Iniciativa Nový evropský Bauhaus (dále také „NEB“), jež byla představena Evropskou komisí na podzim roku 2021, podporuje nový životní styl, v němž jdou stylový design a inovativní řešení ruku v ruce s udržitelností. Cílem této iniciativy, jež vychází z myšlenek hnutí Bauhaus vzniklého v roce 1919, je poskytnout všem občanům přístup k oběhovému zboží s nižšími uhlíkovými emisemi, které podporuje obnovu přírody a chrání biologickou rozmanitost.
O Novém evropském Bauhausu, příležitostech pro české organizace i národních úspěších jsme si povídali s Klárou Černou, která je národním kontaktem v Technologickém centru Akademie věd České republiky pro oblast sociálních a humanitních věd. Ty v aktuálním rámcovém programu Horizont Evropa spadají do klastru „Kultura, kreativita a inkluzivní společnost“, který obsahuje tři hlavní oblasti výzkumu: demokracie a demokratické vládnutí, kulturní dědictví a role kulturně-kreativního průmyslu, sociálně-ekonomická transformace současného světa.
S čím se na Vás můžou výzkumníci obracet, s čím jim můžete pomoci?
Máme portfolio služeb, které jsou uvedeny na našich webových stránkách. Jde například o pomoc již v počátku uvažování o zapojení do grantových výzev, kdy nabízíme poradenství od úvodních pohovorů, až po závěrečné čtení návrhu projektu, dále například také finanční a právní poradenství, které souvisí s evropskou spoluprací, pořádáme tzv. Infodny a mnoho dalšího.
Mojí nejběžnější činností je vyhledávání výzkumných témat na míru konkrétnímu ústavu či instituci. Z více než čtyřiceti vypsaných výzev jim nabídnu tři až čtyři nejpodobnější jejich zaměření a společně pak hledáme způsob, jak se do dané evropské spolupráce zapojit. Z českého prostředí totiž účastníci znají proces, kdy žádají o grant, a ten dostanou, nebo ne. V našem případě nejde jen o finanční stránku projektu, která je bezesporu zajímavá, ale jde hlavně o spolupráci na evropské úrovni, zapojení do mezinárodních klastrů.
Jak vypadá strategie, kterou by měli dodržet vědec nebo instituce, aby v grantové výzvě uspěli?
V této věci bych se opřela o zkušenost vědců, kteří už v evropských projektech působí. Ti doporučují navazovat na mezinárodní spolupráci, kterou už žadatelé mají – ať už ji získali v rámci konferencí, post-doktorské stáže či jde o kontakty ještě ze studentských výjezdů v rámci programu Erasmus+ nebo zahraniční pobyty v rámci Akcí Marie Skłodowska-Curie. Navázat spolupráci, která stojí na předchozím kontaktu, se pochopitelně podaří mnohem častěji.
Setkáváme se s tím, že za námi přijde výzkumná organizace, kterou zaujme téma v evropské výzvě, a chce v něm figurovat jako koordinátor. My se v takovém případě snažíme doporučit, aby si každá taková organizace nejprve vyzkoušela roli účastníka projektu a měla možnost si vše náležitě „ohmatat“. Bez těchto klíčových zkušeností je velmi obtížné v evropských projektech uspět a někdy se pak stane, že taková výzkumná organizace vyvine opravdu velké úsilí vedoucí k napsání projektu, který pak končí neúspěchem. Výsledkem toho je, že na program Horizont Evropa zanevře. A to je škoda.
Nebo naopak uspěje a je následně zavalena velkým množstvím povinností, na které nebyla připravena ať už z hlediska zkušeností, nebo lidských kapacit. Proto vždy doporučuji postupovat opravdu krok za krokem.
Zmínila jste administrativní náročnost konsorciálních evropských projektů. Jak velká je to zátěž?
Jejich náročnost je odlišná od individuálních projektů – ne tak administrativně, ale jak už jsem zmínila, spíše komunikačně. Pokud totiž jde výzkumná organizace nebo jiný subjekt do evropského projektu, musí počítat s tím, že má najednou minimálně osm partnerů. Část své kapacity pak musí věnovat komunikaci v daném konsorciu.
To podle mých zkušeností může být někdy kámen úrazu. Připadá mi totiž, že přestože máme už řadu zkušených jednotlivců, české organizace se zatím stále učí spolupracovat v evropských týmech. Pro vědce a vedoucí projektů je zásadní si uvědomit, že přestože si se svými zahraničními kolegy občas konkurují, v evropských výzkumech primárně spolupracují.
Sociálních věd a humanitních oborů je třeba si vážit
České sociální vědy to nemají úplně jednoduché, nejsou tak úspěšné v evropských projektech, jako jsou fyzikální vědy či instituce zabývající se umělou inteligencí. Proč tomu tak je? Kde jsou bariéry či příčiny?
To je těžká otázka. Z hlediska srovnání s jinou českou úspěšností v Horizontu Evropa myslím, že nebude úspěšnost v této oblasti nijak zásadně zaostávat.
Možná si sociálních a humanitních věd stále dost nevážíme. Stále tu asi vládne předsudek, že společenské a humanitní obory bádání nejsou tak důležité, jako takzvané „tvrdé vědy“. Nicméně v Horizontu Evropa se stále více mluví o nutnosti mezioborovosti vědních témat a dá se tam vyfiltrovat více než 350 témat, kde je nutná expertíza humanitně zaměřených badatelů. Z toho plyne, že se jednak bádá samostatně, ale že je také nutnost připojovat se do jiných vědních oborů.
Uvedu příklad pro ilustraci, že to s tímto vědním oborem není tak špatné. V první výzvě Horizontu Evropa bylo předloženo 364 projektů (52 bylo s českou účastí), 49 z nich bude nakonec financováno. V devíti z nich můžeme zaznamenat českou spoluúčast. To není vůbec špatné skóre.
Jsou nějaké obory či témata, která získala na popularitě na evropské úrovni v posledních letech?
V minulých výzvách bylo atraktivní téma nezávislého výzkumu vlivu Číny v Evropě. Téma Číny bylo pro české prostředí zřejmě velmi relevantní, protože se české instituce hlásily do osmi mezinárodních konsorcií z celkem 12 předložených projektů. Máme tu koneckonců už několik generací výzkumníků s mimořádně dobrým zázemím v sinologii.
Dalšími atraktivními tématy jsou v posledních letech také otázka uchovávání kulturního dědictví a dlouhodobá péče o naše bližní – nejen o děti, ale i stárnoucí rodiče s akcentem na problematiku poskytování takových služeb v odlehlých oblastech.
Co se skrývá za tématy kulturně-kreativního průmyslu, který je zmíněn jako jedno z klíčových témat klastru?
Kromě uchovávání kulturního dědictví v digitální podobě či herních vědně-naučných projektů jde také o zkoumání dopadů přírodních vlivů na památky kulturního dědictví či o tzv. antropogenní hrozby pro kulturní památky, tedy o zkoumání dopadů působení člověka na ně. Často se také jedná o digitální uchování evropských památek – v souvislosti s válkou na Ukrajině je toto téma ještě důležitější.
Týká se to ale také ochrany kulturních památek nehmotného typu, jako jsou tradiční řemesla nebo techniky. S tím je úzce spjata i udržitelná péče o hmotné dědictví – například využívání čistě přírodních barev při restaurování historických uměleckých děl.
Na to, jak důležité je uchování evropského kulturního dědictví pro Evropskou komisi, ukazuje i nově zveřejněný návrh na Společný evropský cloud pro kulturní dědictví. Jedná se o celoevropskou iniciativu, která propojí muzea, archivy, výzkumné ústavy, univerzity a jednotlivé experty, kteří budou mít prostřednictvím této platformy příležitost bezpečně sdílet a zpřístupnit svá data. Tento cloud je sice teprve v iniciační fázi, ale již v příštím roce se otevřou první dvě výzvy, a to v oblasti informačních a komunikačních technologií, které budou tvořit technologickou platformu pro další spolupráci. Věřím, že to může být zajímavé i pro české firmy.
Česká republika je v posledních letech zajímavou destinací pro vývoj počítačových her. Spadá tato oblast do kreativního ranku Horizontu Evropa?
Spadá. Dokonce v minulé výzvě uspěla česká společnost Charles Games. Stala se součástí konsorcia zaměřeného na výzkum a vývoj digitálních her orientovaných na historii. Tento projekt je nazvaný MEMENTOES. Úspěšná byla Karlova univerzita i s pojektem MEMORISE.
Nový evropský Bauhaus
Co si máme představit pod projektem nazvaným Nový evropský Bauhaus?
Poprvé myšlenku Nového evropského Bauhausu představila v září 2021 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Kdybych použila její slova, má se jednat o duši Zelené dohody pro Evropu. Znamená to, že ekonomicko-environmentální reformní kroky z oficiálních dokumentů je nutné uvést do praxe, do života prostřednictvím konkrétních projektů.
Myšlenku kreativní iniciativy NEB lze přirovnat k takovým pomyslným praktickým „IKEA“ řešením. Jde o nápadité, hezké, šetrné a udržitelné projekty, které odpovídají na hlubokou reflexi toho, co mladí lidé chtějí pro svět a budoucnost. Řešení, která má Nový evropský Bauhaus nabízet, mají být dostupná a dosažitelná pro všechny.
Je to tedy také rámec, v němž lze prostřednictvím projektů žádat o podporu?
Jde o mezisektorovou iniciativu, která prochází více programy – nejen Horizontem Evropa, ale i např. programem LIFE či Evropským fondem pro regionální rozvoj. Celkem čtyři velké evropské programy se nějakým způsobem týkají Nového evropského Bauhausu. Nyní původní idea dostává rámec jasných výzev s konkrétními rozpočty.
Jako příklad bych uvedla Klastr 2 pro sociální vědy. Ten má zkoumat, jak přiblížit zelenou tranzici občanům, jak je naučit vyjadřovat se k tomu, v čem a jak chtějí žít. Výzvy procházejí i tématem digitalizace, průmyslu a dalšími.
Jak je možné se do Nového evropského Bauhausu zapojit?
Je dobré sledovat web Technologického centra AV ČR, kde se objevují konkrétní výzvy a podněty. Dá se zapojit na nejrůznějších úrovních – od samospráv, až po tvorbu větších projektových konsorcií, do konkrétního výzkumného projektu nebo třeba jen do soutěže o Cenu NEB.
O jaké ocenění se jedná?
Cena NEB se uděluje za významné počiny či nápady, které splňují klíčové hodnoty udržitelnosti, estetiky a inkluze. Uděluje se druhým rokem. Letos se přihlásilo 1 100 projektů do čtyř kategorií. Česká republika zaznamenala úspěch v oblasti udržitelného bydlení, když si druhou cenu odnesl projekt Reclaim Žižkov v kategorii „Znovu získat pocit sounáležitosti“.
Můžeme uvést i jiné úspěšné projekty z klastru společenských a humanitních oborů a příbuzných témat?
Ráda bych zmínila projekt řešitele Dino Numerata z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se týkal dovedností a integrace migrantů na evropských trzích práce. Dalším takovým úspěchem je projekt SPOT, který řešila Milada Šťastná z Mendelovy univerzity v Brně. V tomto projektu zkoumali kulturní turismus a vytvářeli návrhy, co mohou pro rozvoj turismu dělat znevýhodněné regiony a jak znovu nastartovat turismus po koronavirové pandemii.
Děkujeme za rozhovor!
Autoři: (JT, MK)
Klára Černá
Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor mezinárodní vztahy a mezinárodní teritoriální studia. Působí jako národní kontakt pro oblast kultury, kreativity a inkluzivní společnosti Horizontu Evropa v Technologickém centru AV ČR. Její práce je zároveň jejím koníčkem, protože – jak sama říká – jinak by se jen těžko dělala.
