Thomas R. Cech při rozhovoru s Danielem Stachem na konferenci v Brně, Foto: Martin Indruch
Molekulární biologie a genetika jsou pestré obory, kde se výzkum může ubírat mnoha cestami. Proč jste si zvolil právě tento obor?
Studenti se mě na to také často ptají. Těžko se jim chápe, že by si někdo zvolil tak náročný a záhadný obor. Pravda je ale taková, že konkrétní problémy, kterým se věnujeme, si obvykle najdou nás, než aby tomu bylo naopak. Když jsem začal pracovat v laboratoři na coloradské univerzitě, chtěl jsem studovat DNA. RNA mě nezajímala nad rámec zákonitostí transkripce. Když jsem ale na vlastní oči viděl štěpení RNA – tu gymnastiku v přímém přenosu – dostala mě. A stal jsem se specialistou na RNA. Něco takového se mi ale během mé kariéry stalo několikrát. Stačí mít otevřené oči a mysl a určitě si ve vědě najdete něco velice vzrušujícího. A často se to bude zásadně lišit od vaší původní představy.
Genetika a biologie obecně patří mezi obory se zásadním dopadem na každodenní život. I laici chápou, jak důležitý je výzkum rakoviny, imunologie a dalších oblastí medicíny. Jsou ale nějaké méně známé aspekty vašeho výzkumu, které ovlivňují naše životy na individuální nebo celospolečenské úrovni?
Nemyslím, že by zrovna moje práce měla takovou moc nebo vliv. Takže budu mluvit obecně za tisíce vědců z celého světa, kteří se věnují výzkumu RNA – dcery dvoušroubovice DNA. Samozřejmě máme radost z toho, že náš kombinovaný výzkum umožnil rychlý vývoj vakcíny proti covidu-19 a CRISPR. Navíc pokud jde o společenský přínos, lze podle mě spatřovat kulturní hodnoty v odhalování tajemství světa biologie. A stejně jako umíme ocenit umění a hudbu sami o sobě, vědeckým objevům nelze upřít kulturní hodnotu bez ohledu na uplatnění.
Popularizace vědy je v poslední době stále žhavějším tématem. Snažíme se přivést k vědě mladou generaci v rámci volby budoucího povolání. Co byste jim poradil?A pokud jste někdy zapochyboval, co vás hnalo kupředu?
Když mluvím s mladými lidmi, říkám jim, že pokud je zajímá, jak funguje příroda a jak tento svět vzniká, nebo pokud rádi odebírají vzorky a podrobně je studují, nebo pokud je baví matematika a složité výpočty, měli by zvážit kariéru ve vědě. A pokud začnou pracovat v konkrétním vědním oboru a něco je na něm odradí, nemusí dát vědě sbohem úplně. Každé odvětví má své tempo, své výzvy a odměny. Pokud vás tady nebaví fyzika, zkusíte chemii nebo biologii. Já osobně mám titul z chemie, ale čistá chemie mě časem přestala bavit, takže jsem se soustředil na biochemii, což pro mě byla zásadní změna k lepšímu.
Geneticky upravené zvířecí orgány pro transplantaci, možná léčba genetických poruch, klonování ohrožených druhů. Je etika klíčovým aspektem vašeho výzkumu. Musel jste někdy řešit etické limity, u kterých jste si nebyl jistý, jestli je dodržet?
Podle mě jsou rozhodně vědci povinni zvažovat etické aspekty svého výzkumu. Můj vlastní výzkum je základní, nikoliv aplikovaný, takže jsem se nikdy neocitl v situaci, kdy bych musel řešit zásadní etické dilema ohledně vlastní práce. Když jsem ale v roce 2001 byl prezidentem Howard Hughes Medical Institute, stál jsem před rozhodnutím, zda financovat výzkum lidského materiálu, který zahrnoval in vitro fertilizaci. S tímto výzkumem byly samozřejmě spojeny otázky etické, společenské i politické. Ustanovil jsem poradní komisi, zorganizoval konferenci a uspořádal řadu debat s vědci i odborníky mimo vědu. Nakonec jsem rozhodl, že financování tohoto výzkumu je z etického hlediska správným rozhodnutím.
Brno je pyšné na to, že právě tady prováděl svůj výzkum Gregor Johann Mendel. Masarykova univerzita dokonce zřídila Mendelovo muzeum. Je Mendel považován dodnes za klíčovou postavu tohoto oboru? A může být vzorem pro nastupující generaci vědců?
Odkaz Gregora Johanna Mendela je tak hluboký, že v anglickém jazyce se dodnes používají termíny odvozené od jeho jména. Například když chtějí poradci a lékaři popsat znaky založené na zákonech dědičnosti, které Mendel objevil. Mezi tyto znaky mohou patřit pihy, dolíčky ve tváři, ale také choroby jako srpkovitá anémie nebo Duchennova svalová dystrofie. Navíc musíme připomenout, že existuje i nemendelovská dědičnost, například u barvy očí nebo výšky postavy, na které se podílí více genů, a tedy faktory dědičnosti jsou složitější. Rozhodně ale představa opata studujícího hrách v zahradě kláštera je tak lákavá, že dodnes může být inspirací pro mladé lidi, kteří chtějí zkoumat a pochopit přírodní zákonitosti tohoto světa.
Autoři: Gabriela Peringerová, Lukáš Wiesner
Zdroj: Masarykova univerzita
