Pojem občanská věda (citizen science) je ve vědeckém prostředí v poslední době čím dál častěji skloňován. Od počátku 19. století, kdy se objevily první experimenty se zapojením nevědecké veřejnosti do výzkumných projektů, se tato forma práce značně rozvinula. Pomáhají k tomu především nové technologie – mobily, tablety a další, které součinnost běžných obyvatel s vědci usnadňují. S nadsázkou se dá říct, že moderní technologie dokáží z každého občana udělat tak trochu vědce. Z občanské vědy se tak stává zajímavý a cenný fenomén. Nedávno vydaná zpráva Learning Through Citizen Science: Enhancing Opportunities by Design nyní upozorňuje na nedostatky, které by se měly v podobných projektech odstranit, aby byla spolupráce co nejprospěšnější celé společnosti.
Co je a co není občanská věda
Pod termín občanská věda spadá široká škála projektů, které mají jedno společné – je do nich zapojena nevědecká společnost. Dobrovolníci tak mohou ve volné chvíli například monitorovat kvalitu vzduchu či vody a poskytnout odborníkům velké množství dat ke konkrétnímu výzkumu. Tím pomáhají výrazně rozšířit a obohatit výzkumné projekty, které jsou díky tomu schopné dosáhnout lepších výsledků v poznávání přírody, léčbě nemocí či řešení dalších problémů. Na druhé straně se účastníci výzkumu z řad veřejnosti vzdělávají a je rozvíjeno všeobecné povědomí o tom, co vědci zkoumají a jak tím mohou pomoct společnosti. Ačkoliv z úst některých odborníků zaznívá kritika občanské vědy týkající se především kvality získaných dat, mnohé příklady již potvrdily, že výstupy z takového výzkumu mohou být kvalitní a velice cenné.
Koncept občanské vědy přiblížila v roce 2016 Evropská asociace občanské vědy, která popisuje její základní principy. Patří mezi ně například nutnost toho, aby „občanští vědci“ dostávali zpětnou vazbu nebo aby se mohli účastnit více fází vědeckého procesu (například formulace výzkumných otázek, návrhu metod, …). Všech 10 principů je k dispozici zde (přeloženo do českého jazyka Zdeňkem Vermouzkem). Jedním z nejdůležitějších principů je ovšem to, že projekty musí být přínosné jak pro vědce, tak pro dobrovolníky z řad veřejnosti.
Designéři projektů jsou klíčem ke zlepšení
A právě v prospěšnosti pro veřejnost mají dle zprávy zatím projekty občanské vědy rezervy. Z dat, která jsou dostupná, totiž vyplývá, že se projektů, kde je zapojena i nevědecká veřejnost, účastní úzce vymezená část obyvatel. Typickým „občanským vědcem“ je podle reportu postarší běloška s nadprůměrným vzděláním. Dovednosti či znalosti takovými projekty získané mohou mít ale pozitivní (možná že i společensky významnější) dopad například i na občany z chudších poměrů, specifických komunit, různých úrovní vzdělání a další.
Začít se musí od lepšího monitoringu zúčastněných, velká část projektů občanské vědy totiž neeviduje informace o nevědecké části výzkumného týmu. Pro zlepšení praxe v navrhování takových projektů jsou data klíčová. Právě na designéry občanských výzkumů se report soustředí v doporučeních. „Report potvrzuje, že občanská věda může pomoct účastníkům naučit se vědecké postupy i obsah výzkumu, s největší pravděpodobností se tak stane ale pouze pokud bude projekt záměrně navržen tak, aby podporoval učení;“ říká Rajuk Pandya, předseda výboru, který má report na svědomí. Důležité také je, aby designéři při návrhu projektů kladli důraz na diverzitu participantů nebo i na zapojení stakeholderů. Ve zkratce – již při zpracování návrhu těchto projektů je klíčové uvědomovat si možné výhody zapojení občanů nepřímo související s výzkumným záměrem a uzpůsobit design tomu, aby se jich dalo maximálně využít.
Autor: Vědavýzkum.cz (NS)
Zdroj: Science, The National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine (1, 2), Česká pozice
