Ministryně Helena Langšádlová se zúčastnila setkání v Deloitte, které se zaměřilo na témata spojená s podporou výzkumu a vývoje pro české podniky, a hned na úvod objasnila hlavní cíle svého úřadu. Nové Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace bude mimo jiné usilovat o to, aby se odstranila roztříštěnost celého systému. Například prostředky na vědu, výzkum a inovace (VaVaI) v tuto chvíli zasahují do 15 rozpočtových kapitol, z toho do 11 kapitol ostatních resortů. Tento segment navíc musí více než jiný velmi pružně reagovat na měnící se společenské výzvy, od otázek spojených s umělou inteligencí a s tím související etikou přes ochranu duševního vlastnictví a kyberbezpečnost až po aplikaci a výklad daňových podmínek. Právě investice do oblasti vědy a výzkumu přitom přispívají k transformaci ekonomiky a jsou jedním ze základních faktorů, aby i do budoucna byla Česká republika prosperující a konkurenceschopnou zemí s pozitivním HDP.

Luděk Hanáček, partner Deloitte zodpovědný za služby v oblasti výzkumu a vývoje, k tomu doplňuje, že změna bude spočívat v podchycení celého ekosystému programů veřejné podpory: vzdělávání, lidské zdroje, podnikatelské prostředí, daňové a právní prostředí – to všechno je potřeba zatraktivnit.

Klíčový lidský kapitál a jeho limity

Na setkání v Deloitte zaměřené na podporu VaVaI, jehož se vedle ministryně Heleny Langšádlové zúčastnil například i ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) Bohuslav Čížek, se často skloňovalo téma lidských zdrojů, zkrátka aby firmy měly dostatek kvalitních lidí, kteří se zapojí do výzkumu a vývoje (VaV).

„Česká republika není zemí s velkou zásobou nerostných surovin, my musíme stavět na lidech a dobře využívat jejich potenciál. Lidé působící v oblasti vědy a výzkumu jsou elitou národa. Musíme dělat všechno pro to a vytvořit takové podmínky, aby se propojovalo akademické prostředí s podnikatelským a aby nás to posouvalo dopředu,“ připomíná Helena Langšádlová. To začíná už vyvoláním zájmu o tuto oblast u žáků základních škol a pokračuje přes další úrovně vzdělávacího systému a pochopitelně neodmyslitelně souvisí s tím, jak je celá struktura podchycena. Klíčové je například definovat, jací lidé v tomto segmentu chybí a co stát může udělat pro to, aby se situace změnila.

Univerzitní laboratoře i pro byznys

Zásadní je také větší propojování akademických pracovišť s byznysem. Luděk Hanáček k tomu má příměr z praxe: „Je to jako s bydlením – většina lidí je přesvědčena, že vlastnit nemovitost je lepší než být v nájmu. Stejně tak jsem přesvědčen o tom, že většina podniků si myslí, že provádět výzkum samostatně je levnější a efektivnější a nepřinese to potenciální právní problémy či další rizika. Přitom cestou je ukazovat a podporovat případy, kde to dává smysl, ať už jde o centra excelence nebo vybudované kapacity. Podniky přeci nemusí vytvářet drahé laboratoře a nakupovat drahé zařízení, když mohou jít do univerzitních laboratoří. Právě to je přirozená cesta pro spolupráci, a tedy i zárodek pro vznik dalších společných projektů.“

Ministryně Helena Langšádlová zmínila další příklad, a sice nedostatečnou podporu z hlediska legislativy. „Představitelé univerzit hospodaří s veřejnými prostředky. To je vystavuje určitému riziku. Musíme pro ně vytvořit motivační a jistější prostor, bezpečnější prostředí, aby měli z hlediska legislativy jasně vymezený prostor, kam a za jakých podmínek mohou jít.“

Zjednodušení, to je to, oč tady běží

Podle Bohuslava Čížka je teď klíčové hlavně celý systém stabilizovat. „Důležitá je predikovatelnost, aby byl dán harmonogram soutěží, který se bude dodržovat. S tím souvisí i nutnost stabilizovat výdaje na tuto oblast. Protože podpora by měla být dostupná a pomáhat firmám rozjíždět své vývojové projekty, které by jinak dělaly v menším rozsahu či například s ohledem na vyšší nejistotu by nerealizovaly vůbec,“ říká ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Je to samozřejmě také o motivaci firem, aby se vůbec zaměřily na oblast VaVaI a aby pak výnosy z této činnosti reinvestovaly v ČR. „Nezbytná je dlouhodobá osvěta, že chceme podporovat firmy, které jsou inovativní, bez ohledu na to, zda jde o start-up, malou či velkou firmu,“ doplňuje Bohuslav Čížek. Nutné je k tomu vytvoření příznivých podmínek s jasně nastavenými a jednoduchými pravidly a lepší orientace pro žadatele při hledání nejvhodnější formy podpory.

Přehnaný kontrolní mechanismu

Samostatnou kapitolou jsou pak kontroly. „Poskytovatel prostředků má obrovskou zodpovědnost, rozdává veřejné peníze, na druhou stranu ale máme za to, že současný systém kontrol je přehnaný. Ve snaze ukontrolovat všechno stát donutí příjemce, aby prokázal, že se ani poslední koruna neztratila,“ říká Luděk Hanáček. „Zvýšená administrativa ve vykazování a prokazování věcí ale souvisí s nedůvěrou i při samotných kontrolách – když to přeženu, tak nyní se na každého, kdo dostane peníze z veřejné podpory, automaticky nahlíží jakoby na podvodníka, který nemá čisté úmysly.“

Řešení? Podle ministryně Heleny Langšádlové je to o vytvoření jednoho kontrolního místa a nastavení pravidel tak, aby kontrolní činnost probíhala v nějakém čase během daného procesu a pokud možno najednou. „Aby se nestalo, že skončí jedna kontrola a přijde druhá. U malých firem, které nemají dostatečnou administrativní podporu, je to pak velmi náročné. Často ani nevědí, kdo všechno může přijít a co všechno po nich může chtít. Je to tedy o předvídatelnosti, aby bylo jasné, co po kom stát může chtít a aby ho co nejméně zatěžoval administrativou – četností, délkou…,“ dodává Helena Langšádlová.

Jak navíc upozorňuje Martin Schulz, seniorní manažer z daňového oddělení Deloitte, který se zaměřuje na oblast grantů a odpočtů, touto další administrativou pak často může být i převýšena částka, kterou podnik vůbec jako podporu získal.

Zdroj: Deloitte

redakčně upraveno