Mike S. Schäfer a Jing Zeng, kteří se zabývají vědeckou komunikací na University of Zurich, se zamýšleli nad konspiračními teoriemi spojenými s pandemií COVID-19. Množství nepravdivých zpráv, které se objevily okolo koronaviru, nepředstavuje podle nich žádný nový fenomén vyvolaný pandemií. V tomto období je nutné udělat řadu politických rozhodnutí, která závisejí na vědeckém poznání, jež se v otázkách kolem koronaviru teprve rozšiřuje.
Ačkoli se tématem COVID-19 začalo zabývat mnoho vědců a již je k dispozici velké množství literatury, média se spíše zaměřují na několik odborných názorů. Poskytují tak obraz, který není úplný. Ke vzniku konspiračních teorií okolo COVID-19 přispívá masové rozšíření sociálních médií. Člověku jsou tak snadno předkládána možná alternativní vysvětlení bez podložených důkazů. To vše jenom nahrává do karet diskuzím okolo nošení roušek, očkování a skrytých zájmů elit nebo původu samotného koronaviru. Podrobně jsme o fake news v době koronaviru psali zde.
Novináři neinterpretují vědu vždy dobře
V době koronaviru jsou zdrojem pro vědecké konspirační teorie hlavně studie o COVID-19, které ještě neprošly adekvátním recenzním řízením a jsou dostupné ve formě takzvaných preprintů. Ukázkovým případem je kampaň deníku Bild proti Christianu Drostenovi, německému odborníkovi na virologii, který se díky pandemii stal téměř celebritou. Bild informoval, že Drostenova studie ohledně infekčnosti dětí nakažených koronaviry byla zpochybněna předním profesorem virologie. Ukázalo se, že toto tvrzení je mylné, a dotyčný profesor se proti vyjádření distancoval. Bild nesprávně informoval o předčasných výsledcích, aniž by zmínil, že preprint je k dispozici ještě před recenzním řízením. Lživý příspěvek se ale kvůli tomu zapsal do paměti mnoha lidí.
Neznamená to ale, že by publikování těchto konceptů vědecké práce nemělo smysl. Ve vědě je zásadní debata a kritika, s jejich pomocí je možné rozvíjet vědecké znalosti. Deník Bild však zkresleně informoval o běžném procesu jako o problému. Vědci by proto měli napříště lépe rozlišovat mezi neověřeným konceptem a novým objevem, aby žurnalisté pochopili stav studie a co z ní lze vyvodit. Například publikační server medRxiv vyřešil tento problém jasným varováním.
Z pohledu vědce by měl úkol novináře spočívat ve vysvětlení vědeckého procesu širšímu publiku. Vědecká žurnalistika ale bohužel není vysoko na žebříčku popularity a z mnoha redakcí se vytrácí. Aby byli novináři schopní detailně informovat o výzkumných projektech, je nutné je zasvětit do kontextu. K tomu je potřeba intenzivnější komunikace z obou stran.
Úkol pro vědce: osvětlit, jak konspirační teorie vznikají, a mluvit o nich
Většina lidí věřících v nějakou konspirační teorii nejprve vybírá podpůrné informace podle toho, zda jsou slučitelné s jejich přesvědčením. Prověření samotné informace je až na druhém místě. Proto je většina vědců, kteří se pokoušejí osvětlit konspirační teorie, automaticky vnímána jako součást spiknutí a jejich argumenty ztrácejí důvěryhodnost.
To ale neznamená, že by vědecká obec měla mlčet a nechat šířit konspirační teorie světem. Je důležité, aby se o nich vědecké diskuze vedly, protože mohou přesvědčit některé příznivce, kteří jsou na vážkách, anebo diváky, kteří tyto diskuze sledují. Je důležité sdílet fakta a názory alternativní ke konspiracím, aby si lidé uvědomili, že existují i další verze, které třeba nemají takovou podporu na sociálních sítích, ale jsou pravdivé.
Takový přístup zastává John Cook z University of Queensland a jeho kolegové. Podle jejich názoru je potřeba, přeneseně řečeno, proočkovat společnost. Cook poskytuje lidem informace o mechanismech, jak fungují konspirační teorie. Pokud se takto poučený člověk setká s konspirační teorií, může ji rozpoznat a stát se vůči ní imunní.
Ukázat, že mají šiřitelé z konspiračních teorií zisky
Jedním z kroků, jak se těchto dezinformací zbavit, by bylo poukázání na to, že z jejich šíření má někdo zisk. Šiřitelé například získávají peníze za prodej anti-Covid vitaminových doplňků nebo za odběr podcastů nebo kanálů sociálních sítí. Pokud se tento aspekt předloží lidem, bude to pro ně značný důkaz, že něco může být špatně.
Dalším krokem je vyvinout tlak na sociální média, která šíření poplašných zpráv nahrávají. Algoritmy, které doporučují příspěvky s iracionálním obsahem, ale s velkou řadou lajků, je potřeba kontrolovat. Vědecká obec musí vzít v úvahu, že se komunikační struktury změnily a nové platformy, jako jsou sociální média, se staly významnými hráči v komunikaci.
Iniciativa podporující novináře pochopit vědu
Jedním z center, kde se zabývají užší spoluprací mezi vědou a žurnalistikou, je i Science Media Center v Německu. Pro německy hovořící žurnalisty je to cenný zdroj včasného hodnocení výzkumných prací a komunikace s dalšími odborníky v oboru.
Autorka: Vědavýzkum.cz (ED)
Foto: Flicker
