hlavní partner portálu
V červnu 2025 jsem dostala oficiální vyjádření z Fulbrightovy komise o svém podaném projektu. Nyní tedy mohu sdílet napínavý příběh o tom, jak rozpad demokracie a výzkumu v USA dopadá i na vědeckou komunitu z ostatních zemí.
Bára Cihlová, první Češka, která na studium v post-brexitové Británii sháněla finance pomocí crowdfundingu, se zamýšlí nad tím, proč je důležité podporovat studium nejen vědeckých a technických oborů, ale také studium práva.
Když mi přišel e-mail s potvrzením, že jsem dostala plné stipendium na doktorát na Oxfordské univerzitě, na chvíli jsem zůstala stát. Ne proto, že bych tomu nemohla uvěřit, ale naopak právě proto, že mi to přišlo jako přirozený krok v řadě rozhodnutí, která jsem udělala už před lety.
České vědecké instituce jsou v sevření protichůdných pravidel: někteří poskytovatelé po nich chtějí zpřístupnění článku v režimu Open Access s licencí CC-BY bez embarga, ovšem zákon jim na rozdíl od jiných evropských zemí oporu nepřináší. Instituce se tak vystavují riziku případných soudních sporů s vydavateli vědecké literatury.
V březnu příštího roku skončí druhé funkční období Evě Zažímalové, předsedkyni Akademie věd ČR. Zájem o tento post svojí přihláškou projevili Pavel Baran, Libor Grubhoffer, David Honys, Radomír Pánek a Jiří Plešek. Jakými vlastnostmi a kompetencemi by měl být nový předseda vybaven? Na co by měl soustředit svou pozornost? Napište nám.
Vláda prezidenta Trumpa odstartovala řadu reforem v řízení a financování vědy a výzkumu. Rozpočtové škrty, které navrhuje zejména v základním výzkumu, jsou v poválečné historii USA v podstatě bezprecedentní. Momentálně probíhá první, omezená fáze Trumpových reforem; druhá, potenciálně radikálnější fáze již ale klepe na dveře.
Před necelým rokem byla na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy založena organizace Junior Faculty. Inspiroval ji koncept, který je hojně rozšířený ve Švédsku a v různých obměnách tvoří běžnou součást řady univerzit po celém svět. V českém prostředí se s ním můžeme setkat poprvé. Jedním ze zakladatelů a současným předsedou je autor tohoto komentáře.
Markéta Martínková se zamýšlí nad revizí rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělání a s tím souvisejícím návrhem změny ve výuce chemie. „Úkolem vysokých škol je zaměřit se na zajištění dostatku takzvaných aprobovaných chemikářek a chemikářů, kteří žijí pro svůj obor a své nadšení dokáží předávat dál. Už nyní ale máme řadu skvělých vyučujících, třeba těch, jejichž svěřenci se účastní chemických olympiád. Inspirujme se u nich,“ navrhuje ve svém blogu prorektorka UK pro studijní záležitosti.
„Prestiž se má přesunout od titulů časopisů ke kvalitě a skutečnému přínosu jednotlivých výsledků, s transparentními a vícerozměrnými indikátory a kariérními dopady, které odměňují kvalitu, ne kvantitu.“ Ačkoliv to v oficiálních závěrech londýnské konference takto uvedeno nebylo, z diskusí a příspěvků jejích účastníků – snad s výjimkou vydavatelů – vyplývá jednoznačná shoda, že toto je cesta k udržitelné budoucnosti.
Možná bude někomu tento titulek znít divně. Onen údiv je však vyjádřen v samotné otázce – zda je možné, či zda není možné dělat vědu jinak, než tomu bylo po předchozí staletí.
Rut Bízková
Luboš Brabenec
Vladislav Čadil
Martin Dlouhý
Pavel Doleček
Martin Duda
Otakar Fojt
Ivan Foletti
Lukáš Kačena
David Karabec
Martin Fusek
Ondřej Havelka
Radim Hladík
Václav Hořejší
Jozef Hvorecký
Pavla Hubálková
Jiří Chýla
Miroslav Janeček
Marcel Kraus
Ladislav Krištoufek
Ondřej Machek
Vladimír Majer
Daniel Münich
Jiří Nantl
Eduard Petiška
Vlastimil Růžička
Martin Rychlík
Martin Srholec
Michael Šebek
Dalibor Štys
Jan Valenta
František Vácha
Martin Víta
Martin Vlach
Vladislava Vojtíšková
Jan Žižka
Jiří Zlatuška
Vojtěch Nosek
Jakub Čech
