facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Jak hodnotit společenské dopady výzkumu a vývoje na společnost?

2. 10. 2021
Jak hodnotit společenské dopady výzkumu a vývoje na společnost?

V poslední zářijový den se již počtvrté v Praze uskutečnila konference zaměřená na Veřejnou politiku v oblasti výzkumu vývoje a inovací SCI-PO 2021, tentokrát s podtitulem Dopady výzkumu, vývoje a výzkumných infrastruktur na společnost.

Konferenci pořádalo Technologické centrum AV ČR a Tertiary Education & Research Institute společně se svými partnery – IDEA CERGE-EI, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci) s organizačním zajištěním společnosti alevia. V hybridním režimu se jí zúčastnilo přes sedmdesát účastníků a řečníků.

Proč je vůbec důležité hodnotit společenské dopady do výzkumu? To je jedna z hlavních otázek, nad kterými se v úvodním příspěvku konference, která se letos konala na půdě institutu CERGE-EI, zamýšlel Michal Pazour, vedoucí Oddělení strategických studií Technologického centra AV ČR. Podle něj je v první řadě potřeba obhájit význam výzkumných aktivit pro ekonomiku a společnost, dalším důvodem je odpovědnost vůči poskytovatelům podpory i daňovým poplatníkům. Třetím důvodem je pochopit, jaké oblasti výzkumu přinášejí společnosti největší benefity a v neposlední řadě jde i o porozumění procesům realizace a přenosu znalostí do praxe.

Jak tedy společenské dopady výzkumu hodnotit?

Jedno z možných a zdánlivě jednoduchých řešení sledování společenského dopadu výzkumu je takzvaná altmetrika, která spočívá ve sledování odkazů na vědecké práce v šedé literatuře nebo na sociálních sítích. Michal Pazour však upozornil, že je nutné ji vnímat jen jako jeden z dílčích zdrojů, který nepokrývá celou škálu společenských dopadů, které je účelné sledovat. Vedle ní představil možné metodické přístupy, jako statistické a ekonometrické modelování, systematické analýzy, indikátory pro sledování na základě teorie změny nebo meta-analýzy. A také konkrétní výzkumy, které se tyto přístupy snažily aplikovat, ať už to je třeba britský Research Excellence Framework využívající případové studie nebo nizozemský Standard Evaluation Protocol, který je založen na narativním popisu dopadů pro každou hodnocenou jednotku. U nás je za jeden z přístupů k hodnocení společenských dopadů možné považovat Metodiku 17+, především modul 3, i když prvky najdeme například i v modulu 1.

Z hlediska hodnocení programů lze inspiraci čerpat například v Impact Assessment Framework implementovaném Evropskou komisí v rámci programu Horizon Europe, nebo ve finském hodnocení přínosů výzkumných programů pro společnost či americkém StarMetrics.

Michal Pazour také upozornil na specifickéaspekty hodnocení dopadů výzkumných infrastruktur (VI), které je o to složitější, že jejich pozitivní efekty často nevytváří přímo samotná výzkumná infrastruktura, ale spíše její uživatelé. A dále fakt, že jednotlivé VI mají různá poslání, očekávání příjemců služeb a jejich dopad se může měnit v závislost na různých fázích jejich životního cyklu.

Pozitivní vliv hodnocení společenských dopadů na výzkumný systém

Dopolední panelovou diskusi zahájil náměstek ministra školství pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Pavel Doleček, který vyzdvihnul roli hodnocení společenských dopadů pro tvorbu politiky a její cílení především v oblasti účelové podpory výzkumu a vývoje. Předseda Technologické agentury ČR Petr Konvalinka pak poukázal na společenské dopady stávajících Národních center kompetence a vyjádřil předpoklad, že některá z nich přerostou ve velká centra schopná zajistit svou ekonomickou soběstačnost.

Bývalá předsedkyně Grantové agentury ČR Alice Valkárová zase zdůraznila nejasnou hranici základního a aplikovaného výzkumu a připomněla existující spolupráci s Technologickou agenturou ČR, v níž se snaží vytipovat nadějné projekty základního výzkumu s vysokým potenciálem k aplikacím. Současně vyjádřila skepsi k hodnocení společenských dopadů základního výzkumu, protože u něj k aplikacím dochází po velmi dlouhé době a většinou zpočátku vůbec nejsou zřejmé, přestože jejich budoucí dopad může být zcela zásadní. I přesto bychom se však podle ní o rozpoznání těchto dopadů měli pokoušet.

Pavel Baran, člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), upozornil na roli samotného prostředí, kterého se společenský dopad týká. Vnímání pozitivních a negativních dopadů totiž podle něj vychází z hodnotových postojů a zájmů různých skupin. Poukázal také na rozdíl mezi společenskými a ekonomickými dopady. Ty druhé jsou sice snáze měřitelné, ale i jim je věnována nedostatečná pozornost.

Předseda Komise RVVI pro hodnocení výzkumných organizací a ukončených programů (KHV) Štěpán Jurajda z domácího CERGE-EI na základě svých zkušeností s Metodikou 2017+ potvrdil, že vnímání společenských dopadů v tomto národním hodnocení je prozatím stále poměrně úzké. Z pozice profesora ekonomie pak upozornil na možnosti a konkrétní případy hodnocení kauzálních dopadů investic do výzkumu a také potřebu hodnotit dopady na různých úrovních od mikro pohledu na konkrétního příjemce podpory po makroekonomické souvislosti.

Všichni účastníci dopolední diskuse se shodli, že dopad hodnocení společenských dopadů výzkumu na výzkumný systém je v dlouhodobém horizontu pozitivní a vyjádřili přání, aby se diskuse nad tímto hodnocením v České republice dále rozvíjela.

Inspirace z Itálie i z Brna

Odpolední blok konference zahájil italský expert na výzkumné infrastruktury Carlo Rizzuto svou přednáškou zaměřenou na způsoby řízení výzkumných infrastruktur. Připomněl, že vědecká hodnota, kterou infrastruktury produkují, je zřídka vyjádřitelná pouze penězi, a poukázal na různící se motivace a očekávání, která od VI mají zúčastnění stakeholdeři.

Co a proč výzukmné infrastruktury dělají a přinášejí je podle Rizzuta je někdy obtížné, avšak klíčové vysvětlit nejen tvůrcům politik a institucím, které na jejich provoz finančně přispívají, ale také širší veřejnosti. Z pohledu jejich ekonomického fungování pak zdůraznil, že infrastruktury by měly za své služby účtovat cenu pokrývající plné náklady, nicméně mnohdy nejsou schopny tyto náklady vůbec přesně vyčíslit. V následující diskusi Rizzuto vyzdvihnul přístup České republiky k účasti v evropských konsorciích ERIC jako jeden z nejlepších v Evropě.

Příklady dobré praxe s řízením výzkumné infrastruktury sdílela Kateřina Hošková, koordinátorka pro výzkumné infrastruktury a manažerka sdílených laboratoří na institutu CEITEC Masarykovy univerzity. Právě sdílené laboratoře, takzvané Core Facility, provozované na bázi open access, umožňují instituci efektivně realizovat vědecké projekty. Celkem jedenáct sdílených laboratoří, které jsou na CEITEC MU v současné době provozovány, se řadí do čtyř velkých výzkumných infrastruktur zařazených na českou cestovní mapu VI.

Hošková přiblížila hlavní milníky implementace tohoto konceptu, mezi nimi vypíchla zřízení pozice core facility managera, první evaluaci a uvedení na českou cestovní mapu výzkumných infrastruktur v roce 2015, zavedení jasného a jednotného systému plateb za služby včetně interních uživatelů, zavedení rezervačního systému, ustavení orgánů jednotlivých infrastruktur a dalších prvky řízení celého systému.

Během odpoledne Vlastimil Růžička z Technologického centra AV ČR a Lukáš Kačena za TERI seznámili účastníky konference s průběžnými výsledky projektu financovaného TAČR Nástroje strategického řízení výzkumných infrastruktur (INFRAM), a to konkrétně se sběrem dat na národní úrovni a realizací zahraničních případových studií na příkladech Dánska, Norska a Nizozemska.

Z celé konference již tradičně vyšel sborník shrnující jednotlivé příspěvky buď formou celého článku, nebo alespoň abstraktu, který si můžete stáhnout na webu konference.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JS)


Přečtěte si také komentář Štěpána Jurajdy, který se zamýšlí nad tím, jak hodnotit dopady veřejných investic do výzkumu a vývoje na společnost, a reaguje na příspěvek Michala Pazoura, který zazněl na konferenci SCIPO 2021.