Mezinárodní studie, která vyšla letos v lednu, se zabývá výzkumem vztahů mezi zemětřeseními a pomalými, takzvaně aseizmickými skluzy na zemském zlomu. „Tato konkrétní studie prezentuje výsledky experimentu na transformním zlomu Blanco na severovýchodě Tichého oceánu. Během experimentu jsme po dobu jednoho roku – od podzimu 2012 do roku 2013 – rozmístili 55 seizmometrů na dně oceánu kolem zlomu a pozorovali seizmické projevy,“ řekl LN Kuna.
Na západním pobřeží USA
Blanco, který se rozkládá při západním pobřeží USA, je seizmicky vysoce aktivní zlom vytvářející silná zemětřesení. A činí tak častěji než většina zlomů na pevnině, takže je ideální pro studium procesu zrodu zemětřesení. „Naše výsledky ukazují, že existuje blízký vztah mezi aseizmickým, tichým skluzem, který se odehrává v hlubších částech zlomu, a zemětřesením... Skluz z pláště epizodicky napíná korovou část zlomu, jež nakonec napětí nevydrží a spustí zemětřesení,“ vysvětluje Kuna. Vědci našli i přímou vazbu – tichý skluz přímo předcházející silnému seizmickému jevu. „To naznačuje, že před zemětřesením dochází k určitým procesům, které je potenciálně možné sledovat a změřit,“ říká český doktorand studující na Oregonské státní univerzitě.
Proč právě tam? „Do Oregonu jsem se dostal víceméně náhodou. Můj bývalý školitel Aleš Špičák se zná osobně s mým současným – Johnem Nabelkem, který navrhl, abych se do programu přihlásil. Studium Ph. D. se snad již pomalu chýlí ke konci, měl bych obhajovat letos na podzim,“ říká nadějný český vědec.
„Jsem s Václavem neustále v kontaktu. Článek je skvělým úspěchem. Začít kariéru studií v časopise Nature Geoscience je něco neskutečného,“ řekl LN Aleš Špičák, seizmolog a známý popularizátor vědy z Geofyzikálního ústavu Akademie věd. Ve výsledku se podle něj zúročilo víc věcí: Kunův intelekt a schopnost samostatné práce, šance v Oregonu a též načasování na dobu, kdy probíhal takto náročný seizmologický experiment.
S československou stopou
Pokus byl financován americkou státní grantovou agenturou National Science Foundation (NSF). „Na sběru dat se podílela spousta dobrovolníků. Data jsem zpracovával já v rámci doktorského studia,“ líčí Kuna. Článek má dva hlavní autory: Jochena Braunmillera z University of South Florida a profesora Johna Nabelka z Oregon State University.
Při pohledu do vědeckých databází vypadne ale i jiná verze jména, s čárkou a háčkem! „Jano Nábělek je totiž původem Slovák,“ nastiňuje Špičák, že Janova rodina odešla po roce 1969 do USA. Nabelek vystudoval prestižní Massachusetts Institute of Technology (MIT), načež zakotvil v Oregonu. Věnuje se procesům velkých zemětřesení, jež na západě USA vážně hrozí, tektonickým zlomům i výchově žáků.
Václav Kuna se daným tématem zabývá již asi čtyři roky. Čím je zajímavý nově „opublikovaný“ experiment? „Jedná se teprve o druhý a prozatím největší experiment tohoto druhu na transformních zlomech v oceánu. Domnívám se, že má velký potenciál a může nám mnoho napovědět i o fungování ostatních zlomů na pevnině,“ míní mladík.
V budoucnu se chce spíš než na čistě vědeckou dráhu zaměřit na zmírňování rizik zemětřesení v seizmicky neklidných regionech. „Měli jsme velký projekt v Nepálu po ničivém zemětřesení v roce 2015. A měl jsem možnost vidět, že je v této oblasti ještě hodně práce,“ nastiňuje doktorand. O jeho kvalitách v Geofyzikálním ústavu AV dobře vědí. Špičák říká: „Doufám, že s námi bude ještě rok či dva pracovat.“
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 22.1.2019 v Lidových novinách
