Výzkumníci Mauro Sylos Labini z Univerzity v Pise, Manuel Bagues z britské University of Warwick a Natalia Zinovyeva z finské University of Aalto se v nové studii zaměřili na otázku financování publikací v predátorských žurnálech. Ze sledovaných italských seniorních výzkumníků se jich téměř 2000 někdy dopustilo publikování v takových typech časopisů. Ty studie definuje prostřednictvím Beallova seznamu, donedávna funkčního seznamu predátorských časopisů.

Studie tvrdí, že podle konzervativního odhadu italští vědci publikovali v těchto typech časopisů na 6000 článků. Náklady na jejich publikaci dosáhly výše až 2,5 milionu dolarů, tj. 440 dolarů za jeden článek. Část těchto nákladů jde, podle autorů studie, přitom přímo z kapsy samotných vědců a badatelů. Stále nezanedbatelná část těchto peněz ovšem putuje i z veřejných prostředků. Výsledné číslo navíc například nebere v úvahu náklady predátorských konferencí.

K nejpostiženějším oborům podle studie patří podnikání a ekonomie. Nejnákladnější je ale predátorské publikování v medicínských oborech. Cena za článek tam dosahuje až 2500 dolarů za jeden text.

Studie se na datech snaží především ukázat mezery v systému italského hodnocení vědy. Zkoumaní vědci se totiž všichni se svými publikačními výsledky zúčastnili hodnocení National Scientific Qualification 2012-13, což je nutný první krok k získání profesury na italských univerzitách. Výsledky studie ukazují, že některé z prací publikovaných v predátorských žurnálech byly při hodnocení vědeckých výsledků hodnoceny dokonce jako velmi dobré.

Celou studii si můžete přečíst zde.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: ScienceBusiness, Research Policy

Ilustrační foto: Flickr