Vytisknout tuto stránku

Peter Strop: Máme diskutovat nad takovým materiálem?

15. 7. 2020
Peter Strop: Máme diskutovat nad takovým materiálem?

Esej Tomáše Hudlického publikovaná v prestižním časopise Angewandte Chemie rozvířila debatu o roli inkluze, podpoře žen a menšin ve vědě. Dalším příspěvkem do diskuse je reakce Petera Stropa především na komentáře Marcely Linkové v článku Tři argumentační fauly v kauze Hudlický.

Argument osobní zkušeností a sociologická imaginace

Hlavním argumentem Marcely Linkové v části Argument osobní zkušeností a sociologická imaginace je, že „…45 % žen a 31 % mužů zkušenost se znevýhodněním má”. To autorka tvrdí na základě průzkumu, kde na sugestivní otázky o “znevýhodnění” odpovědělo jen přibližně 18 % dotazovaných. To, že nám tuto zásadní informaci autorka nesdělila, považuji za argumentační faul. Jak by asi vypadaly odpovědi těch 82 %, co dotazník ignorovalo? Zkuste v jakémkoliv pracovním kolektivu položit otázku „kdo se cítí nedoceněn nebo znevýhodněn?“ Těch doceněných bývá jednociferná menšina.

Zkušenost a závěry Lenky Žákové i Tomáše Hudlického jsou sice omezené na určitou skupinu, ale nedají se zredukovat na jednu konkrétní anekdotickou zkušenost („Argumentační postup, který se objevuje v reakci Lenky Žákové, jako kdyby jedna konkrétní anekdotická zkušenost byla univerzální, mohla uzavřít diskusi, zneplatňovala zkušenost jiných žen a hlavně stávající vědecký konsensus ohledně existence předsudků v hodnocení vědecké práce”).

Co nám Marecla Linková předkládá jako systémová vědecká data z ČR? V článku odkazuje na svoji publikaci (Linková 2017), která obsahuje dalekosáhlé závěry, ale jen minimum dat a materiálů (viz summary na str.75: rozhovor s 10 vedoucími laboratoře, 4 manažery, 5 politiky a 9 vysoce postavenými vědci). I v nejčerstvější publikaci z její skupiny Early career women academics: between neoliberalism and gender-conservatism (Vohlídalová 2020) je vzorek neuvěřitelně omezený (2 ženy z různých disciplín úspěšné, 3 „leaving“, 6 „stalled“, 3 „decelerated“). Proč by takový omezený vzorek měl mít zásadně vetší výpovědní hodnotu? Lenka Žáková a Tomáš Hudlický jsou v akademické sféře po řadu let. Jistě sledují, co se v jejich okolí děje, hovoří se svými kolegy (oba gendery) a nevidím důvod, proč bych měl o jejich pozorovacích a analytických schopnostech, úsudku a objektivitě pochybovat. Naopak “vědecký” pohled pochází ze skupiny, kde je “vested interest” více než zřejmý.

Lenka Žáková vyjádřila svůj souhlasný názor s některými názory v “eseji” Tomáše Hudlického, názor na Diversity of Work Force, na školení (Power Hour), genderovou rivalitu, pozitivní diskriminaci a nakonec vyjádřila přání byt hodnocena jen na základě svých schopností a výsledků. V jednom odstavci Lenka Žáková píše: „Naštěstí můžu říci, že za celou svou kariéru jsem se nesetkala ani jednou s případem, že by někdo schopný nebyl přijat nebo byl znevýhodněn kvůli genderovým nebo jiným předsudkům…. Buď jsem měla dosud velké štěstí, nebo prostě ten svět není tak strašný, jak se zdá”. To neimplikujezneplatňovala zkušenost jiných žen a hlavně stávající vědecký konsensus ohledně existence předsudků v hodnocení vědecké práce.” Její osobní zkušenost by měla mít stejnou výpovědní hodnotu jako každý z těch pár “vhodných” příkladů v uvedených citacích (Linková 2017, Vohlídalová 2020).

Ochrana svobody slova, kterou nikdo nezpochybňuje.

Jsem pro průkazný experiment. Zkusme napsat do Angewandte něco na obranu Tomáše Hudlického, nebo dokonce něco souhlasného, a pokusme se z představitelů Royal Society, Angewandte, ERC a Brock University získat rozhodné prohlášení, že s názory nesouhlasí, ale že svoboda slova je nejdůležitější, že Tomáš Hudlický, ani nikdo jiný, nebude pro ně v žádném případě jakkoliv znevýhodněn. Podaří-li se to, bude to pro mne i mnoho ostatních velmi příjemné překvapení. Zatím mám z druhé ruky informaci, že se čeští chemici napsat bojí.

Dále autorka v této části píše: “Tyto případy, vztahující se k podobným tématům jako vyjádření prof. Hudlického, přitom českou akademickou obec ponechávají v klidu. (…) Ty přitom zahrnovaly například vyhrožování zavražděním či brutálním znásilněním.”  To je obdivuhodný argumentační faul. Pokud je mi známo, tak tematiku “Hudlický” na tento portál přinesla Marcela Linková, naopak o Angele Saini zde nepsala. Autorce musí byt zřejmé, jak velký je rozdíl mezi anonymními internetovými šílenci a touto diskuzí. A do třetice, abych mohl legitimně diskutovat ke kauze Hudlický, tak se musím nejdříve vymezit vůči všem nepravostem, na které Marcela Linková narazila?

Strategie zavádějícího rámování podstaty problému.

Marcela Linkova napsala: Kdyby totiž Hudlický tvrdil pouze to, že se má hodnotit na základě kvality práce, těžko s tím bude někdo polemizovat. Problémem má být, že “Hudlického konstatování, že jsou v současném systému privilegované určité skupiny jako ženy a etnické minority je vědecky překonané.” Nejednalo se o “kvalitu práce”, ale o systém bodovaní při přijímaní na studium, kdy je za příslušnost k některým skupinám přidělován, nebo naopak snižován, specificky bonus. V různé formě ve Spojených státech i Kanadě to je praktikováno od let devadesátých, v Kalifornii, Michiganu a Washingtonu v referendu odsouhlaseno jako nezákonné, ale nicméně přetrvávající. Dnes některé kalifornské univerzity oficiálně oznamují, že se zákazem tzv. affirmative action řídit nebudou. Osobně si myslím, že to dosud nemělo nějaké zvlášť dramatické dopady. Ale těžko lze popírat, že v takovém případě může méně schopný kandidát přeskočit schopnějšího. Situace, kdy by několik kandidátů mělo naprosto stejné výsledky a posléze se přihlédlo k affirmative kritériím, sice nastat může, ale je velmi netypická. Kolik a jak se preference uplatňují je většinou úplně netransparentní, za to hodnocení univerzity nebo fakulty ohledně kvót je velmi jasné. Že by kvůli „vědecky překonaným tvrzením” z jiného oboru vyhodili editory, recenzenty, odstoupila část rady a Německá Chemická společnost plus Angewandte a Royal Society i Brock University vydaly plamenná prohlášení, nemůže věřit nikdo, kdo si ty manifesty přečte.

 

Autor: Peter Strop


peter stropPeter Strop

Pracoval 24 let v Akademii věd v oblasti biochemie/biologie a dalších více než 25 let v průmyslovém výzkumu v USA v oblasti “early drug discovery”. Působil také v poradních sborech pro Department of Chemistry and Biochemistry University of Arizona (UA), Bio5 Insitutute of University of Arizona a UBRP (Undergraduate Biology Research Program). V rámci spolupráce s UA vytvářel několik let přípravné výzkumné programy pro vysokoškolské a středoškolské studenty.