Máte za sebou přes dvacet let působení ve státní správě, kde jste jistě získala řadu cenných zkušeností. Které z nich nyní můžete využít v Radě?
Ve státní správě jsem sice působila, ale vždycky jsem měla na starosti výzkum. Mou výhodou oproti ostatním členům Rady – a tedy, doufám, přínosem pro činnost Rady – je to, že znám procesy ve státní správě. Rada musí ze zákona o výzkumu splnit řadu povinností „pseudoministerstva“ a navíc zde existují jistá zvyková práva, která určují, čím se bude zabývat, při faktickém naplňování zákona ale musí zůstat užitečná a efektivní. K tomu jí slouží její vlastní síly a také sekretariát. Svou úlohu vidím v tom, aby se vše provedlo včas, transparentně – a nikdo se přitom nezbláznil.
Jak to vypadá v praxi?
Projevuje se to třeba v koloběhu témat a dokumentů, které Rada projednává. Když se připravují materiály do Rady, čeká je připomínkové řízení, ve kterém máte šanci vychytat řadu nedostatků a pak už případné problémy na jednání Rady neřešit. Klade se na to malý důraz, přitom jde ale o zefektivnění a zlepšení práce. Chtěla bych, aby na Radě bylo více prostoru pro diskuzi o podstatných věcech. A těmi nejsou jen peníze a metodika hodnocení výzkumu, nýbrž i samotné směřování výzkumu a otázka, čeho chceme výzkumem dosáhnout.
Co budete mít v Radě na starosti?
Měla bych se starat o životního prostředí, zemědělství, genderové otázky a podmínky lidí ve výzkumu. Týká se to zejména harmonizace pracovního a soukromého života vědců. Tam je řada velkých výzev.
Čekala bych, že rovnocenné příležitosti pro muže a ženy budou ve vědě diskutovány jako v jedné z prvních oblastí. Zřejmě to tak není.
Ještě před několika lety skoro nepřipadalo v úvahu se o tom bavit. Mezi zeměmi EU se z hlediska rovnocenných pracovních příležitostí ve vědě nacházíme na posledních místech, a to i ve vztahu k východním zemím. Naštěstí tu existuje Národní kontaktní centrum – gender a věda v Sociologickém ústavu, které prosazuje změnu. Vezměte si tu nerovnováhu: Nyní na vysokých školách studuje více žen než mužů, ale řada z nich pak nemá podmínky pro další vědeckou kariéru, protože se chtějí stát matkami a mají tak složitější navazující studium. Doktorské studium pak ukončuje méně žen než mužů, docentek je ještě méně, profesorek procentuálně ještě méně a nejhorší je situace v managementu výzkumu. V žebříčku Evropské komise jsme na posledních místech. Takto ale zbytečně přicházíme o potenciál, který v lidech je.
Proč je mateřství pro ženy ve vědě takovou překážkou?
I když jsou jen krátkou dobu doma, ve špičkové vědě to je handicap. Pak musí vynaložit velké úsilí, aby dohnaly časovou ztrátu. V Technologické agentuře jsme to řešili v rámci účelové podpory, a to i ve zdánlivě obyčejných technikáliích, jako je možnost cestovat na vědeckou konferenci s dítětem. Velkou roli zde hraje to, co žena může vykázat jako uznatelný náklad v projektu. Situaci změnit pomáhají například i body navíc, které obdrží výzkumná skupina, pokud projekt vede žena. Podobně je třeba vzít v úvahu, pokud lidé byli dlouhodobě nemocní nebo měli nějaký problém v rodině. Je důležité podporovat, aby se do výzkumu zapojovali i lidé, kteří nejsou výhradně orientováni jen na práci a hledají rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.
Všimla jsem si také, že podporujete společenskovědní a humanitní výzkum. Proč ho považujete za důležitý?
V Technologické agentuře jsem od začátku prosazovala podporu společenskovědního výzkumu, a hlavně propojení výzkumu a umění. Vždyť věda a umění jsou dvě stránky téhož, a sice lidské kreativity. Když se podíváte na převratnou digitální dobu, ve které žijeme, význam společenskovědního výzkumu se stává zřetelnějším. Současnost je o technologiích, a my potřebujeme vědět, jak se s nimi mění celá společnost. Nechceme se přece stát oběťmi technologií.
Takže se podle vás do společenskovědního výzkumu investuje málo?
Dost se to mění. V současnosti je vyhlášena zakázka v programu Beta ke stanovení velkých společenských výzev. Následovat by měla rozsáhlejší změna programů podpory společenskovědního výzkumu. Jak říkám, podpora aplikovaného společenskovědního výzkumu je dnes rozsáhlejší než před několika lety, deklaratorně i fakticky, ale mám za to, že to ani zdaleka neodpovídá potřebám společnosti, která se tak radikálně mění.
Je něco, co byste změnila na současné podobě, fungování či dokonce složení Rady pro výzkum, vývoj a inovace?
Nedovolila bych si vyjadřovat se k členům Rady. Do Rady chodím střídavě od roku 2012, minulých rad jsem se účastnila jako host. Přes rok jsem tam chodila také jako poradkyně premiéra Andreje Babiše, předsedy Rady. Myslím si, že se tato Rada (a také příslušný odbor úřadu vlády) velmi nadře a že je třeba hledat způsoby, jak vykonávat práci efektivněji. Změnila bych například web, který bych postavila znovu a funkčněji. Uvítala bych také větší otevřenost Rady vůči akademické i neakademické veřejnosti, lepší PR a informovanost veřejnosti – existuje jen to, co lidé vědí a aby věděli, musí mít přístup k informacím. Pomohlo by také takové propojení informačních systémů, které by umožnily skutečnou evidence based policy. Máme k dispozici IS VaVaI, který obsahuje data o výzkumu už od devadesátých let. Tento systém je (snad i evropsky) unikátní. Moje představa je taková, že by existoval jeden provázaný systém, ve kterém by byly vedeny a spravovány všechny projekty a granty a nad ním IS VaVaI. V Radě pak musíme usilovat o dostatečné metodické vedení všech rezortů – poskytovatelů podpory výzkumu a o minimalizování administrativní zátěže žadatelů. A není to buzzword. Není možné tratit drahý čas výzkumníků tím, že si vymýšlíme zbytečné vykazování, u kterého neumíme říci, k čemu je to dobré a jak to bylo využito.
Na co by úředníci v grantových institucích nikdy neměli zapomínat?
Na to, že s penězi se musí nakládat transparentně a že peníze, které v rámci grantů a projektů poskytují žadatelům v oblasti výzkumu, nejsou jejich a nikdy nebudou. Slouží totiž svým zákazníkům a veřejnosti, což je služba, která nijak neponižuje. Naopak, mohou být na ni hrdí. Ale nesmí podléhat dojmu panovníka, který laskavě shlíží na ty, kterým přiděluje léno. V Technologické agentuře to vědí velmi dobře – co půl roku, při setkáních všech pracovníků agentury, jsem jim to vždycky připomínala.
Za Vědavýzkum.cz se ptala Esther Idris Beshirová
Rut Bízková
Od roku 1981 působila v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Od 90. let se profesně orientovala na životní prostředí, především na oblast vlivu energetiky na životní prostředí. Pracovala ve společnosti ČEZ, a. s., na Ministerstvu životního prostředí a na Ministerstvu průmyslu. Od září 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí, v roce 2010 byla následně jmenována ministryní životního prostředí ve vládě Jana Fischera.
V období 2012–2016 zastávala funkci předsedkyně Technologické agentury ČR. V letech 2017–2018 poté působila jako ředitelka Středočeského inovačního centra. Od srpna 2018 působí jako poradkyně premiéra pro životní prostředí, suroviny, výzkum a vývoj, a nezávislá konzultantka v oblastech ochrany životního prostředí, energetiky, výzkumu, vývoje a inovací.
