Filip Matějka je český ekonom, který za pomoci ekonomických teorií a nejnovějších poznatků z psychologie analyzuje chování lidí i státních institucí. „Snažím se vnášet poznatky psychologie do ekonomie,“ vysvětluje. „Zajímá mě především, jaký má na ekonomiku vliv to, že nejsme schopni plně vstřebávat všechny informace, které kolem nás poletují.“

Matějka původně vystudoval jiný obor – a to fyziku na pražské Univerzitě Karlově. Od fyziky ale na začátku svých doktorských studií na prestižní americké Princenton University přešel k ekonomii. Právě na Princetonu nakonec získal doktorát z aplikované matematiky. Od roku 2010 působí zpátky v České republice na Národohospodářském ústavu AV ČR a od roku 2011 je členem akademického sboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

Matějka je také jedním z mála Čechů, kteří získali víc než jeden ERC grant. V roce 2015 se mu totiž jako jednomu z dvou prvních Čechů, kteří zároveň působí na české instituci, podařilo získat ERC Starting Grant ve společenských a humanitních vědách. „V prvním ERC projektu jsem zkoumal, například jaké má slabiny demokracie, když voliči nejsou schopni perfektně sledovat, co přesně politici navrhují a dělají,“ vysvětluje Matějka.

Po prvním grantu pak v roce 2020 následoval další, tentokrát ERC Consolidator Grant. Ten za zaměřuje na otázku, jak funkčně nakládat se stále větším a větším množstvím informací okolo nás a jak se v této záplavě dat efektivně rozhodovat. „V současném ERC projektu zkoumám například to, na co se mají vlády soustředit, aby to jejich ministři ještě zvládali, aby toho na ně nebylo moc, nebo jak představovat lékařům informace o jejich pacientech, aby mohli léčit co nejefektivněji,“ objasňuje Matějka svůj aktuální výzkumný zájem.

ERC dává klid a svobodu

Důvodů, proč se rozhodl zkusit znovu ERC grant, bylo hned několik. „Věděl jsem, že když to vyjde, tak mi to spoustu věcí ulehčí. Budu mít na pět let svobodu bádání i finanční zajištění. Prostředky z ERC mi také umožní podporovat mé studenty a nemusím tak věnovat spoustu času žádání o menší granty.“ Velkou výhodou je podle něj právě délka projektů, která výzkumníkům nabízí klid a svobodu na bádání. „Dobrá věda totiž nejde dělat z roku na rok, člověk musí koukat více dopředu. To granty ERC umožňují,“ tvrdí Matějka.

Jak ale probíhala příprava projektu do soutěže ERC, které patří mezi nejnáročnější vědecké grantové soutěže vůbec? „Tři měsíce před uzavřením přihlášek jsem četl, četl a četl,“ říká Filip Matějka. „Už před začátkem přípravy grantu jsem si totiž říkal, že se musím zastavit a zamyslet nad tím, co chci příštích několik let zkoumat,“ vysvětluje. „Nám vědcům se stejně jako spoustě jiným lidí stává, že se po nějaké době zacyklíme a děláme s drobnými obměnami pořád to samé. ERC tak pro mě zafungovala jako motivace se na pár měsíců zastavit, hodně číst a plánovat.“ Zásadní je ale podle Filipa Matějky také konzultovat svůj nápad i s domácími a zahraničními kolegy. Tím si totiž podle něj žadatel nejlépe prověří, jestli je jeho nápad atraktivní a inovativní i pro druhé. Navíc si člověk cvičí, jak rychle a efektivně zprostředkovat svou ideu.

Tipů a doporučení pro případné další zájemce má Matějka hned několik. Zaprvé by podle něj měl zájemce o grant psát jenom o tom, co sám považuje za skutečně zajímavé a zásadní. „Popis projektu také musí být hlavně pochopitelný,“ zdůrazňuje dále Matějka důležitost jasné struktury a srozumitelnosti. „Většina projektů takových není a hned kvůli tomu z výběru vypadávají. V prvním odstavci musí být jasné, co děláte – jasné všem, nejenom odborníkům z vaší specializace. Po přečtení druhého odstavce pak musí být jasné, proč je vaše téma důležité a proč má smysl ho financovat. A ve třetím odstavci má být jasně napsáno, jaký je základní nápad, jak na to chcete jít. Tohle je naprosto stěžejní a často podceňované.“

Věda není pro všechny

Česká republika a čeští výzkumníci z hlediska úspěšnosti v získávání projektů zatím nepatří mezi ty nejlepší. Je tedy problém v českém prostředí a v tom, jak je nastaven zdejší systém? Podle Filipa Matějky je to hodně individuální otázka. „Špičková výzkumnice nebo výzkumník, známí a úspěšní po světě, mohou požádat na české instituci a být úspěšní. Širokou podporu ani nepotřebují,“ tvrdí Matějka. „Na druhou stranu, bez systémové podpory tu takových výzkumníků příliš nebude. Náš národní systém často podporuje spíše vědu průměrnou než riskantní a výjimečnou,“ dodává.

Matějka také upozorňuje na řadu nešvarů, kterými podle něj český vědní systém trpí. Jedním z problémů je podle něj i to, že české grantové programy vyžadují publikace někdy už skoro první rok po začátku grantu. „Za jeden rok nejde od začátku do konce nic pořádného ani vymyslet. Nemůžu dopředu přesně slíbit, na co přijdu, to bych to musel mít i celé vymyšlené předem,“ říká Matějka. Problém je podle něj také příliš velký důraz na počet článků při hodnocení kvality výzkumu. „Je úplně jedno, jestli napíšu padesát špatných článků za rok, stejně je nikdo nebude číst. Jde o to, jestli udělám alespoň jednu věc, která bude zajímat spoustu lidí a něco změní k lepšímu,“ argumentuje. Výsledkem je podle něj to, že výzkumníci často volí už probádaná témata s jistými výzkumnými výsledky.

„Věda ale nemá být demokratická, podporovat všechny,“ myslí si ekonom Matějka. Výsledky vědy mají podle něj pomoci co nejširší skupině lidí, ale samotná finanční podpora vědy by ale příliš rovnostářsky rozptýlená být neměla. „To platí i pro mě,“ dodává rozhodně Matějka. „Je dost dobře možné, že za pár let už další dobré nápady mít nebudu. Pak začnu být užitečný třeba jako průměrný úředník nebo businessman. Ti se světu pořád hodí, ale průměrný vědec moc ne. Jsem ale rád, že se u nás v České republice v poslední době začíná tohle díky místním programům akademie i univerzit měnit k lepšímu. Když to tak bude pokračovat, tak časem budeme mít adeptů na ERC granty více.“

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Fotografie: Vladimír Šigut, UK

Přečtěte si také tipy od ERC grantisty Ondřeje Štěpánka. Vaší pozornosti by neměl uniknout ani článek mapující, jak se daří českým výzkumníkům získávat ERC granty, nebo text věnovaný obecně těmto prestižním grantům.

Filip Matějka

je docentem ekonomie na CERGE-EI (Univerzita Karlova a Akademie věd ČR). Zabývá se makroekonomií, politickou ekonomií a behaviorální ekonomií. Vystudoval matfyz na Univerzitě Karlově a doktorát získal na Princeton University v USA. V roce 2016 obdržel cenu Neuron ve společenských vědách, v roce 2019 cenu Ministra školství za vědu a výzkum. Vloni se již podruhé stal jedním z pár evropských ekonomů, kteří získali grant od Evropské výzkumné rady.