akademii věd ČR, kolegy z Národohospodářského ústavu AV ČR nevyjímaje. V této souvislosti připomínám dlouholeté angažmá ekonomů Štěpána Jurajdy a Daniela Münicha z CERGE-EI. A abych nezapomněl, velkou práci odvedli i kolegové matematici, zejména Jiří Rákosník z Matematického ústavu AV ČR. V posledních letech podali skvělý výkon rovněž kolegyně a kolegové zajišťující odbornou podporu Rady pro výzkum, vývoj a inovace vedení Kateřinou Miholovou.

Mohla vědecká komunita zasahovat do průběžných konzultací?

Přípravné práce směřující ke změně systému byly spojeny s tzv. Auditem a IPN Metodikou. V obou projektech se vědecká komunita aktivně angažovala, konaly se otevřené konference, do procesu výrazně vstupovala Komise pro hodnocení výsledků jako poradní orgán Rady pro výzkum, vývoj a inovace a samozřejmě i Rada sama.

Připomínám, že v obou posledně jmenovaných grémiích se angažuje mnoho aktivních a úspěšných vědců, kteří představují špičky v oborech své působnosti. Toto vše podle mého soudu otevíralo dostatečný prostor k tomu, abychom mohli aktivně ovlivňovat přípravu nového systému hodnocení.

Shodli se jednotliví aktéři VaVaI v České republice na podobě metodiky? Podařilo se překlenout antagonismy z předchozích let?

Metodika 2017+ odlišně nahlíží na jednotlivé segmenty českého výzkumu a vývoje – vysoké školy, pracoviště Akademie věd ČR a resortní výzkumné organizace. Definuje rámec a hodnocení na národní úrovni. Uvedeným segmentům je ponechán prostor, ovšem v hranicích nastavených Metodikou. Akademie věd ČR připravuje další kolo hodnocení svých pracovišť, zatímco příslušné resorty postupně hodnotí výzkumné organizace spadající do jejich působnosti.

V prostředí vysokých škol (na úrovni České konference rektorů a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) se nyní diskutuje, jak je třeba v této významné oblasti Metodiku 2017+ racionálně implementovat. Věřím, že respektováním odlišných misí v různých segmentech systému vědy a výzkumu se otevřela cesta k nalezení konsenzu.

Jak v souvislosti s připravovanou metodikou účinně provázat výsledky hodnocení a financování? Jde o rozhodnutí spíše na politické úrovni?

Nejdříve bych chtěl odkázat na výše zmíněný smysl hodnocení vědy a výzkumu. Hodnocení má svůj vlastní význam a pro účely efektivního financování může a musí přinášet nezbytné podklady. Z hlediska jeho dopadu do oblasti vědy a výzkumu ovšem nelze proces hodnocení a proces financování zaměňovat, nelze tedy bez dalšího odvozovat ryze matematickou formulí financování od výsledků hodnocení.

Jde přece také o to, alespoň v některých oborech nebo jejich součástech, podporovat strategické směřování, proměňuje se totiž svět vědy i svět kolem nás. Na druhé straně, jak jsem již uvedl, cílem Metodiky je zachovat stabilitu systému – proto byla zafixována úroveň institucionálního financování jednotlivých výzkumných organizací.

Výsledky hodnocení budou přímo ovlivňovat nárůst, z něhož pouze nejúspěšnější výzkumné organizace získají nejvýraznější podíl.

Jak by měla implementace nové metodiky probíhat a kdy vstoupí v platnost?

Implementace Metodiky 2017+ je již v procesu. V současnosti se dokončuje první kolo implementace, které se zaměřuje na výsledky vědy a výzkumu uplatněné v roce 2016. Náběh jednotlivých modulů je postupný. Kompletní hodnocení všemi pěti moduly by mělo být v celém systému dokončeno přibližně v letech 2020–2021.

Květnová konference v Brně představila metodologii hodnocení bibliometrickou analýzou. Jaké máte postřehy z tohoto setkání?

Konference na Masarykově univerzitě v Brně byla již třetí ze série setkání k implementaci Metodiky 2017+. Předchozí se konaly v Olomouci (Univerzita Palackého) a v Praze (Univerzita Karlova). Zájem vědecké obce o konference je enormní.

S každým dalším setkáním je vědecká veřejnost informovanější, atmosféra vstřícnější a příjemnější. Dosud jsme nebyli konfrontováni se zásadně negativním přístupem ke změně systému. Je zřejmé, že diskuse a pravidelné debaty s aktéry na všech úrovních české vědy a výzkumu jsou nezbytné nejen pro racionální implementaci Metodiky 2017+, ale jsou také inspirací pro konkrétní kroky v dalším postupu. Pouze společným úsilím všech aktérů v oblasti vědy a výzkumu, zejména vědců samotných, lze dosáhnout žádoucího posunu od kvantity ke kvalitě výsledků vědecké práce, přičemž nová Metodika je samozřejmě pouze jedním z nástrojů, jak dosáhnout kýženého cíle.

Autor: Luděk Svoboda

Rozhovor je součástí aktuálního čísla časopisu AB, vydávaného Akademií věd ČR.