Kvalita českého vzdělávání a výzkumu je podle Indexu prosperity Česka na třinácté pozici ve srovnání s unijní sedmadvacítkou. V získání lepší pozice nám brání zejména nezájem o terciární vzdělávání na univerzitách či vyšších odborných školách. „Dokončené terciární vzdělání má u nás jen 33 % mladé české populace ve věku 25–34 let, což nás řadí na pátou nejhorší pozici v EU,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, ekonomická analytička České spořitelny. Obdobná situace ale nastává i u vzdělávání a účasti na kurzech v dospělosti. Menší zájem než v Česku vykazují obyvatelé pouze osmi zemí Evropské unie.

Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková ale upozorňuje, že vzdělanost společnosti nelze měřit počtem vysokoškolských diplomů. „V řadě zemí, a to i u nás, pozorujeme mnohem znepokojivější trend – inflaci vysokoškolských diplomů. Pro soukromé zaměstnavatele již diplomy některých vysokých škol nic neznamenají. Naším cílem je kvalita, nikoliv množství za každou cenu.“

Výdaje na vědu jsou nadprůměrné, přesto je Česko montovnou Evropy

Ve srovnání s ostatními státy EU nevyniká Česko v oblasti výzkumu a vzdělávání téměř v ničem. Nejlepšího výsledku dosahujeme v kategorii výdajů na výzkum, které u nás vycházejí na necelá dvě procenta HDP. Tím jsme v této oblasti Indexu prosperity Česka dosáhli lehce nadprůměrné desáté příčky, zatímco sousední Slovensko skončilo 22. s inovačními výdaji menšími než jedno procento HDP.

Infografika 1 – Výdaje na výzkum v Evropě

O Česku se přesto často mluví jako o takzvané montovně Evropy. Způsobeno je to například závislostí na dodavatelských řetězcích, nedostatečnou digitalizací státního aparátu nebo velmi nízkou přidanou hodnotou. „České ekonomice by zásadním způsobem pomohlo zrychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s imigrační agendou. Současné nastavení komplikuje získávání zahraničních talentů, které kvůli složité byrokracii může trvat až rok,“ vysvětluje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky Radek Špicar.

České vědě dominují muži. Inspirovat se můžeme v severských státech

Česká pracovní síla se z vědců a inženýrů skládá přibližně ze 7 %. To je podobně podprůměrný výsledek, jakého dosahuje například Francie nebo Španělsko. „V tomto srovnání naopak vyčnívají severské státy, a zejména Finsko je pak velmi specifické. Výdaje na vědu zde od roku 2008 každoročně klesají, a přesto tamní vědci a vědkyně představují více než 12 % pracovní síly, což je nejvíce v EU,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Infografika 2 – Vědci a inženýři v pracovní síle

Důležitý je také pohled na zastoupení žen ve vědě a technologiích. V EU představují ženy průměrně 33 % všech výzkumníků. Česko je v tomto ohledu podprůměrné a podle průzkumu Evropské komise u nás ženy představují pouze necelých 27 % výzkumníků, což je čtvrtý nejhorší výsledek ze 47 zkoumaných zemí. „Důvodem je mimo jiné i to, že se genderová politika začala v Česku řešit výrazně později než v ostatních západních zemích. Situace se postupně zlepšuje, ale tempo tohoto progresu rozhodně není dostačující. Problémové je také, že se některé instituce věnují otázce nerovnosti jen pro formalitu a že se nerovné zastoupení žen nezlepšuje plošně,“ vysvětluje docentka Iva Šmídová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Postupné zlepšování potvrzuje také rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková: „Poměr žen studujících na vysokých školách v Česku každoročně stoupá. V některých oborech již ženy převažují. Překážka spočívá v kariérním postu po skončení studií, protože podmínky pro mladé matky stále nejsou všude dostatečně příznivé.“

Pro největší podíl žen ve vědě a technologické sféře se opět musíme obrátit k severským státům, které nejen vedou v poměru vědců k pracovní síle, ale zároveň zde vědkyně a inženýrky zaujímají větší poměr pracovní síly než muži. Největší rozdíl lze pozorovat v Norsku, kde do těchto oborů spadá takřka 14 % pracujících žen, zatímco u mužů jde o přibližně 10 %. Skandinávskou výjimkou je Finsko, kde muži převyšují ženské zastoupení ve vědě a technice více než dvojnásobně.

Skutečné zlepšení situace v Česku je podle Ivy Šmídové v rukou akademické a soukromé sféry, které mají motivaci snažit se do pracovního procesu zapojit více žen. „Univerzity s výzkumnými ambicemi, které žádají o podporu Evropskou unii, musí splňovat řadu podmínek, mezi kterými je i otázka genderového zastoupení.“ Aspirujícím vědkyním by pomohly také flexibilnější úvazky, dostupnější školky či obecně lepší financování mladých vědců.

Nanotechnologie i zdravotnictví. Českým vědcům se navzdory komplikacím daří

Přes všechny výše zmíněné komplikace, které plynou především z nedostatečně nastavených podmínek státem, je česká věda ve světě uznávaná historicky i díky současným objevům a vynálezům. Zatímco v minulosti nás proslavil lodní šroub, ruchadlo, oblouková lampa nebo hromosvod, současní čeští vědci bodují například v nanotechnologiích nebo zdravotnictví.

Nanotechnologie představují pro Česko velkou příležitost, díky které se může stát světovou velmocí. Když se tato oblast navíc spojí s 3D tiskem, má Česká republika před zbytkem světa opravdu navrch. Ačkoliv historie nanotechnologií sahá dál. Byli to právě Češi, kteří si v roce 2005 nechali patentovat technologii na průmyslovou výrobu nanovláken, která tento materiál dostala i mimo laboratorní zařízení a výzkumy.

Zářným příkladem úspěchu ze zdravotnické oblasti je pak centrum Biocev, které spojuje špičkové vědecké odborníky z oblastí molekulární a buněčné biologie, fenogenomiky, strukturní biologie, tkáňového inženýrství a biomedicíny. Centrum české vědce navíc propojuje s experty z cizích zemí, což pomáhá zvyšovat úroveň české i evropské vědy. „Naše týmy přispěly k objasnění důležitých procesů při vzniku chorob jako rakovina, cukrovka, neplodnost nebo řady vzácných onemocnění,“ vysvětluje Petr Solil, tiskový mluvčí Biocevu. „Zapojení našich laboratoří do mezinárodních výzkumných konsorcií zvyšuje úroveň jejich expertizy, efektivity a posiluje i jejich význam a důležitost v rámci mezinárodního výzkumného prostoru.“

Zdroj: Evropa v datech