V roce 2020 si každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech 5 modulech Metodiky 17+. Jaké vyplývají z hodnocení závěry pro vaši univerzitu?

Hodnocení jsou stále neveřejná, protože evaluace ještě probíhá. Nicméně již jsme měli možnost vidět závěry komise, v nichž už se neočekávají velké změny. Z pohledu rektorátu a fakult pro nás hodnocení vyznívá velice dobře. Nejen z hlediska bodové škály, ale především díky řadě doporučení od členů mezinárodní komise modulů 3–5. Zpětnou vazbu na tuto odezvu můžeme ještě na poslední chvíli implementovat do strategického záměru univerzity 2021+.

Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnání? Jak jste se posunuli v modulech 1 a  2 oproti minulým letům?

V modulu 1 vidím jisté rezervy. Nicméně, i když jsme univerzita regionální, která má složení fakult historicky spíše s humanitním zaměřením, zaznamenáváme stále se zlepšující trend. Dokázali jsme poměrně dobře uspět například i v sociálních vědách. V modulu 2 se zlepšujeme a jsme stále více vidět v různých kategoriích nebo přehledech a zlepšení není jen v množství, ale i v kvalitě, to nás těší nejvíce.

Jak u vás probíhalo hodnocení v modulech 3–5, které se konalo formou mezinárodního panelu?

Poměrně dlouho jsme vybírali členy hodnotící komise, ale podařilo se nám dosadit jako předsedu komise vědce, který je jedním z nejcitovanějších na světě (v žebříčku Highly Cited Researchers dle Web of Science). Má obrovský přehled, působí jako prorektor pro transfer technologií a věnuje se bibliometrii a evaluaci. Zpětná vazba od něj je velmi cenná. Proto rozsah zprávy a doporučení pro nás v mnohém předčila očekávání, která jsme měli.

Jaké máte obecně zkušenosti s Metodikou 17+? Měl by se podle vás systém hodnocení v něčem změnit?

Naše zkušenosti jsou obecně pozitivní. Vnímáme to jako zpětnou vazbu, kterou je třeba realizovat. Přijde mi ale, že se Metodika 17+ plně nereflektuje v rozpočtech. Finance na vědeckou část se stále rozpočítávají podle starého schématu dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace (DKRVO) z předešlých let.

V posledních letech byla na DKRVO i motivační část. Tu jsme na UHK velmi ocenili, protože hodnotila výsledky druhu Jimp za poslední rok. Znamenalo to pro nás rychlé hodnocení, bezprostřední zpětnou vazbu, a to nás jasně stimulovalo do dalšího období. Mrzí nás, že se toto rozpočítávání v novém modelu DKRVO trochu ztrácí.

Snažíte se výsledky z Metodiky 17+ zohlednit v dalších plánech univerzity?

Například modul 2, respektive bibliometrickou analýzu, promítlo současné vedení reprezentované rektorem Kamilem Kučou v evaluačním systému, který běží od roku 2017. Celý systém je založený na třech pilířích: internacionalizace, kvalita studia a kvalita vědy. Interně jsme dané označili jako PPK – Prémie pro Kvalitu. Přispělo to například k tomu, že rosteme v počtu impaktovaných článků o 25 % ročně v posledních čtyřech letech. Za poslední dva roky se kvalitativní trend ještě zintenzivnil, neboť máme převahu článků v kvartilech Q1 a Q2. Ale není to jenom o psaní článků. Souvisí to i s projekty. Jeden z pilířů naší interní evaluace je realizace projektů a smluvního výzkumu. Musím přiznat, že jsme ho neměli vůbec dobrý, ale velmi jsme se posunuli. Na UHK máme systém hodnotící napříč. Proto reflektuje i požadavky v modulech 3, 4, 5. Mezinárodní komisí to bylo velmi dobře vnímáno a nyní máme i srovnání, což je dobré.

Bylo těžké prosadit jednotnou interní evaluaci na UHK z důvodu různě zaměřených fakult?

Rozhodně nebylo jednoduché vše implementovat. Jednotlivé fakulty UHK jsou velmi nezávislé. V senátu máme paritu mezi studenty a akademiky. Shody bylo dosaženo na základě mnoha diskuzí. Kritéria jsou velice striktní a razantní, v některých oblastech se hodnotí pouze nejkvalitnější výsledky. Je na fakultách, jakým způsobem naši interní evaluaci implementují, nicméně systém funguje dobře a jsme velmi rádi, že všechny fakulty jsou schopny reflektovat přísné podmínky, které jsme stanovili. Navíc máme ohlasy i z jiných univerzit, které by se naším evaluačním systémem rády inspirovaly.

Vysoké školy nyní finalizují své nové strategické záměry na období 2021+ (pozn. mají být předloženy MŠMT do konce března): Jaké jsou hlavní strategické plány vaší univerzity?

Plány jsou rozděleny na několik různých pilířů. Do našich plánů patří i celkový rozvoj internacionalizace a další spolupráce. Pokud se zaměřím na oblast vědy, chceme posílit mezinárodní rozměr. Po letech velmi intenzívní práce se nám podařilo znásobit finance a projekty na národní úrovni. Proto se v dalším období chceme zaměřit právě na vzestupný trend mezinárodních projektů.

Co považujete v nadcházejícím období za nejdůležitější?

Na rektorátní úrovni se zaměříme na pomoc vědcům v budování mezinárodní spolupráce. Jsme na špici internacionalizace studentů v rámci České republiky, pokud ji přepočteme na hlavu. Chceme využít tento pozitivní trend i v projektech mezinárodní spolupráce a tvorby dalších mezinárodních vědeckých týmů. Chceme se stát dobrými partnery pro tvorbu konsorcií, v oblasti rámcových projektů, ale také pro bilaterální projekty.

Jaký způsobem do toho zasáhla současná pandemická situace?

Bohužel v době pandemie není situace dobrá. Momentálně máme mnoho programů na mobilitu, přijíždějící výzkumníky i kvalitní doktorandy. Pravidla už jsou v současné chvíli nastavena, ale je těžké je spustit, protože vyjet se nikam nedá. Až se situace uvolní, chystáme tedy vyhlášení těchto projektových schémat na rektorátní úrovni.

Jak se vám daří plnit tzv. třetí roli univerzity? Máme na mysli spolupráci s aplikační sférou či transfer.

Transfer technologií v rámci UHK intenzivně vytváříme. Dříve jsme měli společné pracoviště transferu s Fakultní nemocnicí Hradec Králové (CTBT FNHK – pozn. redakce). S ohledem na výše diskutovaný nárůst výsledků nyní pracujeme na přechodu k vlastnímu TTO. Nedávno, v červenci 2020, jsme zásadně inovovali univerzitní směrnici o transferu technologií právě s osamostatněním od CTBT FNHK.

Spolupráci s aplikační sférou má ve své gesci kolegyně Marešová, prorektorka pro studium a spolupráci s praxí. Spolupráce je pro nás v novém čtyřletém období velmi důležitá. Z našeho pohledu to není jenom spolupráce s firmami nebo smluvní výzkum. Na UHK to vidíme mnohem komplexněji. Chceme klást důraz na to, aby se vše prolínalo se studiem nebo akreditacemi. V jedné rovině se absolventi UHK dostávají do firem, v druhé rovině chceme předávat poslední vědecké výdobytky a poznatky ze spolupráce s průmyslem do studia. Představuje to pro nás koloběh.

V transferu technologií jste poměrně úspěšní. Jak jste se k tomuto úspěchu dopracovali?

Za poslední dva roky se nám podařilo zrealizovat několik licencí. Máme i dvě firmy, které vznikly na způsob spin-off. Jsme aktivní v platformě Transfera.cz. Snažíme se srovnat krok se západním světem. Fakultám chceme poskytovat podporu k tomu, aby vědce neomezovala náročnost byrokratického procesu. Sám jsem vědecky aktivní a mám celou řadu projektů, na nichž spolupracuji, jiné vedu. Díky tomu si uvědomuji potřebu větší podpory ze strany univerzity. To se pochopitelně odráží i v našem strategickém plánu, kde razíme heslo „méně byrokracie a více vědy.“

Na podzim 2020 jste byl oceněn cenou rektora v rámci Fakulty informatiky a managementu UHK a pravidelně se umisťujete v TOP 5 vědců UHK. Jak se dá skloubit role prorektora a vědce?

Když jsem na tuto roli kývnul, myslel jsem si, že to bude velmi náročné. Ale vůbec mě nenapadlo, že to bude až tak moc náročné. Byrokracie je stále ještě moc. Věda mě baví, a protože se podle výsledků řadím ke špičce vědeckých pracovníků na UHK, nechci, aby se moje role prorektora projevila negativně do mých vědeckých výsledků. To by mě nemrzelo jenom v osobní rovině, rovněž by to ovlivnilo výsledky celé univerzity a podrývalo by to moje další snahy o růst univerzity. Nezbývá mi nic jiného, než psát články nebo projekty po večerech. Nemám ale jiný koníček než vědu a také neznám lepší způsob, jak pomáhat vědcům dělat vědu, než si procházet komplikacemi s jakými se musí vyrovnat oni.

Tento rok se UHK umístila v rankingu THE Young University Ranking 2020. Zohledníte to ve strategii univerzity?

Rankingy se mnohdy přeceňují a chápeme je střízlivě. Mají funkci spíše marketingovou. Na základě prestižního umístění můžeme nalákat více zahraničních studentů. Navíc umístění v žebříčku chápeme jako vstupenku pro jednání s partnery na dalších vysokých školách, nejenom v České republice. Máme skupinu špičkových vědců, kteří mají mezinárodní kontakty, kde všechno funguje, ale my chceme směřovat dál. Potřebujeme, aby dveře do světa otevírala už jenom značka UHK. Mimo jiné je to pro nás další zpětná vazba. Sledujeme žebříčky a snažíme se v jednotlivých kritériích růst. Vidíme, kde nemáme ještě dobré výsledky a kde se tedy máme zlepšit.

Do výběru 2 % nejcitovanějších vědců světa* se dostala i docentka Blanka Klímová, což dokazuje úspěšnost mezioborového výzkumu. Je to pro UHK také priorita?

Mezifakultní spolupráci určitě chceme rozvíjet dál. Kamil Kuča chtěl před lety provázat UHK více s biomedicínou, která je v našem městě velmi silná. Proto se nabízela témata jako kvalita života nebo sociální kontext, hledal mezioborovou spolupráci. Kontaktoval kromě jiných i Blanku Klímovou z Katedry aplikované lingvistiky a našli několik společných témat. Její interdisciplinární články jsou velmi dobře hodnoceny. Myslím, že spojením oborů se dá získat mnoho. Pokud je člověk schopný podívat se na data v širším kontextu, tak z toho mohou vznikat vynikající výsledky. Představuje to i přínos pro komunitu, tedy pro Moduly 3–5 Metodiky 2017+. Chceme i díky této spolupráci dál ukazovat, že to jde a že má smysl navazovat spolupráci napříč obory.

Děkujeme za odpovědi.

Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová.

Ondřej Krejcar

Od července minulého roku působí jako prorektor pro vědu a tvůrčí činnost na Univerzitě Hradec Králové. Vystudoval Fakultu Elektrotechniky a Informatiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a působil v Centru Aplikované Kybernetiky na VŠB-TUO. Poté přešel na Fakultu informatiky a managementu na Univerzitě Hradec Králové. Od roku 2016 byl proděkan pro vědu a výzkum na Fakultě informatiky a managementu UHK. Patří mezi 2 % nejcitovanějších vědců na světě.

*Seznam 2 % nejcitovanějších vědců světa za rok 2019 zveřejnila skupina autorů asociovaných s PLoS Biology, společností Elsevier a Standfordskou univerzitou.