Co je a není v koaliční smlouvě ohledně vědy

1. 12. 2021

Na programové prohlášení nové vlády si budeme muset ještě chvíli počkat. Koalice stran budoucí vlády však již veřejnosti Koaliční smlouvu na volební období 2021-2025 předložila . O můj stručný názor na její obsah v sekci "Vysoké školy, věda, výzkum a inovace" jsem se nedávno podělil s portálem Vědavýzkum.cz. Níže můj názor najdete ve výrazně rozšířené verzi i s odkazy a obrázky.

Koaliční smlouva je v části "Vysoké školy, věda, výzkum a inovace" celkem nadějná. Ale spousta věcí mi tam chybí. Některé z těch chybějících pak najdeme na Facebooku v seznamu priorit nominované ministryně pro vědu. Nejdříve komentuji jednotlivé body smlouvy (tučně kurzívou) a následně stručně vypočítávám, co mi ve smlouvě chybí.

Koaliční smlouva: Změníme systém financování vysokých škol, aby se jim vyplácela nejen věda, ale i kvalitní profesně orientovaná výuka. Ve spolupráci s vysokými školami rozšíříme nabídku profesních bakalářských programů.

Záměr rozvoje profesně orientované výuky rozhodně vítám. Na tuhle diverzifikaci naše vysoké školství čeká více než 15 let již od spuštění jeho masifikace kolem roku 2005. Půjde hlavně o změnu obsahu mnoha bakalářských programů tak, aby přestaly být teoretizující přípravkou na navazující studia magisterská, ale aby šlo o vzdělávací obsah uplatnitelný na trhu práce i bez navazujícího magisterského studia. Potřebu diversifikace našeho vysokého školství narýsovala před více než deseti lety Bílá kniha terciárního vzdělávání, která však velmi záhy skončila v šuplíku.

Doporučení ohledně diverzifikace vysokého školství z Bílé knihy terciárního vzdělávání, 2009

K diverzifikaci již pak žádná další vláda odvahu nedostala. Záměr resuscitoval až Strategický záměr MŠMT pro VŠ od roku 2021, jehož realizace tedy bude spočívat až na bedrech nové vládní koalice.

Záměr diverzifikovat studijní programy vysokých škol resuscitoval až Strategický záměr MŠMT pro VŠ od roku 2021.

Nevyřčeno ale v koaliční smlouvě zůstává, že ruku v ruce s diverzifikací bude muset jít i redukce na straně dnes neprofesně orientovaných programů. Tento manévr bude snadněji proveditelný, pokud nikde na změně netratí a někde získají. K tomu ale bude třeba výrazného navýšení rozpočtu veřejné podpory vysokým školám. Je ve hvězdách, kde na to nová vláda vezme, když bude vězet po uši ve zděděných deficitních veřejných rozpočtech za pokračující covidové krize.

Koaliční smlouva: Na základě předem stanovených kritérií podpoříme vybrané instituce v jejich snaze o excelenci. Budou z nich špičkové výzkumné univerzity a vědecká pracoviště se zabezpečeným dlouhodobým institucionálním financováním jejich rozvoje.

Výběr a dlouhodobá nadstandardní institucionální podpora skutečně excelentních pracovišť mohou být krokem dobrým směrem. V dosavadním rovnostářském systém institucionálního financování s obrovskou setrvačností a malým akcentem na kvalitu se špičkový výzkum udržuje a natož rozvíjí horko těžko. Podpora ale musí být podmíněna nejen kvalitou, ale také věrohodným záměrem a sledováním dosahováním stanovených cílů. Německu se tento krok v minulosti celkem podařil, ale to je Německo.

Otázka je, zda těmi vyvolenými institucemi pro excelenci mají být celé univerzity nebo jen jejich součásti (fakulty) či ještě menší celky. Na úrovni celých škol by to asi moc nefungovalo, protože jsou vnitřně velmi heterogenní.[1] Viz například nedávno zveřejněné výsledky hodnocení VaV na Univerzitě Karlově. A hodnocení na úrovni menších jednotek než jsou celé mnohaoborové vysoké školy dnes stát včetně ministerstva školství nemá. V případě Akademie věd ČR se podoba a použitelnost výsledků již dokončeného hodnocení za období 2015-2019 pro realizaci koaliční priority podpory excelence teprve ukáže [výsledky stále čekají na zveřejnění]. Z koaliční smlouvy však mimochodem není jasné, zda se má podpora excelence pracovišť Akademie věd vůbec týkat. Rozhodně by měla.

Koaliční smlouva: Zvýšíme finanční alokace na grantovou podporu základního výzkumu.

Tento záměr zní vždy pěkně. Otázka však zůstává, zda slibované nominální zvýšení grantové podpory pokryje alespoň inflaci, která už letos znatelně snižuje reálnou hodnotu peněz vydávaných na podporu vědy? A další nezodpovězenou otázkou je, zda bude koalice ještě rychleji zvyšovat veřejné výdaje na institucionální finanční podporu výzkumných organizací. Její podíl na jejich celkové veřejné podpoře je u nás totiž nezdravě nízký. Hlavně v případě pracovišť Akademie věd, která se nemohou opírat o pilíř institucionálního financování vzdělávací činnosti. V koaliční smlouvě se na tento palčivý problém nějak zapomnělo. No a konečně připomenu, že slíbená vyšší grantová podpora bude vyžadovat ještě vyšší administrativu na straně výzkumníků, která je již teď nechutně vysoká.[1]

A napumpovat do vědy peníze zdaleka negarantuje přínosy. Stále aktuální a koaliční smlouvou nedotčené přesto zůstává téma (ne)vyhodnocování dopadů programů grantové (účelové) podpory VaV (průběžné, ex-post a ex-ante). V posledních letech šla v tomto docela příkladem a téměř z nuly TA ČR. Ale už myslím nastal čas, aby kromě upřímné snahy v TA ČR dokázali světu ukázat i pravidelná, kvalitně provedená kontrafaktuální hodnocení, která by obstála v mezinárodním odborném oponentním řízení. A na straně Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) nebo třeba Ministerstva zdravotnictví je i to, co dnes dělá TA ČR, stále jen sen. Na MPO stále dělají jen nejnutnější povinné minimum pro splnění formálních požadavků na hodnocení operačních programů EU. A přitom jde o pěkné balíky peněz. Na zakázku vyrobené dokumenty slouží hlavně k tomu, aby si MPO mohlo odškrtnout otravnou povinnost. Spíše výjimkou než pravidlem je nedávná analýza dopadů grantové podpory GA ČR z dílny IDEA.

Dokončíme zavádění Metodiky hodnocení M17+ a budeme ji dále rozvíjet.

Další chvályhodný záměr vládní koalice. Na zavádění Metodiky hodnocení do uspokojivé podoby, která bude poskytovat užitečné informace o vědecké produktivitě výzkumných organizacích v oborech, totiž bude ještě práce jako na kostele. A ta práce se sama neudělá. Bude vyžadovat skutečně odborné a administrativní personální zázemí, které bylo v posledních letech zredukováno až na dřeň.[1] Koaliční smlouva sice i o tomto mlčí, ale snad se na to nezapomene. Případné plošné škrcení administrativy na státních úřadech by v tomto případě bylo smrtící.

Koaliční smlouva: Budeme dále motivovat mobilitu výzkumných pracovníků, internacionalizace bude i hodnoticím kritériem dotačních programů.

Zde se nabízí otázka, proč raději konečně dobře nenastavit systém institucionálního hodnocení výsledků a rozhodování ohledně užitečnosti, podoby a struktury vědeckých mobilit a internacionalizace nenechat na rozhodování samotných výzkumných organizacích, které nejlépe znají situaci. Pokud se totiž budou přímo a cíleně (ještě více) podporovat samotná mobilita a internacionalizace, může to znamenat nejen další úmornou byrokracii, ale zvýšit mobilitu a internacionalizaci jen formálně co do statistik bez skutečných vědeckých přínosů. Nenechme se zde mást tím, že většina mezinárodně vytvořených vědeckých výsledků má nadprůměrnou kvalitu či význam. Tím, že někomu stát část peněz na vědu omašličkuje pro cestování vědců do zahraničí a na zahraniční spolupráci, vědu samotnou automaticky nepodpoří. [1]

Koaliční smlouva: Daňově podpoříme reinvestice do výzkumu. Nastavíme programy pro podporu inovací v malých a středních podnicích a start-upech tak, aby byly skutečně efektivní. Budeme vycházet z provedeného mapování potřeb i absorpční kapacity inovativního průmyslu a start-upů.

Daňová podpora reinvestic do výzkumu zní dobře, ale víme, že je v řadě ohledů také problematická. Jednak jde o podporu zcela plošnou a tedy potenciálně drahou a jednak je často administrativně hodně těžké odlišit investice do výzkumu od výdajů na běžný rozvoj, či dokonce jen provoz. Čekal bych, že než se nějaká forma další daňové podpory začne zavádět, že nejdříve dojde k pečlivému vyhodnocení fungování a dopadů systému stávajícího. Před pár lety jsme u nás hostili seminář OECD na toto téma a empirická zjištění pro Českou republiku nebyla moc optimistická.[1]

Podpora start-upů byla v programu snad všech vlád poslední dekády, ale implementace oznamovaná vždy s velkou slávou nakonec nikdy nějak valně nedopadla. Hlavní balík podpory aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací si u nás stále dělí staří větší a velcí hráči, kteří v tom umí chodit a toky peněz veřejné podpory si bedlivě hlídají.[1 | 2]

Koaliční smlouva: Posílíme Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Pod její koordinací sjednotíme procesní pravidla národních dotačních programů tak, aby hodnocení přihlášek vždy odpovídalo standardům vyspělých evropských zemí.

Co to má být posílení Rady vlády pro VaV? Má to být posílení personálně-odborné na straně členů Rady nebo administrativního a analytického aparátu?

Koaliční smlouva zároveň mlčí o řadě dalších důležitých věcí

Chybí záměr výrazně modernizovat finanční podporu vysokoškoláků včetně studentských půjček na živobytí.
Není tam ani zmínka o potřebě výrazně posílit veřejnou informovanost zřízením veřejného informačního portálu o studiu na vysokých školách.
Není tam také nic o úpravách pravidel vnitřního řízení vysokých škol, které by umožnily efektivnější řízení vysokých škol jako celku a snížila jejich vnitřní fragmentaci a tendence k uzavírání se.
Asi opět zůstane nevyužita příležitost konečně odříznout profesury od prezidentského majestátu.
Nerozlišuje se mezi problematikou výzkumu na vysokých školách, pracovištích Akademie věd a rezortními výzkumáky.
Nedostatečně je akcentováno využívání vědeckých poznatků pro formování veřejných politik (dopravní, zdravotní, energetická, národohospodářská, daňově-dávková, vzdělávací, sociální, ati-covidová, ... VaV, atd).
Chybí mi alespoň zmínka o potřebě rozvoje hodně slabých, ale společensky velmi zásadních oborů, jako jsou například výzkumy v psychologii a obecně behaviorálních vědách. Význam oboru například pro vzdělávací politiku či duševní zdraví ve společnosti je zcela zásadní, ale obor zůstává dlouhodobě v mezinárodním srovnání výzkumně velmi až extrémně slabý [1 | 2]. Vnitřní mechanismy řízení vysokých škol a AV ČR totiž prokázaly, že ony samotné nemají institucionální vůli a sílu tato strategická rozhodnutí samy dělat.
Absentuje záměr řešit nízký podíl žen-vědkyň [1 | 2]

S ohledem na obsah koaliční smlouvy stojí za pozornost seznam priorit, jak je nedávno na Facebooku zveřejnila pravděpodobná budoucí ministryně pro VaV Helena Langšádlová. Její priority se mi totiž jeví jako velmi odlišné od koaliční smlouvy. Ne nutně protichůdné, ale komplementární. Počkejme si tedy, co bude o VaV v programovém prohlášení nové vlády. Zatím si můžete v mém starém blogu Programové prohlášení vlády: ambice nula připomenout, co (ne)slibovala odcházející vláda Andreje Babiše a co ještě předtím slíbila vláda Bohuslava Sobotky v blogu Vládní prohlášení není velká věda.