Na smysl-dávající, dlouhodobě platný a předvídatelný alokační mechanismus se však stále čeká. Bude mimo jiné vyžadovat i další pokrok v hodnocení dle Metodiky 2017+. Cesta ke skutečně strategickému řízení vysokoškolského výzkumu tedy bude ještě dlouhá.

Každoroční nejistota

V normálním světě by veřejné vysoké školy měly o institucionální podpoře výzkumu na rok 2021 dávno jasno. Nejméně s ročním, spíše s ještě větším předstihem v systému víceletého rozpočtování a smluvního financování. Bylo by dlouhodobě známo, za co a jak se bude podpora přidávat, případně ubírat. Ne tak u nás. Přerozdělovací pravidla s výhledem delším než rok zatím k mání nejsou. Každoroční naporcování rozpočtového medvěda vejde ve známost v lepším případě až v lednu rozpočtového roku, možná ještě později. A teprve poté se o výši podpory dozvědí fakulty a katedry. Štěstím v tomto neštěstí je, že meziroční změny proporcí rozpočtu jsou v posledních letech jen kosmetické. Neštěstím v tomto štěstí je, že ty proporce nastavil kdysi kafemlejnek.

Pro méně znalé připomínám, že podpora DKRVO pro výzkum představuje poměrně zásadní rozpočtovou položku. To, o čem píši, nemá nic společného s covidem.

Oficiální název podpory, tedy na Dlouhodobou koncepci rozvoje výzkumné organizace (DKRVO), je zatím dost pokrytecký. O koncepčnosti na straně VŠ a strategičnosti na straně MŠMT se při neujasněnosti dá hovořit jen stěží. Pro méně znalé připomínám, že podpora DKRVO pro výzkum představuje poměrně zásadní rozpočtovou položku. A pozor, tohle nemá nic společného s covidem. Toto se totiž opakuje rok co rok od nepaměti. Třeba o rozpisu podpory DKRVO na rok 2020 se vysoké školy od ministerstva dozvěděly ve výzvě až 18. února 2020.

Přehledný a přesto nejistý kafemlejnek

V letech 2010 až 2017 se institucionální podpora rozdělovala podle nechvalně známého kafemlejnku. Při svém spuštění vedl k obrovským realokacím napříč obory a pracovišti. Peníze přesměroval tu za kvantitou, jinde za kvalitou výzkumných výsledků [1|2]. O mezinárodní úrovni vědy a vědních oborů na vysokých školách, nebo dokonce trendech kafemlejnek nevypovídal skoro nic. Není náhodou, že na webu vládní Rady z té doby o tomto nic nenajdete. Strategické řízení vědy prostě bylo pro kafemlejnek sprosté slovo.

Body (a za ně peníze) sice kafemlejnek přiřazoval každý rok, ale meziroční změny rozpočtu škol tlumilo pětileté období, za které se body sčítaly. Přesto byla meziroční nejistota financování na úrovni vysokých škol a fakult velká. V počátečních letech 2010-2012 došlo ke změnám, někdy až obrovským, které namnoze nedávaly smysl - prostě to tak vyšlo. V dalších letech se opakovaně měnily definice výsledků, hodnoty bodů a metody jejich přepočtů. Inflace bodů některých pracovišť získaných za velké počty slabých výsledků dokázala vysát rozpočet oborové skupiny tak, že i kvalitní pracoviště někdy čelila stagnaci, nebo dokonce poklesu rozpočtu. A nejistotu přirozeně zvyšovalo chronické nedodržování termínů každoročních kol hodnocení. Například o posledním kafemlejnkovém rozpočtu na rok 2017 se vysoké školy dozvěděly až na konci března 2017.

Plánovat výzkumnou práci v takové permanentní nejistotě je nesmírně obtížné. Nejistota padá přirozeně dolů na úroveň kateder, výzkumných týmů a jednotlivců. Pracoviště vysokých škol ze zkušenosti používají různé triky, které však jdou na úkor efektivnosti.

Život po životě

Kafemlejnek oficiálně skončil s rozpočtovým rokem 2017. Ale reálně podle něj na vysoké školy proudí peníze i nadále. Každoroční hodnocení dle nové Metodiky 2017+ sice o výzkumu na vysokých školách cosi vypovídají, ale ne o kvalitě výzkumu ve vazbě na velikost škol (po stránce lidských či finančních zdrojů oboru). Těžko pak po MŠMT chtít, aby podle výsledků hodnocení podporu na DKRVO mezi vysoké školy strategicky přerozdělovalo.

Lze jen kvitovat, že 80 % celkového balíku podpory je dnes pojato jako stabilizační složka, založená na alokaci minulého roku. To vysokým školám poskytuje potřebnou jistotu. Zbývajících 20 % rozpočtu se přerozděluje. Ale o strategičnosti tohoto přerozdělování lze vážně pochybovat. Přerozdělení je jen kosmetické, je ad-hoc, a tedy nepředvídatelné, a navíc jeho podstata nedává velký logický smysl. Fakticky se tak celá podpora DKRVO mezi školy a oborové skupiny nadále rozděluje v kafemlejnkových poměrech. Nadále tak směřuje nejen za výzkumem kvalitním, který kafemlejnek někdy dokázal odhalit, ale i za výzkumem masově špatným, který si kafemlejnek mnohdy podmanil [1|2|3|4|5|6|7]. Oborová struktura zůstává taková, jakou přenastavil slepý kafemlejnek [1|2|3].

Oficiální název podpory, tedy na Dlouhodobou koncepci rozvoje výzkumné organizace (DKRVO), je proto zatím pokrytecký. O koncepčnosti na straně VŠ a strategičnosti na straně MŠMT se při současné nedotaženosti dá hovořit jen stěží.

A co tedy dál?

Aby se DKRVO stalo skutečným nástrojem strategického řízení vysokých škol, musí se v přerozdělení oněch zbylých 20 % učinit ještě řada dalších kroků:

• Nastavit mechanismus, který bude dlouhodobě předvídatelný v horizontu 4-6 let, spíše než 2-3 a rozhodně ne jednoho roku jako dnes.
• Rozdělování podpory musí zohledňovat velikost oborů na jednotlivých vysokých školách, o čemž dosud nikdo nic neví, protože o tom hodnocení podle Metodiky 2017+ zatím nic nevypovídá.
• Na základě zjištění nového zhodnocení je třeba napravit pokřivené institucionální a oborové proporce financování z éry kafemlejnku.
• Přerozdělování podpory nemá stimulovat konkurenci mezi obory, ale uvnitř oborů. A to i za cenu toho, že mnohdy povede k větší koncentraci.
• Financování nemůže cílit pouze na kvalitní a už tak velké obory, ale také na obory malé a dokonce i slabé, které je ve společenském zájmu restrukturalizovat a rozvinout.

Podrobnosti k výše uvedenému někdy příště...

Autor: Daniel Münich 

Článek vyšel na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz