Ota Pavlíček je český historik a filozof, který působí na pomezí filozofie, teologie a intelektuálních dějin. Dlouhodobě se totiž zabývá dějinami středověkého myšlení v Evropě. Aktuálně působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, kde pracuje na ERC grantu, který se mu podařilo získat v roce 2020. Jeho tématem jsou kvodlibetní disputace, tedy pozdně středověké a raně novověké debatní cykly univerzitních učenců podobné dnešním vědeckým konferencím. „Ukazuje se, že se jednalo o debaty, které postupně mezi 14. a 17. stoletím spojily téměř celý evropský prostor od Skotska přes Německo až po Rakousko či Polsko, a jsou zásadní pro pochopení evropských intelektuálních a vědeckých tradic,“ vysvětluje téma svého projektu Pavlíček.
„Jejich dochovaným textovým korpusem se zatím nikdo komplexně nezabýval a ani není dosud v úplnosti známý. Prameny se nacházejí mimo jiné ve středověkých rukopisech, které byly po druhé světové válce přemístěny z Německa například do Polska či Ruska a nyní jsou některé z nich patrně i v Mongolsku,“ vysvětluje inovativnost celého svého projektu Ota Pavlíček. V rámci svého výzkumu se tak nejen snaží dohledat tyto prameny, ale prostřednictvím jejich analýzy i lépe porozumět tomu, jak se vyvíjelo vědecké zkoumání a akademické myšlení. Aplikovat na tyto dosud nepoznané zdroje chce ale i metody digitálních humanitních věd.
Ota Pavlíček původně vystudoval Husitskou teologickou fakultu na Univerzitě Karlově a v roce 2014 získal doktorát jak v oboru husitské teologie na nejstarší české univerzitě, tak doktorát v oboru dějin filozofie na pařížské Université Paris-Sorbonne. Jeho největším odborným zájmem jsou právě dějiny intelektuální produkce v pozdně středověké Evropě s důrazem na dění na pražské univerzitě a její vazby na další univerzity ve střední a západní Evropě. Za svou výzkumnou činnost získal také množství ocenění – od Bolzanovy ceny rektora Univerzity Karlovy už za svou studentskou práci, až po Prémii Otto Wichterleho v roce 2016, kterou pravidelně uděluje Akademie věd ČR. Kromě francouzské Sorbonny ale působil také na Universität Wien, na londýnské King’s College, na Università degli Studi v Miláně či ve francouzském Centre national de la recherche scientifique (CNRS) v Paříži. Jeho aktuální ERC projekt přitom není jediný, na kterém zatím pracoval. Právě s francouzským CNRS již dříve externě spolupracoval na dvou dalších projektech Evropské výzkumné rady.
Kvalitní životopis je klíčový
Motivací pro podání žádosti o ERC grant měl Ota Pavlíček hned několik. „Bylo mi jasné, že moje téma je rozsáhlé. Proto bylo nutné najít finanční podporu, jež nebude požadovat plán konkrétních výstupů či názvů článků, které musí být publikovány podle předem pevně daného harmonogramu bez ohledu na to, co objevíte,“ vysvětluje Pavlíček. „Naopak jsem hledal podporu, která mi poskytne výzkumnou i finanční flexibilitu nutnou pro skutečný základní výzkum se zapojením širšího mezinárodního týmu, aniž by v prvních letech nutně existovaly publikované články.“ Právě svoboda věnovat se naplno svému výzkumu pro Pavlíčka představuje největší přednost ERC projektů. Oceňuje na nich také ale podporu ze strany Evropské výzkumné rady, která výzkumníkům důvěřuje, že s dostupnými prostředky naloží smysluplně. Nezdržuje je tak množstvím nadměrné administrativní činnosti.
Druhou motivací bylo podle jeho slov i sepětí s domovským pracovištěm. „Filosofický ústav AV ČR dlouhodobě podporuje můj výzkum k dějinám pozdně středověkého myšlení a záleží mi na něm, tudíž jsem považoval za správné udělat vše pro to, abych pro nás ERC grant získal.“ Podle něj je totiž získání ERC grantu nejen pozitivní přínosem pro samotného výzkumníka, ale je povzbuzením i pro celou instituci nebo obor. V humanitních vědách, které jsou někdy opomíjeny, to podle něj platí dvojnásob.
Pavlíček měl ale k samotnému podání žádosti poměrně dlouhou cestu. „Nad žádostí jsem přemýšlel několik let a z různých důvodů jsem ji odsouval, ačkoli ústřední téma jsem měl vytipované prakticky již od doktorátu.“ Přínosné pro něj byly přednášky a workshopy, které organizuje Univerzita Karlova ve spolupráci s Akademií věd. Ty mu pomohly si vyjasnit řadu otázek. „Je například důležité si uvědomit, že ačkoli jsou základní granty ERC označované jako Starting Grants, neznamená to, že se o ně může ucházet zcela juniorní vědec. Naopak se od uchazeče očekává slušný ,track record´, ze kterého je zjevné, že je uchazeč již zkušenější vědec do sedmi let od doktorátu, který má na kontě dobré publikace s mezinárodním impaktem a další úspěchy či podstatnější kariérní záznamy.“ Několikaletý odklad byl tak nakonec pro Pavlíčka vlastně výhodou. Dovolil mu věnovat dostatek času na vybudování silného životopisu, ve kterém jsou výzkumníkovy kvality podložené konkrétními výstupy z jeho výzkumné práce. Pokud by totiž ve výběrovém řízení neuspěl, podle pravidel ERC by se mohl znovu o grant ucházet až za dva nebo tři roky.
Během samotné přípravy projektu mu pak velmi pomohly konzultace se zahraničními držiteli ERC grantů, bývalými členy ERC panelů, ale i účast na různých školeních a seminářích. „Za velmi dobrý krok považuji požádat blízké kolegy o pročtení draftu návrhu projektu. Je tak možné získat cennou zpětnou vazbu,“ doporučuje Pavlíček. Je ale podle něj dobré si uvědomit, že v určité fázi projektu se doporučení kolegů začnou rozcházet. Je na výzkumníkovi samotném, aby zvážil, jakou cestou se chce vydat. Své rozhodnutí pak musí umět obhájit před hodnotícím panelem ERC. Budoucím žadatelům doporučuje, aby se před podáním návrhu projektu zaměřili na svůj životopis, a nechali si dostatek času na přípravu projektu.
Pavlíček také pozitivně hodnotí postupné zlepšování českého výzkumného prostředí stran získávání a práce na ERC grantech. Důvod spatřuje mimo jiné v tom, že české vědecké instituce i vědci samotní vidí, že ERC granty je skutečně možné získat. Složitější otázkou je však podle něj, co dál. „Po skončení financování ze strany ERC se řešitelům v současné době přímo nenabízí český program, v jehož rámci by mohli alespoň s částí svého týmu a alespoň relativní flexibilitě nezávisle pokračovat v práci na vlastních tématech. To může v důsledku vést k odchodu hlavního řešitele do zahraničí i s ERC grantem, protože se mu zde nabízí lepší kariérní perspektiva i po skončení grantu,“ varuje Pavlíček. Podobný systém by podle něj nejen motivoval vědce, aby se snažili ERC grant získat, ale pomohl by udržet excelentní vědce v českých institucích.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Foto: Jana Plavec (AV ČR)
