Nakladatelství Elsevier kvůli tomuto problému musí stáhnout 165 článků, které jsou aktuálně v tisku, a plánuje stáhnout 300 dalších z předchozích speciálních čísel. Mnoho časopisů publikuje speciální čísla, která se zaměřují na jedno konkrétní téma. Na ně často dohlížejí hostující redaktoři, což jsou odborníci na dané výzkumné téma, ale mimo to se nepodílejí na každodenní redakční práci nakladatelství.
Stejný problém eviduje také nakladatelství Springer Nature. To se zatím rozhodlo stáhnout 62 článků publikovaných ve speciálním čísle jednoho časopisu. Odborníci na integritu vědy očekávají, že další vydavatelé budou následovat.
„Je to velmi znepokojivé,“ vyjádřil své obavy Guillaume Cabanac, vědec z oblasti Computer science z University of Toulouse ve Francii, který pracoval na odhalení nesmyslných vědeckých prací. Podle něj je šokující vidět takové články v časopisech od vlajkových vydavatelů. „Nesmyslnosti bohužel nepublikují pouze predátorské časopisy.“ S predátorskými výsledky má například dlouhodobě problém zásadní citační databáze Scopus. Dalším z vědeckých nešvarů je také například prodej článků na objednávku.
Stačí jeden znak v e-mailu navíc
Už v roce 2016 webová stránka Retraction Watch uvedla, že se podvodníci vydávali za známé vědce, aby mohli oklamat The Scientific World Journal, vydávaný nakladatelstvím Hindawi. V prosinci 2020 Journal of Nanoparticle Research, který spadá pod Springer Nature, zase tvrdil, že byl „napaden sofistikovanou a organizovanou sítí“. Skupina zdánlivě významných počítačových vědců a inženýrů ze známých institucí v Německu a Spojeném království napsala redaktorům časopisu a navrhla jim, aby v září 2019 vydali speciální číslo o nanotechnologiích ve zdravotnictví. Redakční radě se návrh líbil, a tak ho odsouhlasila. Zároveň zpřístupnila redakční systém zvláštního vydání pro několik údajných vědců.
O několik měsíců později si někteří členové rady začali všímat, že většina rukopisů zaslaných do zvláštního vydání je nekvalitní, nebo dokonce vůbec nesouvisí s tématem. Díky podrobnému vyšetřování zjistili, že vědci byli podvodníci schovávající se za názvy internetových domén. Ty přitom vypadaly velmi podobně jako skutečné vědecké e-mailové adresy uznávaných institucí.
Pomůže umělá inteligence?
V červenci Elsevier vydalo zprávu, ve které vyjádřilo znepokojení ohledně více než 400 článků publikovaných v šesti speciálních vydáních. Velký počet studií pocházel od autorů se sídlem v čínských institucích a většina obsahovala nesmyslné věty. O nich si Elsevier myslí, že byly vytvořeny pomocí softwaru pro zpětný překlad a měly sloužit k zamaskování plagiátorství. Nyní už nakladatelství ověřuje totožnost a kvalifikaci hostujících redaktorů a navíc musí šéfredaktor nebo člen redakční rady potvrdit přijetí každého článku, aby mohly být případně jakékoli nesrovnalosti objeveny.
Společnost Springer Nature zatím stáhla 62 ze 436 článků publikovaných v Arabian Journal of Geoscience, které v září označila za znepokojivé. Například 71 článků má v abstraktu nebo přímo v názvu slova jako tanec, aerobik nebo sport. Jde přitom o vydání zaměřené na přírodní vědy.
Vydavatelství kromě zavádění zvláštních kontrol vyvíjí také nástroje umělé inteligence, které dokážou identifikovat a zabránit pokusům o úmyslnou manipulaci se systémem. V procesu je také vývoj počítačových nástrojů s otevřeným zdrojovým kódem, které mohou označit články s automaticky generovaným vědeckým textem.
Možnost pokračovat v kariéře vítězí nad kvalitou
Zatím není jasné, proč podvodníci manipulují se systémem, aby publikovali falešné články. Cabanac naznačuje, že jedním z důvodů může být tlak na výzkumníky, aby publikovali články a mohli tak pokračovat ve své kariéře. Schopnost publikovat v uznávaných časopisech, i když jsou články zjevně nesmyslné, by mohla některým výzkumníkům „získat publikace do životopisu a zelenou kartu k pobytu na akademické půdě,“ vysvětluje vědec.
Motivace podvodníků však zůstává pro novináře Ivana Oranského, který provozuje Retraction Watch, záhadou. „Dokonce ani názvy článků, které by případně byly uvedeny v publikačním záznamu výzkumníka, často nedávají smysl,“ říká Oranský s tím, že by přeci nikdo nic takového nechtěl mít v životopise. Dodává, že není jasné, zda je tento poměrně nový druh podvodu opravdu častější, nebo je pouze více vidět.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroje: Nature (1,2,3), Springer (1,2)
