Zatímco se konkurence v oblasti výzkumu a vývoje zvyšuje, narůstá také tlak na získávání externího financování prostřednictvím grantů. Zvláště v zemích na západ od Česka situace vede často k paradoxním důsledkům – vědci tráví víc času přípravou grantových žádostí než samotným výzkumem. V tomto kontextu získávají velké sponzorské dary od soukromých investorů na stále větší přitažlivosti. Nejenže dávají svobodu a volnost, kterou velmi přísně strukturované finance z veřejných zdrojů neumožňují, často jsou soukromí dárci ochotni podpořit i velké nebo riskantní projekty.
V červnu tohoto roku přijala například University of Oxford rekordní dar ve výši téměř 4,3 miliard korun od amerického miliardáře Stephena Schwarzmana. Tyto prostředky mají být použity na vybudování excelentního centra humanitních věd, které bude mimo jiné řešit i etické otázky spojené s nástupem umělé inteligence.
Zdá se to být téměř perfektní nabídka. Jak ale upozorňuje magazín The Atlantic, peníze od soukromých investorů nejsou nikdy zcela zadarmo. Zatímco britský Oxford slaví obrovskou finanční injekci, MIT má přesně opačný problém. Nový skandál totiž ukazuje odvrácenou stranu financování výzkumu prostřednictvím sponzorských darů.
Vyšlo totiž najevo, že MIT Media Lab přijímala tučné peněžní dary od Jeffreyho Epsteina, amerického miliardáře usvědčeného ze sexu s nezletilými a obchodu s lidmi, který nedávno zemřel ve vazbě v americkém vězení. V polovině srpna se ředitel MIT Media Lab Joichi Ito za tyto transakce omluvil. Na začátku září ovšem magazín New Yorker zveřejnil informace o tom, že ředitelovy vazby na Epsteina byly hlubší, než pracoviště přiznalo. Ito se je navíc snažil aktivně zatajit. Existují také podložené obavy, že Epstein na reprezentační setkání s předními vědci z MIT vodil ženy proti jejich vůli. Ředitel Ito záhy po zveřejnění těchto informací rezignoval.
MIT v nepříjemné situaci přitom není sám. Tento měsíc také Harvard přiznal, že Epstein jejich univerzitě daroval celkem téměř 9,1 milionu dolarů. Zbylé peníze z Epsteinových darů Harvard poskytne neziskovým organizacím, které pomáhají obětem zneužívání a obchodu s lidmi. Jedná se ovšem pouze o zlomek z celé částky – asi 186 tisíc dolarů. Víc univerzitě prý už nezbylo.
Problémy s etickým kontextem přijímání peněz od soukromých donorů se ovšem zdaleka netýkají jen Epsteina. Zmíněný Stephen Schwarzman se ostatně už na MIT setkal s odporem studentů a akademiků. Kritizovali zejména jeho napojení na prezidenta Trumpa a finanční vazby na saúdskou královskou rodinu. V kontextu brutální vraždy saúdského novináře Džamála Chášukdžího nepovažovali členové fakulty za etické přijmout Schwarzmanův dar v astronomické výši 350 milionů dolarů.
Podobných příběhů je přitom v historii amerických univerzit celá řada. Situace, v níž „ruka ruku myje“, tedy kdy finančníci a miliardáři získávají pověst filantropů a jejich jméno je napsáno na dveřích akademických institucí, za což univerzity výměnou obdrží značné finanční prostředky, jsou zcela běžné. Řešení takového etického propletence se ovšem zdá být složité. Školy soukromé finance potřebují a donoři jsou ochotni je poskytnout – často i se skutečně altruistickými úmysly.
Skandál na MIT ovšem poukazuje na vzrůstající potřebu jasně definovat, za jakých okolností je soukromé peníze možné přijmout a od koho. Pokud školy překročí určitou hranici, kompromituje to jejich společenskou pozici i etický kredit. Ten je možná vzácnější než vysoké finanční dary.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Foto: John Phelan
Zdroj: The Atlantic, Wired, New Yorker
