Při čtení hlavních zjištění Evropského inovačního hodnocení (European Innovation Scoreboard – EIS) za uplynulý rok, které bylo publikováno 22. září, lze vcelku snadno nabýt dojmu, že navzdory všem nástrahám je „svět stále ještě v pořádku“: Evropa stabilně posiluje, Česká republika dokonce výrazně poskočila v dlouholeté snaze dosáhnout alespoň evropského průměru.
Zpráva Evropské komise, respektive jejího generálního ředitelství pro výzkum a inovace, již od roku 2001 ovšem nastiňuje plastičtější výpověď o stavu evropské a regionální inovační politiky a, alespoň v kvantitativním ohledu, přibližuje specifické úspěchy a bolesti v dílčích oblastech a odvětvích.
Kromě celoevropského přehledu EIS obsahuje detailní profily všech unijních zemí a přináší tak bohatý instrument pro mezinárodní komparace, přinejmenším ve 32 výkonových indikátorech. Ty lze dále nahlédnout třeba perspektivou strategické Zprávy o výkonnosti vědy, výzkumu a inovací v Evropské unii, o které jsme informovali letos v srpnu.
Metoda hodnocení EIS a… covid-19
Zpráva již tradičně zavádí čtyřstupňovou typologii intenzity inovační kapacity. Řazeno vzestupně identifikuje nastupující (emerging) a mírné (moderate) inovátory a nadprůměrně silné (strong) inovátory a inovační lídry (leaders). Tyto kategorie jsou aplikovány na jednotlivé země en bloc i na jejich výkonnost v 32 rovnomocných indikátorech rozdělených do 12 oblastí, které postihují mimo jiné: efektivitu využití akademických lidských zdrojů, atraktivitu a konkurenceschopnost výzkumných systémů, finanční a politickou podporu VaVaI, investiční aktivitu soukromého sektoru, intelektuální produktivitu (patenty, ochrana duševního vlastnictví, design) a řadu dalších inovačních spouštěčů.
Metoda hodnocení vychází z údajů dostupných k 15. 7. 2022 zejména u mezinárodních (Eurostat, OECD, Světová banka aj.), ale také národních statistických agentur; opírá se přitom o kontextuální analýzu makroekonomických faktorů, jako jsou kupní síla či struktura průmyslových odvětví, ale také politických či klimatických aspektů, tak aby výpovědní hodnota sledovaných indikátorů získala co nejsilnější komparativní potenciál.
Tuto snahu výrazně zkomplikovala pandemie koronaviru a související živelné poklesy HDP, jejichž dopad na úplnost a relevanci vstupních dat autoři komentují v samostatné kapitole.
Evropské inovace: samé dobré zprávy?
Na té nejobecnější rovině si evropská inovační výkonnost od roku 2015 udržuje vzestupný trend, byť v posledních dvou letech jeho rychlost klesá. K nejdynamičtějším oblastem patří inovační aktivity malých a středně velkých firem, výzkumné kooperace, a zejména díky zvýšenému oběhu rizikového kapitálu roste také celková výše finančních investic. Kontinuální pokles naopak v Evropě postihuje oblast lidských zdrojů (především v počtu Ph. D. absolventů) a úspěšně patentovaných či designových řešení. Oproti referenčnímu roku 2015 Evropa nicméně vykazuje stabilní celkový nárůst o 9,9 %.
V kompetici s dalšími globálními výzkumnými a technologickými mocnostmi je důležitou zprávou to, že Evropa za poslední rok dokázala ve sledovaných indikátorech předstihnout Japonsko a vedle Chile a Jižní Afriky jako jediná nezaznamenala v roce 2022 propad. A pakliže v letech 2015–2022 dosahuje po Číně druhé nejvyšší inovační výkonnosti, daří se jí postupně dorovnávat ztrátu na Austrálii, USA, Kanadu a Jižní Koreu.
Srovnání inovační výkonnosti globálních mocností vůči EU (graf vlevo) a jejich proměny v čase (graf vpravo), zdroj: Evropská komise
Mariya Gabriel, eurokomisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež, spatřuje příčinu evropské inovační prosperity především v budování výzkumných kapacit z iniciativy programu Horizont Evropa, který „podporuje excelentní výzkumné pracovníky a inovátory v prosazování systémových změn nutných pro realizaci zelené, zdravé, odolné Evropy.“
Další směřování své agendy spojuje s ustavením Celoevropského inovačního ekosystému a expanzí Nové evropské inovační agendy směrem k regionům, které dosud leží ve stínu inovačních lídrů, tj. ke státům jižní, střední a východní Evropy.
Pozitivním trendem je v tomto ohledu to, že nejrychleji rostoucí výkonnostní skupinou se místo inovačních „lídrů“ stala nejpočetnější kategorie „mírných“ inovátorů, kteří se přibližují úrovni „silných“ inovátorů. Navzdory přetrvávající dominanci Skandinávie a zemí Beneluxu se za posledních sedm let zřejmě daří strukturální nerovnosti v kreativní, výzkumné a technologické oblasti postupně snižovat. Aktuální rozložení zemí do čtyř výkonnostních skupin demonstruje následující mapa.
Rozdělení zemí EU do čtyř výkonnostních skupin EIS („mírní“ inovátoři označeni žlutě, „silní“ inovátoři světle zeleně), zdroj: Evropská komise
Česko: opouštíme peloton mírných inovátorů?
Oproti roku 2015 dosáhly v rámci Evropské unie pokroku všechny členské země s výjimkou Francie, jejíž inovační kapacita se za posledních sedm let snížila o 1,0 %. Nejlépe si v dlouhodobé perspektivě a hodnotách EIS vedou Kypr, Estonsko a Řecko. Česká republika je s 19,8 % pátou nejrychleji se rozvíjející evropskou zemí.
Co víc, v meziročním srovnání relativní výkonnosti všech 27 národních inovačních prostředí se nejrychleji rozvíjelo to české (11,7 %), rychleji než irské (7,7 %) a finské (7,5 %); nejvýraznější propad postihl Estonsko (-8,9 %). Přes skvělý výsledek však nadále zůstáváme ve skupině mírných inovátorů, v závěsu za Estonskem a Slovinskem, výrazně jsme se ale přiblížili hranici, která odděluje země evropské „třináctky“ od inovačních premiantů Unie (ze kterých Estonsko letos vypadlo).
Výsledky jednotlivých zemí vůči průměru EU v hodnocení EIS 2022, zdroj: Evropská komise
Tak jako každý rok i letos zpráva pro každou z 27 evropských zemí vypracovala přehledný individuální profil, který obecné inovační skóre rozvádí ve všech sledovaných indikátorech. Tím, že Česká republika zaznamenala takřka historický meziroční progres (11,7 %), se její obecné inovační skóre zlepšilo na 92,6 % v poměru k evropskému standardu v daném roce.
Jak se tedy nárůst celkového skóre odráží v dílčích oblastech a indikátorech? Čistě ilustrativní pohled nabízí níže uvedená tabulka srovnávající profil České republiky v hodnoceních EIS za poslední 3 roky: Zatímco v roce 2020 dosáhla průměrného skóre 84,3 % a nadprůměrných hodnot (inovační lídr a silný inovátor) v 15 indikátorech z 27, v roce 2021 při relativně stejném průměrném skóre ve výši 83,9 % počet nadprůměrně hodnocených indikátorů klesl na 10 z 32. V letošním hodnocení (92,6 %) se počet „zelených“ indikátorů zvýšil na 17 z 32, především však stoupl počet tmavě zelených indikátorů (8), ve kterých se Česko řadí k inovačním lídrům Evropy.
Přehled indikátorů EIS pro Českou republiku v letech 2020 (data z předcovidového roku 2019), 2021 a 2022, zdroj: Evropská komise
Největší zásluhu na domácím meziročním nárůstu zpráva přisuzuje roli malých a středních podniků, jejichž inovační aktivity v předchozích dvou letech akcelerovaly nejen v oblasti produkce, ale také komercializace – v obou ukazatelích se Česká republika stala novým evropským inovačním lídrem. Silným inovátorem zůstává ve sférách zavádění ICT technologií a zaměstnanosti v inovativních oborech. Nejvyššího skóre pak dosáhly výdaje soukromých subjektů na inovace mimo oblast výzkumu a vývoje.
Úspěšné jsou ve výsledcích EIS také spolupráce českého soukromého a veřejného sektoru na vědeckých publikacích a společné iniciativy menších soukromých výzkumných podniků. Silnou položku – v kontrastu k evropskému trendu – představuje počet absolventů doktorského studia, významný je také počet studujících zahraničních doktorandů. Poprvé je Česko ve společnosti silných inovátorů i v počtu mezinárodních kolektivních vědeckých publikací.
Ačkoliv v atraktivitě výzkumného systému zůstává Česká republika jen mírným inovátorem, poslední tři roky se v tomto ukazateli konstantně přibližuje evropskému průměru. Jako výrazný progres byly vyhodnoceny aktivity rizikového kapitálu, které vytvořily kýženou protiváhu veřejným výdajům a vládní podpoře vědy a výzkumu, ve kterých ČR zůstává jen mírně inovativní zemí.
Chronickou Achillovou patou českého inovačního snažení jsou (nejen) podle měřítek EIS počet úspěšně podaných patentů a produkce designových inovativních řešení. Podobně je tomu – narozdíl od vývozu a prodeje produktů na bázi pokročilých technologií – v exportu znalostně orientovaných služeb či know-how.
Závěr: Pozitivní zdrženlivost
Reflexe rozsáhlých výkonnostně zaměřených analýz, jako je European Innovation Scoreboard, provokuje ke kritickým otázkám, které zmírňují tendence k předčasnému vyvozování závěrů (a otevírání šampaňského). Nakolik je bezprecedentní meziroční nárůst českého inovačního skóre dítětem systematicky prováděných opatření a reforem? Nejde jen o arbitrární výkyv, zapříčiněný vnějšími vlivy a statistickým zkreslením, spíše než podporou malých a středních podniků? Není stabilní posilování Evropy v globální konkurenci do jisté míry vlastní interpretací, výsledkem kulturního sebepojetí? Neprojevuje se skutečná znalostní a technologická převaha i jinými indikátory, než jsou ty, které zpráva postihuje?
Navzdory otazníkům EIS přináší detailní, strukturovaný a konzistentní evaluační nástroj, který si z hlediska managementu i politiky vědy a výzkumu zasluhuje zvýšenou pozornost. Nejen národním autoritám, ale všem zúčastněným stranám poskytuje vodítka k lokalizaci slabých míst i předností či trendů. Spíše než pro paušalizující výroky se tak otevírá prostor pro objasnění závislosti naměřených hodnot na přítomnost (či absenci) konkrétních mechanismů, stereotypů, nebo naopak nových politických iniciativ ve vědecko-výzkumném a inovačním poli. Tak aby se aktuální výsledky mohly přetavit v (sebe)vědomou kalibraci procesů investiční, strategické či legislativní povahy – a jejich komunikaci.
Celou zprávu European Innovation Scoreboard si můžete přečíst zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroj: Evropská komise
Výsledky European Innovation Scoreboard z předchozích let si můžete na portálu Vědavýzkum.cz připomenout zde (2021), zde (2020) a zde (2019).
