Veřejnosti se tak podsouvá, že něco takového se v Olomouci v popisované kauze stalo a čtenářům se předkládá obraz prof. Zbořila coby školitele, který nevykonává řádně své školitelské povinnosti a snad se dokonce mstí studentovi za upozornění na neetické jednání. Jelikož zkušenost nás, současných doktorandů prof. Zbořila, je diametrálně odlišná, rádi bychom vám skutečnou atmosféru v Regionálním centru pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) přiblížili. Žijeme v ní a je pro nás nepříjemné, když ji lidé zvenčí líčí zcela jinak bez osobní zkušenosti. V rozporu s příběhem nastoleným prof. Hořejším jsou i vyjádření dřívějších studentek (viz zde), z nichž jedna byla během jejího studia kolegyní zmiňovaného pana Gregora.
Jako doktorandi si hluboce vážíme příležitosti pracovat na velkých mezinárodních projektech, s těmi nejlepšími přístroji a ve společnosti špičkových vědců z celého světa. S nimi se setkáváme buď přímo při vědecké práci, nebo je máme možnost poznat díky širokému spektru zvaných přednášek. Jsme přesvědčeni, že by jen těžko vážili cestu do Olomouce, kdyby nebyli přesvědčeni o kvalitách RCPTM i jeho vedení. Asi není nutno příliš připomínat, jak jsou ve vědě důležité mezinárodní osobní kontakty. V tomto směru je role prof. Zbořila velmi významná. I díky tomu považujeme prostředí RCPTM za nesmírně inspirativní a příhodné k vědecké práci. Tyto nadstandardní podmínky oceňujeme a současně si uvědomujeme povinnosti s tím spojené.
S čistým svědomím uvádíme, že jsme nikdy v průběhu našeho doktorského studia nebyli nuceni publikovat neúplná či dokonce zmanipulovaná data. Považujeme to za zcela absurdní. Naopak je třeba zdůraznit, že v RCPTM je kladen velký důraz na reprodukovatelnost experimentů a celkově na kvalitu a etiku vědecké práce. Víme, že prof. Zbořil odmítne publikování práce, která by, byť jen z části, mohla být nereprodukovatelná nebo nepřesná. Mnohokrát jsme tuto situaci zažili během pracovních porad, kdy prof. Zbořil žádal o doměření dat nebo opakování experimentů. Podobně se vyjádřily také desítky našich i zahraničních kolegů bezprostředně po otevření této kauzy (text zde). Za všechny to osobní zkušeností potvrdil například světově uznávaný odborník v oblasti kovových organických materiálů, jeden z editorů časopisu Angewandte Chemie a viceprezident německé grantové agentury DFG – prof. Roland Fischer z Technické univerzity v Mnichově (odkaz zde).
Dále bychom chtěli rozporovat údajnou pasivitu prof. Radka Zbořila jakožto školitele. Naopak velmi oceňujeme jeho osobní přístup ke studentům. Experimentální výsledky a postupy, publikace, zahraniční spolupráce a stáže – to vše společně diskutujeme nejen na pracovních seminářích, ale i neformálně mimo půdu univerzity v přátelské atmosféře.
Věříme, že tímto uzavřeme debatu o atmosféře a dění v RCPTM, která se dosud bohužel zakládala pouze na osobních dojmech jednoho bývalého studenta, s nímž se fakulta rozloučila, či na dojmech lidí zvenčí vědeckého centra.
Jan Belza, Tomáš Malina, Lukáš Zdražil
