Černé skříňky v autech? Mohou prokázat (ne)vinu řidiče

Rychlost vozu, poloha plynového i brzdového pedálu, nastavení asistentů řízení, otáčky motoru či různé informace o pohybu auta v posledních sekundách před těžkou nehodou. To jsou informace, které mohou být pro znalce a vyšetřovatele při objasňování havárií značně přínosné. A právě tato data zaznamenává zapisovač údajů o nehodě neboli EDR (Event Data Recorder), jímž musí být dnes vybavena všechna nově vyrobená osobní auta jezdící po evropských silnicích.

Krabička ve středu vozu

„Černou“ krabičku, která funguje také jako řídicí jednotka airbagů a je opatřená piny pro připojování datového kabelu, výrobci aut připevňují šrouby k podlaze do středového prostoru, zpravidla pod ruční brzdou nebo rádiem. „Právě tam je statisticky nejvyšší šance, že zařízení i po ničivém nárazu přežije a poskytne chybějící dílky do mozaiky nehody,“ vysvětluje Marek Semela, vedoucí Odboru znalectví ve strojírenství, analýzy dopravních nehod a oceňování motorových vozidel na Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně.

Při nehodě se data do EDR ukládají nejčastěji po dobu pěti sekund před nárazem a 250 milisekund po něm, většinou ve frekvenci dvou informací za sekundu. Kromě rychlosti bývají k dispozici třeba také údaje o zrychlení či zpomalení vozu v obou osách, z nichž se dá odvodit směr působící síly. V závislosti na typu a stáří vozidla jdou vyčíst i informace o aktivních či deaktivovaných bezpečnostních prvcích a jízdních asistentech, otáčkách motoru, poloze ovladačů nebo zařazeném rychlostním stupni.

Pro znalce, kteří se pustí do analýzy, jsou zmíněné dvě zaznamenané informace za sekundu docela málo. „Za půl sekundy se toho při dopravní nehodě může stát z hlediska rychlosti či směru pohybu strašně moc. Některá auta umí zaznamenávat i 10 informací za sekundu, a to už značně zpřesňuje výstup naší práce. Ale jsme rádi, že legislativa povinnost zaznamenávání nehodových dat do EDR vůbec zavedla. Je to velký posun,“ přiznává Marek Semela.

Dění v posledních okamžicích předcházejících nárazu totiž často bývá pro vyšetřovatele klíčové k určení přesného průběhu a příčiny nehody. Soudním znalcům tato data dokážou odpovědět na otázky, zda řidič před střetem brzdil nebo naopak akceleroval, snažil se vyhnout překážce nebo jel s vypnutými asistenty.

Typickým příkladem může být odhalování pojistných podvodů, kdy třeba šofér navede v relativně bezpečné rychlosti auto do stromu a označí to za nehodu.

V reportech se vyznají jen profesionálové

Údaje z EDR dopravní inženýři vyčítají pomocí speciálního přístroje. Těch je na trhu k dispozici několik a na ÚSI VUT disponují hned třemi z nich – Bosch CDR, Crash Scan a DiagFlight. Základní verze Crash Scanu a DiagFlightu umí přetáhnout data pouze skrz standardní diagnostickou zásuvku, což u těžce poškozených vraků nebývá možné. Rozšířený modul Crash Scanu a Bosch CDR si pak poradí i s černou skříňkou přímo.

Výstup má podobu reportu v souboru pdf, json nebo csv. Bývá mnohastránkový – u moderně vybavených vozů počet stran přesahuje i stovku – přičemž událostí si „skříňka“ pamatuje obyčejně až šest. Vyvodit z nasbíraných dat závěry a zasadit je do kontextu vyšetřování nehody však dokáže jen zkušený profesionál. Pokud člověku chybí odbornost a znalost souvislostí nehody, může data snadno interpretovat nesprávně.

Vyčítání dat z černých skříněk si u Ústavu soudního inženýrství objednávají pojišťovny, soudy, policisté, firmy, ale i jednotlivci, kteří jsou přesvědčení o své nevině a chtějí se chránit jasným důkazem.

V Česku zatím fungují pouze jednotky přístrojů vytěžujících údaje z EDR a spousta institucí o existenci této možnosti ani neví. „Jenom v minulém týdnu jsem vyčítal auta ve dvou odborných servisech a v obou byli překvapení, že se něco takového dá udělat. Počet případů použití přitom bude raketově narůstat,“ dodává Marek Semela s tím, že tuto službu na ÚSI VUT poskytují už asi rok.

Foto:  Archiv ÚSI VUT

Zdroj: Vysoké učení technické v Brně