Akademie věd v ohrožení
V roce 2009 došlo k fatálnímu snížení institucionálního příspěvku od státu Akademii věd ČR a fakticky hrozila likvidace českého neuniverzitního výzkumu. Rozpočet, který činil 6 miliard korun, měl být snížen o celých 20 %. K redukci mělo dojít i přes fakt, že dle získaných ERC grantů nebo počtem výsledků v impaktových publikacích patřila AV ČR mezi nejvýkonnější a nejkvalitnější vědecké instituce v Česku.
„Tehdy za to z části mohla Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Její členové se tak rozhodli proto, že vrcholila celosvětová ekonomická krize a peněz obecně bylo málo, na vědu ještě méně. Z AV se stal nejsnazší soupeř, který snížení buď přežije, nebo ne,“ vysvětlil Martinek souvislosti. Navíc hrozilo, že snižování rozpočtu bude pokračovat, takže v roce 2014 by Akademie už prakticky neměla z čeho žít.
Měřítkem kvality jsou dopady výzkumu a vnímání značky AV ČR ve společnosti. Problémem Akademie věd nebyla kvalita výzkumu 52 pracovišť, ale neschopnost prodat pozitivní výsledky především decizní sféře, která o rozpočtu rozhodovala. Podle tehdejšího předsedy Jiřího Drahoše v té době Akademie nedisponovala nikým, kdo by dovedl útokům alespoň částečně mediálně čelit.
Potřeba aktivní komunikace
Také proto vznikl v roce 2011 Odbor mediální komunikace. Jeho hlavním cílem bylo zlepšit mediální obraz instituce vůči veřejnosti a zejména v politických a ekonomických kruzích. Dále také zabránit dalšímu snižování rozpočtu a prosadit změnu rozdělování prostředků na výzkum. Předsednictvo Akademické rady přijalo stručnou mediální strategii, která zahrnovala analýzu stavu, možná východiska a cíle a nástroje, jak toho dosáhnout. Do nového odboru zasedli tři noví zaměstnanci, všichni bývalí novináři.
Hrací prostor
„Věděli jsme, že potenciál, hlavně co se týče lidí v AV ČR, je úžasný. Pěstuje se zde skvělý základní výzkum, pracuje zde i mnoho lidí se zajímavými životními příběhy, a celkově má instituce výtečné výsledky,“ vysvětluje Martinek. Akademie věd ČR tedy čekala na svou příležitost, jak svou činnost a výsledky dostat k veřejnosti. Vůbec se například nespolupracovalo s přirozenými spojenci AV ČR, kterými jsou zejména média veřejné služby. Později však došlo k podepsání memoranda o spolupráci ve zpravodajských pořadech ČT, poté i s Českým rozhlasem. Zároveň se vyjednala i lepší spolupráce s Českou tiskovou kanceláří.
Jak dostat výsledek výzkumu pracoviště do médií?
Před Martinkem a jeho týmem stál nyní úkol, jehož cílem bylo zjistit, jak by měla taková informace pro média vypadat. Pro tyto účely vytvořili manuál. Hlavní body zněly takto: mělo by se vždy jednat o výsledek atraktivní, srozumitelný a stručný. Navíc došlo k sjednocení vizuální koncepce a firemní identity AV ČR.
Strategie AV21
Výsledky se dostavily poměrně brzy, zhruba do dvou let začala Akademie získávat prostor v médiích, a stejně tak začala být lépe vnímána decizní sférou. Nyní bylo jasné, že Akademie věd ČR potřebuje silné téma, které upevní její pozici v obou sférách. Zlom nastal v roce 2014, kdy vedení AV přišlo s myšlenkou komplexních výzkumných programů, které by reagovaly na složité problémy společnosti a propojovaly vědecké obory a pracoviště s průmyslovou a aplikační sférou, a nakonec i státní správou, od které přicházela drtivá většina kritiky.
Díky sérii výzkumných programů se Akademii začalo dařit. Posledním důležitým úkolem bylo nejenom změnit styl komunikace, ale i jazyk. Tehdy přichází nové motto Akademie, které zní: „Špičkový výzkum ve veřejném zájmu.“ „Strategie AV21 je to nejlepší, co AV ČR, vedle léků profesora Holého, společnosti za posledních 20 let nabídla. Dokazuje to i fakt, že nejen média, ale i politici si ji vzali za vlastní,“ zakončil přednášku Martinek.
Předsedkyně AV ČR, zástupci vysokých škol a konference rektorů navíc v prosinci 2019 podepsali s premiérem Babišem Memorandum o podpoře výzkumu, vývoje a inovací v ČR, které zajišťuje růst institucionální podpory o 4 % ročně.
Celý příspěvek Jana Martinka si pusťte zde:
Podívejte se také na příspěvky dalších řečníků – například Ondřeje Rudolfa, Otakara Fojta, Ivana Folettiho, Ester Jarour nebo Martina Rychlíka.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
