Vytisknout tuto stránku

Kamil Vlček, Jan Hladký: Akademická udržitelnost v Česku a v globálním kontextu

25. 2. 2021
Kamil Vlček, Jan Hladký: Akademická udržitelnost v Česku a v globálním kontextu

Současná koronavirová krize jasně ukazuje, jak velký potenciál mají akademické instituce v řešení celospolečenských problémů a co od nich očekává veřejnost. Kupodivu ale taková očekávání naplňují české akademické instituce o poznání méně ohledně klimatické krize.

Před rokem jsme jako řadoví zaměstnanci ústavů Akademie věd spojili síly s cílem zvýšit zájem vedení o ekologické a klimatické dopady vlastního provozu AV ČR. Věříme, že výzkumné instituce mají nastavovat v této oblasti standardy a sloužit jako ukázka kompetentního řízení. Současný stav věcí na Akademii věd srovnáváme s akademickými institucemi a univerzitami u nás i jinde ve světě a vyzdvihujeme potenciál ke změně.

Náhlý nárůst mediální pozornosti ke hnutím, jako je Fridays for Future nebo Extinction Rebellion, v posledních letech má velmi reálný a opodstatněný základ. Díky zpřesňujícím se klimatickým modelům je v tuto chvíli téměř stoprocentní odborná shoda na varovných projekcích vývoje podmínek pro život na naší planetě v blízké budoucnosti. Vědecký výzkum v této oblasti byl v posledních letech doprovázen i mnoha laicky pozorovatelnými jevy: rekordními požáry v Austrálii, Amazonii, Kalifornii a na Sibiři, stále výraznějším vymíráním Velkého bariérového útesu a v Česku suchými léty a kůrovcovou kalamitou, která za posledních několik let způsobila škody v řádu desítek miliard korun. Nastupující klimatickou krizi doprovází další ekologické problémy, jako například zásadní pokles biodiverzity spolu se znečištěním vod a vzduchu.

Pojem udržitelnost se týká schopnosti existovat dlouhodobě. Lidská společnost je existenčně závislá na celé řadě přírodních zdrojů, které jako lidé každodenně využíváme. Aby naše civilizace byla dlouhodobě udržitelná, můžeme využívat pouze tolik zdrojů, kolik dokáže planeta Země stabilně vytvářet. Jedná se tak o rovnováhu mezi rozvojem civilizace a zachováním služeb, které od Země potřebujeme. Podle konceptu ekologické stopy a organizace Global Footprint Network jsme kapacitu Země překročili už v roce 1970 a v současné době její kapacitu překračuje lidstvo jako celek asi o 40 %.

light bulb 984551 640

Udržitelností globální společnosti se dlouhodobě zabývá Organizace spojených národů (OSN). V její zprávě Naše společná budoucnost (Zpráva Bruntlandové, Bruntland Comission) z roku 1987 světová komise OSN definovala udržitelný rozvoj jako vývoj, který uspokojuje potřeby současné generace bez zhoršování schopnosti dalších generací uspokojit jejich vlastní potřeby („sustainable development is development that meets the needs of the present without compromising the ability of future generations to meet their own needs”). V roce 2015 pak OSN představila dokument Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 („Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development“), v němž rozpracovala 17 cílů udržitelnosti (SDGs, Sustainable Development Goals) s řadou podcílů, které směřují ke snížení chudoby ve světě a ochraně planety. Členské státy OSN se zavázaly řešit vlastními způsoby jednotlivé problémy, které byly v případě České republiky formulovány v Strategickém rámci Česká republika 2030. Mezi těchto 17 cílů udržitelnosti patří mimo jiné Kvalitní vzdělávání, Pitná voda a kanalizace, Dostupné a čisté energie, Udržitelná města a obce, Odpovědná spotřeba a výroba nebo Klimatická opatření.

Udržitelnost je v současné době přímo navázána na uhlíkovou neutralitu, protože lidé svým spalováním fosilních paliv a masivním odlesňováním způsobují uvolňování oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů do atmosféry, a související stále rychlejší změnu klimatu a rozvrat přírodních zdrojů. Abychom udrželi globální oteplování výrazněji pod úrovní 2°C a dosáhli tak cílů Pařížské dohody z roku 2015, státy světa se postupně zavazují ke klimatické neutralitě. Evropská unie přijala závazek jí dosáhnout do roku 2050 a Česká republika tento závazek v prosinci 2019 podpořila.

Mimo mezinárodní a státní sféru jsou závazky ekologické udržitelnosti součástí principu společenské odpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility, CSR), který propaguje mimo jiné ekonomickou transparentnost firem a dodržování lidských práv, ale i ekologickou politiku na všech úrovních. Vzhledem ke klimatické změně je důležitá uhlíková stopa, kterou u firem v ČR monitoruje např. organizace CI2.

Vzhledem k závažnosti celosvětových environmentálních problémů a významu udržitelnosti pro individuální a společenský blahobyt i další směřování naší civilizace je nutná širší společenská změna, v jejímž rámci by centra vzdělanosti ve světě, ale i v naší zemi, měla jít příkladem. Je proto zásadní, aby na akademických institucích probíhal výzkum zabývající se možnostmi snižování uhlíkové stopy a lidského narušování planetární rovnováhy obecně, nicméně samotný výzkum je pouze jedním krokem. Univerzity i výzkumné instituce musí zároveň přijímat závazky vlastní udržitelnosti a tím pomáhat propagaci společenské odpovědnosti a také dosažení státních klimatických závazků. Kromě vlastní udržitelnosti mají vědecké a vzdělávací instituce speciální odpovědnost vůči společnosti a dalším generacím týkající se prohlubování a šíření vědomostí o udržitelném rozvoji.

Mnoho univerzit a vědců ve světě si tuto svoji odpovědnost uvědomuje. Závazky odpovídající cílům udržitelnosti podle OSN z roku 2015 přijala Freie Universität Berlin, Kodaňská univerzita, Vídeňská univerzita, University College London a mnoho dalších. Ve Společnosti Maxe Plancka v Německu pracuje napříč vědeckými ústavy Síť udržitelnosti, propagující ekologickou udržitelnost výzkumu. Skupina se zaměřuje na spotřebu energie, mobilitu, nakládání s odpady i zásobování a chce být vzorem pro ostatní vědecké organizace. Projekt Hoch-N od roku 2016 propojuje německé univerzity v jejich snahách o udržitelnost a sdružuje 11 zakládajících a více než 100 spolupracujících institucí. Vědci napříč obory vyzývají k větší udržitelnosti výzkumu, přijímají osobní závazky ohledně mobility nebo podporují nenásilné přímé akce upozorňující na malou aktivitu vlád. Dalším příkladem těchto iniciativ je otevřený dopis Vládě ČR zaslaný na podzim 2020 více než dvěma sty českými akademiky, vyzývající k větší aktivitě ohledně klimatické změny a podporující nenásilné demonstrace a protesty.

V Česku se přístupy k akademické udržitelnosti stále rozvíjí. Na jaře 2019 se zformovalo studentské hnutí Univerzity za Klima, které požaduje závazky uhlíkové neutrality univerzit v souladu se závěry klimatického panelu IPCC. Pokroková v tomto směru je Česká zemědělská univerzita (ČZU), která je podle celosvětového žebříčku UI GreenMetric World University Rankings nejudržitelnější českou univerzitou. Kromě výzkumných programů zaměřených na udržitelnost ČZU také třídí a eviduje odpad, nechala spočítat uhlíkovou stopu spojenou se svým fungováním a postupně instaluje fotovoltaické panely pro snížení spotřeby elektřiny. Na některých budovách používá zelené střechy pro jejich lepší tepelnou izolaci a také někde používá dešťovou vodu na splachování toalet a uschování vody na závlahy v retenční nádrži. Tato opatření za několik posledních let jsou shrnuta ve zprávách o udržitelnosti. Zde a také na Mendelově univerzitě v Brně existuje placená pozice koordinátora udržitelného rozvoje, na Univerzitě Palackého v Olomouci se taková pozice aktuálně zřizuje. Na Univerzitě Karlově existuje Centrum pro otázky životního prostředí, které funguje jako výzkumné pracoviště a rovněž jako poradní a expertní orgán univerzity. Ohledně udržitelnosti vlastního provozu UK uspořádala v červnu 2020 první z plánované série kulatých stolů, nicméně zatím se k vlastní udržitelnosti veřejně nezavázala.

V poněkud odlišné situaci se nachází Akademie věd ČR s desítkami samostatných ústavů. Studenti, kteří se tu zaučují do vědecké práce, se nesdružují do různých spolků a nevolají po větší udržitelnosti instituce jako na univerzitách. Možná i proto se Akademie věd soustředí především na výzkumné programy zaměřené tímto směrem a mnohem menší váhu přikládá udržitelnosti vlastního provozu.

Funguje zde Strategie AV 21, meziústavní výzkumný program zaměřený na aktuální společenské problémy. Několik podprogramů je orientováno i na otázky spojené s udržitelností, jako Účinná přeměna a skladování energie (využití obnovitelných zdrojů energie nebo její skladování), Přírodní hrozby (se zaměřením například na sucho a povodně, ale kupodivu zřejmě ne na změnu klimatu jako takovou), Potraviny pro budoucnost (adaptační opatření v zemědělství) a již ukončený program Rozmanitost života a zdraví ekosystémů (i těch zajišťujících fungování lidské společnosti), na který navazuje program Záchrana a obnova krajiny. Nicméně přímo na klimatickou změnu nebo sociálně-ekologickou udržitelnost naší civilizace není zaměřen žádný z programů. Výzkumu na tomto poli se přímo věnují dva ústavy AV ČR, a to Ústav výzkumu globální změny (CzechGlobe), a Biologické centrum. Ústavy Akademie věd vydávají také expertní stanoviska k aktuálním problémům, tzv. AVexy. Na klimatickou změnu, a ve spojitosti s ní na udržitelnost dnešní civilizace, jsou zaměřeny dvě takové publikace z roku 2020, Planeta ve skleníku (Ústav termomechaniky) a Klimatická změna - fenomén současnosti (CzechGlobe).

Na podobné otázky se navíc zaměřují také dva orgány při Akademické radě AV, Komise pro životní prostředí a Komise pro energetiku. První z nich se vyjadřuje k aktuálním problémům ovlivňujícím životní prostředí, jako je znečištění ovzduší nebo vody, odumírání a kácení lesů, odpadové hospodářství nebo projevy klimatické změny a jejich mitigací. Pravidelně pořádá přednášky a vydává stanoviska. Komise pro energetiku naproti tomu jedná o současných energetických problémech, jako je výroba elektřiny z biomasy nebo zpětné vychytávání uhlíku. Obě jsou tedy aktivní jako poradní orgány obracející se směrem k veřejnosti a českým firmám, případně vládě, tedy pouze vně AV ČR.

Problémem nicméně zůstává, že v rámci Akademie věd zatím neexistuje ani jediný orgán, který by zaměřoval svoji pozornost na udržitelné fungování samotné instituce. V Akademii věd je udržitelnost řešena zatím pouze ojediněle a nárazově, z iniciativy aktivních jednotlivců, nikoliv v rámci celoakademické koncepce. Některé ústavy a jejich ředitelé snižují energetické náklady budov pomocí instalace fotovoltaických panelů nebo zateplení, plánují použití tepelných čerpadel u nových budov, mění způsoby nakládání s dešťovou vodu nebo jinak udržují svoje pozemky ekologickými způsoby. Tyto projekty jsou většinou financovány z institucionální podpory celé Akademie věd, ale samotná iniciativa vždy vychází od jednotlivých ústavů. Chybí jakákoliv koncepce udržitelnosti nebo doporučení napříč ústavy. Náznakem změny k lepšímu by mohlo být, že na konci roku 2020 vznikla v Akademické radě neformální pracovní skupina pro šetrnou AV ČR se záměrem mapovat dopady vybraných pracovišť AV ČR na životní prostředí, a to ve spolupráci s Ústavem výzkumu globální změny. Bohužel Akademická rada zvolila postup, který nereflektuje naléhavost klimatické změny. Teprve výsledkem tohoto průzkumu podmiňuje další opatření ke snížení uhlíkové stopy, jako je nákup energie z obnovitelných zdrojů.

Akademie věd by sama měla jít příkladem: jak lépe a názorněji ukázat na důležitost tohoto tématu, než aplikovat doporučení týkající se obnovitelné elektřiny, nakládání s odpady nebo péče o krajinu než na vlastním fungování. V opačném případě jsou zvláštním způsobem odděleny teoretické poznatky od jejich praktického uplatnění. Z těchto důvodů vznikla před rokem neformální skupina Sustainable Academy (sustainableacademy.cz), s cílem přispět k systémovým změnám ve fungováním Akademie věd. Výzvu do dnešního dne podepsalo 280 pracovníků a pracovnic napříč ústavy a obory. Posun AV ČR ve směru udržitelnosti vlastního fungování byl doposud značně limitovaný, nicméně v souvislosti s iniciativou Sustainable Academy bylo dosaženo alespoň založení neformální skupiny pro šetrnou AV ČR popsané výše.

Jaké první kroky by mohla Akademie věd v oblasti udržitelnosti podniknout? Doporučení pro univerzity, které chtějí pracovat na zvýšení udržitelnosti svého fungování, zpracovává např. příručka od Programu OSN pro životní prostředí, ze které vycházela i bakalářská práce na Univerzitě Palackého v Olomouci, která tato doporučení diskutuje v kontextu české univerzity. Mezi prvními kroky by mělo být, podobně jako u zahraničních akademických institucí a několika našich univerzit, rozhodnutí a závazek, vytvoření strategie a také vytvoření týmu pro udržitelnost. Na půdě Akademie věd toto vše zatím schází. Po veřejném závazku by měla být v rámci AV ČR vytvořena jednotka dedikovaná udržitelnosti, která by zpracovala strategický dokument obsahující koncepci udržitelnosti napříč jednotlivými ústavy, konkrétní doporučení a navrhla funkční schémata koordinace a podpory. Akademie věd je sdružením nezávislých a právně samostatných ústavů a takový dokument by pro ně nemohl být závazný. Přesto by koordinace a podpora dobrovolné aktivity ústavů, právní nebo třeba i technická pomoc s realizací, ale i propagace výsledků, měla velký význam. Příkladem mohou být jednotky udržitelnosti na Princeton University nebo MIT. Akademie věd by se ukázala jako moderní výzkumná organizace, která nejen přináší špičkové vědecké výsledky, ale svým příkladem v péči o vlastní udržitelnost ukazuje cestu dalším institucím v zemi i v globálním kontextu.

 

Autoři: Kamil Vlček, Fyziologický ústav AV ČR a Jan Hladký, Matematický ústav a Ústav informatiky AV ČR


Kakamil vlkmil Vlček

Neurovědec zabývající se mozkovými základy prostorové orientace lidí na Fyziologického ústavu AV ČR v Praze. Absolvoval zahraniční stáže na New York University , Collège de France a University College London. Na popularizačních akcích Akademie věd organizuje interaktivní výstavu Memory Park. Učí kognitivní psychologii na Filozofické fakultě UK a vede doktorandy na 3.LF UK. Působil v České a Slovenské etologické společnosti. Na podzim 2019 inicioval otevřený dopis akademiků vládě ČR vyzývající k větší aktivitě ohledně klimatické změny. Je aktivním členem iniciativy Sustainable Academy.

Jan HladkýJan Hladký

Po doktorátu z informatiky na University of Warwick pracoval jako EPSRC Research Fellow na téže univerzitě, Marie Curie Intra-European Fellow na Matematickém ústavu AV ČR a Humboldt Fellow na TU Dresden. Nyní pracuje na Matematickém ústavu AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR, kde v rámci GAČR EXPRO grantu zkoumá teorii limit grafů. Na podzim 2019 s kolegy založil iniciativu Sustainable Academy se snahou podnítit systémovou změnu AV ČR k větší udržitelnosti.