Pro efektivní praktické využití poznatků z oblasti společenských a humanitních věd stále zbývá prostor ke zlepšení. Bude třeba pokračovat v hledání adekvátních programů podpory. V ČR se zatím osvědčuje program ÉTA Technologické agentury ČR, která ale sama v podkladové studii volá po zapojení dalších partnerů z veřejné sféry. Úspěšně realizované projekty charakteru Proof of Concept, popřípadě další praktické případové studie i ze společensko-vědních oblastí mohou posloužit jako inspirace a motivace pro další výzkumné pracovníky. Otázkou zůstává, jak jinak konkrétně podpořit růst „aplikačního sebevědomí“ pracovišť primárně orientovaných na humanitní a společenské vědy. Výrazně vyšší a cílenější podporu než doposud by zasloužily i projekty interdisciplinárního charakteru, kde poznatky z oblasti humanitních a společenských věd mohou představovat významnou přidanou hodnotu k výsledkům například lékařských či přírodních věd. Nadcházející období ukáže konkrétní přínos nových interdisciplinárních konceptů Strategie AV21 Akademie věd ČR, osvědčí-li se, mohou se stát užitečnou inspirací pro další programy jiných subjektů (TA ČR, ale i přímo MPO, MŠMT a další).
V ČR (ale i v rámci EU) prakticky nevyužívaným mechanismem - kde by bylo zapojení odbornosti vysokých škol, a to i pro oblast společenských a humanitních věd, jistě dostatek prostoru - je tzv. předkomerční zadávání veřejných zakázek. Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. v aktuálně platném znění, v §70 a následujících upravuje postup tzv. řízení o inovačním partnerství, které umožňuje veřejným zadavatelům ve spolupráci s výzkumnými subjekty postupně specifikovat obsah zakázky, který je během řízení vyvíjen podle na začátku relativně obecného zadání. Musí se jednat o produkt, který zatím není na trhu dostupný a během řízení je postupně vyvíjen. Zákonem popsaný postup lze aplikovat i na vývoj služby, výslovně se jedná o „provádění činností v oblasti výzkumu a vývoje“. Technologická agentura je pravděpodobně jedinou institucí v ČR, která se na tento mechanismus odkazuje ve svém strategickém dokumentu Koncepce rozvoje TA ČR 2016–2025 a explicitně jej uvádí mezi dostupnými inovačními nástroji, které plánuje využívat.
Zhodnocení konkrétních dopadů na společnost bude třeba reflektovat i v připravovaném systému hodnocení vědeckých výstupů v podobě modulů 3 – 5 Metodiky 2017+ věnovaných společenské relevanci. Metodika 2017+ se snaží reflektovat rostoucí důraz na společenský dopad („social impact“) u všech oborů. U těch společensko-vědních bude nezbytné odlišit váhu jednotlivých kritérií a zohlednit i méně běžné výstupy a formy praktické aplikace, tedy např. klást větší důraz na předem jednoznačně definovaný smluvní výzkum apod.
První návrhy, jak bude vypadat praktická implementace Metodiky 2017+, se začínají veřejně diskutovat, ale úplné detaily nejsou v tomto okamžiku veřejně známy. Lze odhadnout, že padnou otázky na spravedlivost nastavených kritérií napříč všemi hodnocenými institucemi – a zda budou finální schémata hodnocení schopna reflektovat odlišnosti hodnocených škol (velikost, region, škála oborů…), případně zda se podaří nalézt pro všechny přijatelný kompromis ohledně váhy jednotlivých kritérií.
Z dosavadních analýz především zahraničních akademických institucí (např. Green Paper) vyplývá jednoznačné varování, že objektivní posuzování společenského dopadu vědeckých výstupů je nesmírně komplexním úkolem. Snazší je proto nahradit toto obecné kritérium sadou přiměřených a relevantních, objektivně měřitelných indikátorů vhodných pro různé typy vysokých škol (univerzity humboldtovského typu, ale i specializované technické vysoké školy). Zároveň je podmínkou možnost srovnání pouze se srovnatelnou entitou (co do velikosti a oborového zaměření) a volba, respektive správné nastavení váhy jednotlivých kritérií podle celkového charakteru hodnoceného oboru. Stejnou metriku nelze ani v rámci jedné instituce uplatnit na čistě technické obory, kde se přirozeně vyskytne více patentů a zároveň totéž aplikovat na hodnocení společensko-vědní oblasti. Bude-li součástí hodnocení v Metodice 2017+ adekvátně váhově podpořená sada informací specifických pro společensko-vědní oblast, může to podpořit růst „aplikačního sebevědomí“ této části akademické obce.
Další navazující a doposud velmi málo diskutovanou oblastí v kontextu hodnocení míry aplikace vědeckých výstupů pro oblast společenských a humanitních věd (ale nejen), jsou alternativní formy motivace a odměňování institucí i jejich konkrétních výzkumných pracovníků. Vyšší angažovanost v aktivitách napomáhajících naplňování třetí role vysokých škol často není nijak reflektována v systémech interního a akademického hodnocení, které by se mohlo ve svém důsledku projevit jako finanční odměna pro výzkumný tým, ani v možnostech profesního růstu pro zapojené jednotlivce. Bude-li i nadále trvat trend stále vyššího důrazu na společenský dopad, je z důvodu udržení vědeckých pracovníků na jejich aktuálních pozicích v rámci českých vysokých škol nezbytné tyto otázky začít systémově řešit. Motivační faktor pro konkrétní akademiky příliš neřeší ani program ÉTA ve stávající podobě.
„Výstupy (resp. výsledky) aplikovaného výzkumu společenských a humanitních věd mohou mít i jiný charakter, než je definován v metodice RIV . Celospolečenský potenciál aplikovaného výzkumu společenských a humanitních věd, resp. uměnověd, může být podvazován nutností dosáhnout předem definovaného výsledku (resp. výstupu) z metodiky RIV. Jako výsledek aplikovaného výzkumu podávaného společenskými a humanitními vědami, resp. uměnovědami by mělo být uznáno specifické a prokazatelné zlepšení kvality života veřejnosti nebo její části, které mělo základ v aplikaci již existujících vědeckých poznatků. To si žádá užší propojení a koordinaci poskytovatelů podpory v ČR. Dle diskutujících patří mezi uživatele nejen ministerstva, ale i další orgány státní správy a samosprávy a další neziskové organizace.“ [TA ČR 2016: 11]
“Společensko-vědní a humanitní obory tak vytvářejí sociální a ekonomické přínosy přímo i nepřímo. Účinkům programu by prospěly specifické projekty, které by se zaměřovaly na podporu inovačního ekosystému ve společenských a humanitních vědách resp. uměnovědách…” [TA ČR 2016: 11]
S výše uvedenými závěry TA ČR lze v kontextu zde diskutované problematiky pouze souhlasit. V brzké době budou k dispozici první výstupy projektů realizovaných v rámci první vlny podpory programu ÉTA. Otevřenou otázkou a výzvou nejen pro TA ČR zůstává větší provázanost na další dotační programy a lepší informovanost konečných uživatelů výstupů realizovaných projektů. Těmi by nemusely nutně být pouze veřejné a neziskové instituce, zmiňované sociální a ekonomické přínosy jistě mohou zužitkovat i komerční subjekty a ve svém důsledku široká veřejnost.
Autorka: Hana Kosová
Článek je výňatkem z příspěvku Hany Kosové na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu a vývoje 2018.
Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který najdete v příloze k článku zde.
Hana Kosová vystudovala právo a dále anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. Ještě za studií se podílela na přípravě předvstupních fondů EU při Ministerstvu pro místní rozvoj. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupila na diplomatickou pozici na Ministerstvo zahraničních věcí, kde i nadále řešila problematiku financování a projektů z EU fondů. Projektovému řízení a financování se postupně věnovala v zahraničí v týmu svěřeneckého fondu OSN Czech-UNDP Trust Fund, či během několikaletého pobytu ve Velké Británii v projektu zaměřeném na spolupráci průmyslu a škol a následně v mezinárodní organizaci Sue Ryder International. Od roku 2011 spolupracuje s Univerzitou Karlovou, nejprve jako externí konzultantka soukromé společnosti, poté jako manažerka projektů pre-seed a od roku 2014 se podílí na vedení Centra pro přenos poznatků a technologií UK, od října 2016 je jeho ředitelkou. Podílela se na vzniku současné podoby odborné asociace Transfera.cz, jejíž je od roku 2015 místopředsedkyní.
