facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Ivan Dvořák: Opravdu zklamal jen Mauro Ferrari?

11. 4. 2020
Ivan Dvořák: Opravdu zklamal jen Mauro Ferrari?

rozhovoru, který poskytl redakci Vědavýzkum.cz na téma nedávné rezignace Maura Ferrariho, prezidenta ERC, se Tomáš Jungwirth jednoznačně přiklonil k interpretaci Evropské komise: Mauro Ferrari zklamal, nevěnoval se své práci dostatečně a nepochopil komunikační a řídící mechanismy zavedené ve strukturách Evropské komise.

Odhlédněme od skutečnosti, že pravda bývá málokdy tak jednoduchá, jak ji Evropské komise vykládá, že zpravidla bývá někde uprostřed mezi názory spořících se stran a že Mauro Ferrari rozhodně není jediný, kdo názor EK nesdílí. Věřím, že profesor Jungwirth má do Bruselu mnohem blíže než já a že se stylem řízení Maura Ferrariho má asi i osobní zkušenost. Přesto bych od něj v rozhovoru na toto – bezpochyby nejen zajímavé, ale i závažné téma - očekával více. Postrádám zejména úvahu o dvou otázkách.

Za prvé. Podle interpretace Evropské komise, a i Tomáše Jungwirtha, bylo působení Maura Ferrariho v čele ERC od počátku katastrofa. V manažerské učebnici se lze dočíst, že pokud nějaký manažer ve své funkci selže, je to i vina toho, kdo ho do této funkce jmenoval. Jak mohlo ke jmenování Maura Ferrariho vůbec dojít? Kdo za jeho jmenování odpovídá? Jaké závěry z této katastrofy - kromě toho, že Mauro Ferrari musí být dehonestován - z tohoto selhání Evropská komise vyvodí?

Za druhé. Pozastavme se nad Ferrariho „nepochopením komunikačních a řídících mechanismů“ ve strukturách EK. Mauro Ferrari byl velmi úspěšný při řízení vědy a výzkumu na nejvyšších úrovních ve Spojených státech, takže nechápavý asi nebude. Prostě jen měl zjevně o komunikaci a řízení vědy diametrálně jinou představu než „struktury EK“. Plyne z toho, že tyto „komunikační a řídící mechanismy EK“ jsou jediné dobré a správné? EK neustále řeší, proč EU zaostává za USA, Čínou a jinými zeměmi při aplikaci výsledků vědy a výzkumu v praxi. Nemohou jednou z příčin být i tyto mechanismy, které zjevně v krátké době čtyř měsíců eliminují dynamického a cílevědomého, jakkoliv možná osobně problematického manažera?

Profesora Tomáše Jungwirtha si velice vážím a při svých občasných návštěvách v EK se opakovaně přesvědčuji, že zde má velmi dobré renomé. Přesto by mi přišlo divné, kdyby si tyto otázky nekladl i on, jakkoliv třeba z důvodů politické korektnosti se k nim na veřejnosti nevyjadřuje. Ale jeho názor by mne zajímal: je to opravdu tak jednoduše jednoznačné?

 

Autor: Ivan Dvořák


Ivan Dvořák

Ivan Dvorak ILA 2015Vystudoval biofyziku na MFF UK (1973) a teorii informace na FEL ČVUT, titul RNDr. získal v roce 1976. Hodnost CSc. za práci z oblasti matematického modelování složitých biologických systémů získal v roce 1981 na Ústavu experimentální botaniky ČSAV. V roce 2006 absolvoval postgraduální studium znalostního managementu na Open University / AURIL a získal titul PGCertKT(Open).

Do roku 1985 působil ve Středisku biomatematiky ČSAV a od roku 1986 ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (později Psychiatrické centrum Praha), kde od roku 1989 do roku 1990 byl jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1990 – 1991 byl zástupcem WHO na MZ ČR a v letech 1992 -1994 výkonným ředitelem Software602. Od roku 1995 do 2000 působil jako vedoucí Oddělení investičních projektů a restrukturalizací a později Oddělení rizikového a rozvojového financování v ČSOB. V letech 2001 – 2004 působil v Divizi speciálních obchodů Komerční banky, ke konci jako ředitel Odboru restrukturalizací. V letech 2001-2002 byl členem poradní komise Rady České televize.

Je zakladatelem (1994) a jednatelem inovační agentury ILA, s.r.o., kde se zabývá zejména projekty souvisejícími se znalostním managementem, transferem znalostí a technologií a vzděláváním v inovačním managementu. Byl a je členem řady poradních komisí a výborů na různých úrovních. Od roku 2014 je členem Pražské inovační rady (PIR) zřízené primátorem hl. m. Prahy.

Je autorem více než 120 vědeckých publikací, spoluautor čtyř odborných knih a tří sborníků a množství přednášek a textů z oblasti biomatematiky, biotermodynamiky, matematického modelování komplexních biologických systémů, transferu znalostí a technologií a inovačního managementu. V současné době přednáší příležitostně transfer znalostí a technologií a inovační management na několika českých vysokých školách a pravidelně na MCI University v Innsbrucku.